Konec facek a plácání dětí přes zadek. Vláda má na stole novelu občanského zákoníku

V Evropské unii jsou v současné době už jen tři státy, kde podle platných zákonů a norem smí rodič uhodit svoje dítě. Jsou to Belgie, Slovensko a Česká republika. Lidé v Česku jsou také málokdy ochotní upozornit úřady nebo policii, pokud jsou očitými svědky bití dětí nebo slýchávají třeba od sousedů často křik a pláč. „Domnívám se, že jsme nezpracovali dobře dědictví komunismu. Tehdy byla sféra rodiny tím jediným opravdu soukromým prostorem, který bylo třeba chránit před zásahy státu,“ vysvětluje ředitelka Centra LOCIKA Petra Wünschová, která se věnuje pomoci týraným dětem, v rozhovoru pro web Heroine.cz. „Už jsme došli tak daleko, že Evropský sociální výbor zahájil řízení s Českem, protože nenaplňujeme mezinárodní závazky. V oblasti práv dětí jsme v Česku nějakých padesát let pozadu oproti vyspělému světu.“

Vláda má proto na stole připravenou novelu občanského zákoníku, která by měla vymezovat násilí na dětech jako chování, které jde proti dobrým mravům. Neříká, že je bití dětí zakázané, ale říká, že je nepřijatelné. Jak vysvětluje Petra Wünschová, cílem není zavírat do vězení rodiče, kterým jednou ujela ruka a v momentu bezmoci a hněvu udeřili svého potomka: „Jde o nastavení normy ve společnosti v tom, co je a není v pořádku ve vztahu k dětem a v jejich výchově. Věříme, že ten občanský zákoník vytvoří tlak na to, že žádný rodič už se nebude cítit dobře, když svoje dítě uhodí nebo na něj bude ošklivě křičet.“

V Česku se nezřídka stane, že když se nějaké dítě začne například vztekat v obchodě nebo v autobuse, ocitají se rodiče pod tlakem, aby mu dali na zadek a tím ho přiměli přestat obtěžovat svoje okolí. „Ve společnosti k násilí na dětech panuje obrovská tolerance a to je potřeba změnit, aby lidé pochopili, že rodič, který bije dítě, potřebuje odbornou pomoc,“ zdůrazňuje Petra Wünschová. Co je potřeba udělat, aby se změna ve veřejném mínění opravdu udála? A co se stane rodičům, kteří budou svoje děti bít dál? To se dočtete v rozhovoru s Petrou Wünschovou zde.