Skrytá pravda o rodičovství: Užít si nejranější čas nelze, s odstupem na to ale vzpomínáme nejraději
V mnohých situacích se jako rodiče dmeme pýchou: novorozený potomek už přes hodinu sladce spí, batole se poprvé postaví na svoje nohy a předškolák se po probuzení s radostí s vámi pomazlí. Rady o tom, abychom si to čerstvé rodičovství užívali, silně překrývají probdělé noci, bolavé bradavky z kojení, ječení v dětském pokoji nebo časté vztekání v obchodě. Rané rodičovství popisované jako to nejkrásnější období zní jako oxymorón. Alespoň do té doby, než dítě odmaturuje a zůstanou jen vzpomínky. Hlavně si ten čas co nejvíc užijte – posíláte dál poselství dalším unaveným rodičům. Jenže období, kdy se nevyspíte či obětujete svůj volný čas potomstvu, chcete hlavně přežít. „A to je v pořádku. Můžu být dobrý rodič, dokonce velmi dobrý rodič, i když mě to nebaví,“ zamýšlí se ve svém článku psycholožka Lucie Kotková.
Když jsem čekala své první dítě, kolegyně mi řekla: „Hlavně si to miminko užij, protože sotva ho přineseš z porodnice, tak maturuje.“ Přišlo mi to trochu milé a hodně praštěné. Devatenáct let je přece spousta času, koneckonců mně samotné v té době bylo jen o pár víc. Nicméně její rada mi v hlavě zůstala a dnes už vím, že to tak praštěné nebylo, protože k maturitě se u nás šlo od té doby dvakrát a uteklo to opravdu rychle.
Novopečení rodiče slýchají podobná moudra často. A dost možná si za nějakých dvacet let budou schopni stejně jako já přiznat, že na nich něco bylo. Protože to fakt rychle uteče. Jenže to „užívání si“ je v případě rodičovství trochu oxymóron. Rodičovství přináší různé situace a zdaleka ne všechny jsou k užívání.
