Hrdinka z donucení. Jak těžké bylo pro Gisèle Pélicot přežít a proč byla v soudní síni nakonec nejklidnější
„Jsme velmi rozdílné. Já jsem otevřená kniha: neumím skrývat emoce. Ona? Ona připomíná středověkou královnu. Rovná šíje, zvednutá brada, žádné nářky. Ani slovo. Skutečná hrdinka uprostřed rozvalin. To je ona.“
Když Caroline Darian dopisovala knihu, v níž se pokusila vypořádat se skutečností, že je dcerou Dominiqua Pélicota, věděli o dlouhodobém znásilňování její matky jen ti nejbližší, policisté a právníci. Knížka s názvem Et j’ai cessé de t’appeler Papa (A přestala jsem ti říkat tati) vyšla dva roky před tím, než v Avignonu došlo na první soudní stání. Dnes, pár dní poté, co bylo vyneseno 51 rozsudků, obdivuje drobnou dvaasedmdesátiletou Gisèle Pélicot nejen její dcera, ale snad celá Francie. „C’est une heroïne!“ shodují se i média.
Je to náš společný boj, ale…
„Madame, vy vstoupíte do historie,“ vysekl hlavní svědkyni poklonu také předseda avignonského soudu Roger Arata. „Děkuji vám. Vy také vstoupíte do historie,“ reagovala pohotově Gisèle Pélicot. A když posléze se svými dětmi a vnuky předstoupila před kamery, poděkovala veřejnosti za podporu: „Myslím na ostatní rodiny postižené touto tragédií a také na nepoznané oběti, jejichž příběhy stále zůstávají ve stínu. Chci, abyste věděli, že je to náš společný boj.“
Za hrdinnými slovy je samozřejmě nezměrné trápení. A stovky otázek. Dovedeme si vůbec představit, co asi žena, která nikdy netoužila být hrdinkou, sama musela vybojovat, překonat?
První byl šok. Musel ji doslova ochromit, když 2. listopadu 2020 v 9.45 osaměla s vyšetřovatelem na policejní stanici v Carpentras a ten jí po několik jednoduchých, ale vlastně už podivných dotazech na její zdraví, spaní, léky a způsob, jak tráví večery či odpolední siesty, zmrazil otázkou: „Myslíte, že znáte natolik dobře svého manžela, že před vámi nemůže nic skrývat?“ A když udiveně přikývla, už šel rovnou k věci: „Musím vás informovat, že váš manžel byl dnes vzat do vazby za znásilnění s přitěžujícími okolnostmi. Máme podezření, že vám několikrát podal lék Temesta, aby vás uspal, s cílem povzbudit jednu nebo více osob, aby s vámi měly sex ve vašem domě a bez vašeho vědomí. Myslíte si, že je to možné?“
Nechápe, pláče. To se píše ve vyšetřovacím protokolu, do nějž mohli nahlédnout při procesu novináři a v němž policisté popisují, jak posléze paní Pélicot ukázali fotografie, které objevili v mobilu jejího manžela.
„To je můj pokoj, to jsem já na té fotce. Ale kdo je ten muž?“ Nevěřila, chtěla utéct, být daleko, doma. Bylo ale třeba zavolat dětem.
„Ve 20.25 se můj život doslova obrátil vzhůru nohama,“ vypověděla před soudem její dcera Caroline. A snachy Céline a Aurore vylíčily, jak telefonát zapůsobil na jejich partnery. Starší syn Gisèle Pélicot se po skončení hovoru pozvracel, zatímco mladší zbledl a nemít po ruce židli, upadl by.
