Krev, bolest a nejistota. Jak jsem prožila spontánní potrat
Když jsem ležela ve vaně krvácející a v bolestech, protože jsem se rozhodla, že potrat takzvaně ‚nechám na přírodě‘, bývala bych si přála najít takový článek, jako je tento. Věřím, že máte štěstí a není to váš případ – ale přečtěte si ho i tak. Vědět, co čekat, když vaše těhotenství nečekaně skončí a vy se rozhodnete pro spontánní potrat, vám může opravdu hodně pomoci. Já to štěstí neměla.
Brzy mi bude třicet dva, žiju ve šťastném manželství a máme tříletou dceru Rozárku. Vystudovala jsem žurnalistiku, už léta jsem ale nenapsala ani řádku ‒ nebyl důvod. Až do chvíle, než jsem zažila něco opravdu intenzivního a zároveň tabuizovaného: spontánní potrat.
První dcera se nám narodila nečekaně brzy, šestnáct měsíců po svatbě. Porod proběhl plánovaným císařským řezem, ale jinak bez komplikací stejně jako celé těhotenství. Zhruba v Rozárčiných dvou letech jsme se začali snažit o druhé dítě, nejdříve nezávazně, později s pomocí ovulačních testů.
