Advent v klidu. Proč je dobré něco odbýt a jak se rozhodnout, co z vánočních tradic škrtnout
„Na sítích na mě minulý týden vykoukl meme s alternativními návrhy vánočních přání – přát veselé Vánoce může být zřejmě v dnešní neveselé době nevhodné. Kromě toho, že mi v paměti uvízl návrh Hodně kofeinu a pohody pro vás a vaše blízké!, mi došlo, že už je to zase tady. Advent. Vánoce. Asi mi lehce stoupl tlak,“ píše v komentáři pro Heroine.cz psycholožka Eliška Kodyšová. A rovnou radí, jak předvánoční shon zvládnout s menší dávkou stresu a jak se smířit s tím, že je občas dobré něco prostě vynechat.
Moje předvánoční strategie se naštěstí poněkud vyvinuly od doby, kdy jsem si v říjnu udělala seznam věcí, co potřebuju do adventu, respektive do Vánoc, udělat a zařídit, a pak podle něj lehce obsedantně jela a týrala tím zbytek rodiny a zejména sebe. Poslední roky tíhnu spíš k tomu, být většinu adventu v rámci možností v poklidu, občas koupit nějaký ten dárek a poslední víkend před svátky napéct nějaké cukroví a vánočku. To samozřejmě předpokládá jistou dávku rutiny (něco udělám úplně stejně jako loni, takže to nemusím řešit), vysoké a efektivní zapojení členů rodiny, ale i trochu improvizace a shánění některých dárků či surovin na poslední chvíli (nehledě na balicí papír, který vždycky dojde, ať ho koupíme libovolné množství). V zásadě jsou tak naše Vánoce vlastně šťastné a veselé. A zároveň není nuda.
Vzhledem k tomu, že je začátek adventu, je pozdě přesvědčovat ty, kteří jedou podle podobného seznamu jako dříve já, protože už touhle dobou mají nakoupené a zabalené dárky pro celou rodinu i přátele a přesně vědí, co budou dělat který adventní víkend, že to lze udělat i jinak. Proto se teď obracím hlavně na ty, kdo tenhle seznam nemají, ale i tak by se rádi v dobrém fyzickém i duševním zdraví dožili Vánoc a strávili je příjemně.
Jak se připravit na Vánoce a nezbláznit se z toho
Když plánujeme Vánoce, často máme vizi jako z reklamy a zapomínáme na to, že ji budeme muset realizovat za plného pracovního a rodinného vytížení. Ba ještě hůř, navíc k němu ještě budeme v kolotoči vánočních besídek a večírků a zpravidla i nějaké té virózy (či dvou), případně uzávěrky spojené s koncem roku. Obvykle proto na poslední chvíli sháníme dárky, pečeme po nocích a ve finále stejně skončíme s nějakým kompromisem (a někdy i křikem, pláčem či zhroucením). Svátky pak budou skoro přes kopírák jako ty loňské, zase navštívíte i příbuzné a známé, kam jezdíte jen ze zvyku, ale hlavně že dětem budou zářit oči. (Ty by možná ale zářily i tak, protože dostanou dárky a nebudou ve škole.)
Co kdybyste měli letos podobný či lepší výsledek jako každý rok – a k tomu méně výčitek svědomí či stresu? Co kdybyste si dovolili trochu sobeckosti a lenosti?
