Jak se „dobře“ rozvést? I rozpad rodiny se dá řešit konstruktivně

Dvě třetiny rozpadajících se vztahů skončí ještě v době, kdy nejmladší dítě ani nechodí do školy. Nicméně to, že rozvody a rozchody jsou z pohledu statistiky celkem pravděpodobným zakončením vztahu, rozhodně neznamená, že jsou snesitelnější. Nejsou. Bolí způsoby, které jste si v době, když jste se do nich pouštěli, ani neuměli představit.

A proč to tak bolí? Ve chvílích, kdy zažíváme strach, nejistotu nebo jsme vyčerpaní, potřebujeme i my dospělí někoho, o koho se můžeme opřít. Pro ty z nás, kdo žijí v páru, je tou osobou zpravidla náš partner nebo partnerka. Bezpečný vztah mezi partnery pak rezonuje i směrem k dětem, které potřebují rodiče a pevnou citovou vazbu k nim, aby dokázaly důvěřovat samy sobě i lidem okolo. Rozchodem definitivně končí možnost se o druhého opřít. Zároveň známe jeden druhého tak dobře, že víme, kam zatnout drápek, aby to druhého bolelo. Ve chvíli, kdy jdeme od sebe, tak dochází k paradoxní a třaskavé kombinaci. Máme víc chuti druhého zranit, a zároveň se už nevracíme na předchozí bezpečnou úroveň, kde je všechno víceméně odpuštěno, abychom spolu mohli dál žít. Z napětí a nepohodlí ve vztahu se tak lehce může stát válečná zóna rozchodu. 

Psychologové a sociální pracovníci, kteří pracují s rozcházejícími se páry, dokonce říkají, že čím jsou oba partneři inteligentnější a sociálně zdatnější, tím vyhrocenější může být jejich rozchod. Podle svých možností a známostí přivolávají na pomoc soudní znalce, advokáty a další experty, aby dokázali, že jejich verze rozpadu vztahu je ta správná, oni jsou ti dobří a ten druhý naopak. Nemusí v tom být zlá vůle – cítí se jako oběti vztahu a jednání toho druhého a chtějí se z něj vymanit. Velmi lidská je i obecná tendence stavět se před ostatními do lepšího světla. 

Odpůrci a protistrany

Opatrovnické soudní řízení a právní procesy, kterými rodiče při rozvodu procházejí, jsou navíc z velké části postavené na právní tradici, která má za cíl ukázat na viníka a potrestat ho. Vina a trest je zakódovaná i v jazyce – při soudních stáních se používají termíny „strana“ a „protistrana“ či „navrhovatel“ a „odpůrce“, které smírnému řešení nepomáhají. Naše kultura a příběhy, které nám předkládá, nám také ukazují, že jsou lidé dobří, kteří si zaslouží dobrý konec, a pak ti špatní, které je třeba potrestat. Můžeme vlastně říct, že cesta k velmi konfliktnímu rozchodu je snadná, a někteří z nás ji umíme dovést k dokonalosti. Jsme přece hlavní postavou svého života a měli bychom směřovat k happyendu.

I když možná existují lidé, kteří si užívají životní dramata ve stylu antických tragédií, děti mezi ně rozhodně nepatří. Než začnete zvažovat rozchodové závody ve zbrojení, podívejte se na situaci z jejich úhlu pohledu. Bezpečí, které potřebuje každý z nás, zažívají děti zejména ze strany rodičů. Ještě víc to platí v dnešní době, kdy jsme spolu zavření v jedné domácnosti. Bezpečí přitom není jen fyzické (mám kde bydlet, co jíst a nikdo mě nezraní), ale i emoční. Znamená to, že nezažívám napětí a necítím se nejistě ve své hodnotě. Rozchod rodičů je pro děti nepříjemný, a to i když je klidný. Najednou nevědí, jak bude jejich život vypadat, s kým budou bydlet a kde, zda nepřijdou o kontakt s lidmi, kteří jsou pro ně důležití. Konfliktní rozchod pak bolí o dost víc – lidé, jež mají rádi, o sobě najednou mluví jedovatě nebo na sebe dokonce křičí. A pokud se nenaučíme, jak spolu mluvit v klidu, i když už nejsme partneři, děti budou zažívat náš konflikt o to déle. Na rozdíl od partnerství totiž rodičovství nekončí rozchodem. Budete se spolu pořád potkávat a průběžně řešit výchovu a péči o vaše společné děti. V klidu to jde o dost lépe, než když si jdete po krku.

Pracnější cestou

Lepší cestou paradoxně není ani vyhnout se konfliktu tím, že rezignuji na vlastní potřeby a ustoupím. Takový „rozumný“ přístup v nás obvykle zanechává pachuť nebo pocit, že jsme lepší než ten druhý, který nám tím pádem i něco dluží. A to se dřív nebo později projeví ve vzájemné komunikaci a obvykle i prosákne směrem k dětem, které mají dokonalá čidla na nevraživost mezi rodiči.

Střední cesta – tedy respektovat pocity a potřeby vlastní i toho druhého – je nejlepší, ale i nejpracnější. Stojí za to se na ni pustit s dobrým průvodcem, třeba podpůrným programem  nebo online kurzem (viz box). Tady je několik tipů, jak po té cestě projít s co nejmenší úhonou pro vás a hlavně pro děti.

V první řadě si musíte ujasnit (a opakovaně připomínat), že ani jeden z vás není ten dobrý, nebo ten špatný. Zlé věci se dějí i bez špatného úmyslu a hledat viníka nepomáhá. Dívejte se dopředu, ne do minulosti.

Víme, že to bolí. Stará poučka ale říká, že za své emoce neseme zodpovědnost my sami. A riziko konfliktů geometricky stoupá s hladinou stresu, který zažíváme. Najděte proto způsob, jak se o sebe co nejlépe postarat. Neberte si práci navíc, pokud nemusíte. Pěstujte svou odolnost proti stresu a požádejte lidi kolem sebe o pomoc novou životní situaci unést. (A tento tip platí i pro muže!) Pamatujete na předletové bezpečnostní instrukce? Když nasadíte kyslíkovou masku sobě, budete ji pak moci nasadit i svým dětem. Je to tak bezpečnější pro všechny. Protože když sami nemůžete dýchat, už nikomu nepomůžete.

Pozor si naopak dávejte na „dobré“ kamarády a kamarádky, kteří vás budou ponoukat v zášti proti druhému rodiči. Nejspíš se po rozhovoru s nimi budete chvíli cítit líp, ale nijak vám to nepomůže k tomu, abyste našli společnou dohodu.

Připravte se, že to bude trvat. Při rozchodu (podobně jako při ztrátě blízké osoby či vážné diagnóze) procházíme postupně několika fázemi – od popírání, přes hněv, smlouvání a smutek až po přijetí. Celý proces může trvat rok, dva nebo i déle. Pokud patříte k těm, kdo rozchod dostali naservírovaný, máte tu nevýhodu, že druhý rodič proti vám už získal časový náskok v jeho zpracování.

Pokud můžete investovat peníze do profesionálů, spíš než vyhlášené advokáty hledejte psychoterapii a mediaci. Psychoterapie vám pomůže zvládnout negativní emoce vůči druhému rodiči, obavy a pocity selhání a ztráty. Mediace je prostor, kde se můžete potkat s druhým rodičem na neutrální půdě a věcně a konstruktivně mluvit o tom, jak bude vypadat uspořádání vašeho majetku a hlavně péče o děti po rozchodu. Některé organizace dokonce nabízí psychoterapii a mediaci zdarma. Myslete i na děti. Ačkoli se mohou tvářit, že je váš spor leda obtěžuje, uvnitř řeší spoustu obav a nezodpovězených otázek. Najděte jim prostor, kde o nich mohou mluvit. K dispozici je individuální terapie nebo kroužek, kde se potkávají děti v podobné situaci.

Směřujte s druhým partnerem k sepsání dohody, kterou pak soud potvrdí – to celý soudní proces výrazně urychlí, a tím se sníží zátěž pro vás i pro děti. Pomoci vám mohou různé vzory rodičovského plánu, které jsou zdarma ke stažení u profilů jednotlivých soudů na serveru Justice.cz (například zde) a při jejichž vyplnění vám pomůže mediace. Počítejte s tím, že se vám nepodaří ho vyplnit celý a že před vámi vyvstanou ještě další otázky k řešení. Jak vaše děti porostou a jejich potřeby a priority se změní, časem ztratí jednou domluvené postupy platnost. To je v pořádku – je to proces a uspokojivou odpověď na některé situace budete nacházet postupně. Hlavní je ochota si znovu a znovu společně sednout ke stolu a jednotlivé situace věcně a s respektem řešit.

Každá péče může být „střídavá“

Odpoutejte se od pojmů, jako je střídavá či výlučná péče. Rodiny praktikují řadu způsobů, jak se o péči dělit, nejen klasický „týden u každého rodiče“ nebo „každý druhý víkend s tátou, jinak u mámy“. „Pro táty je otcovství stále větší hodnotou a chtějí s dětmi zůstávat co nejvíce v kontaktu,“ říká Lukáš Talpa z Ligy otevřených mužů. „Rozchod toto vždy omezí a i oni se musí vypořádat se svými pocity ztráty. A ne vždy jsme zvyklí o svých pocitech mluvit. Ovšem je to klíčové pro to, abychom jako tátové nešli bojovat za co nejvíce času s dětmi, ale směřovali k tomu, co je nejlepší pro naše dítě – tedy k dohodě s jeho mámou.“ Buďte otevření a mentálně otestujte různé varianty, bez ohledu na očekávání okolí. 

Děti potřebují co nejdřív vědět, jak bude vypadat jejich život v příštích měsících. Posaďte se s nimi a slovy, kterým budou vzhledem ke svému věku rozumět, jim stručně a jasně řekněte, co se v jejich životě změní a co zůstane stejné. Pokuste se jim nechat co nejvíce kotev, které ve svém životě mají – školu, kamarády, kroužky či příbuzné. A – i když to může znít jako klišé – opakovaně je ujišťujte, že i když se táta s mámou rozcházejí, máte je stále stejně rádi a ani o jednoho z vás nepřijdou.

Je-li rozvod či rozchod pro vás tedy opravdu jediným východiskem, snažte se, aby tato náročná životní situace proběhla důstojně a co nejohleduplněji, obzvlášť pro vaše děti. A pamatujte, nejste a nemusíte v tom být sami. Nebojte se požádat o odbornou pomoc, získáte tak oporu v tom, jak konflikt řešit a dojít k dohodě, lépe překonat těžké situace spojené s rozchodem a zůstat dobrými rodiči. Prvním krokem může být třeba telefonát na bezplatnou Linku pro mámy a táty Aperio.