Jak se feminismus stal obětí neoliberalismu – a co s tím dělat
Neoliberální feminismus oslovuje jen takzvané aspirující ženy. Své sdělení adresuje střední a vyšší střední třídě a ignoruje tak existenci drtivé většiny těch ostatních.
Najednou si chce každý říkat feminista. Za feministky se označuje víc významných žen z oblasti byznysu než kdy dřív – od provozní ředitelky Facebooku Sheryl Sandbergové po Ivanku Trumpovou. Vypadá to, že feminismus se dostává do područí trhu.
Říkat si feministka se pro hollywoodské hvězdy i celebrity ze světa hudby nestalo jen zdrojem hrdosti, ale i kulturního kapitálu – tak moc, že tohle nové „slovo na f“ doslova zaplavilo mainstreamová média i sociální sítě. Nová britská feministická princezna Meghan Markleová je jen jednou z dlouhé řady těch, které se k němu hlásí. Že se „feminismus“ v roce 2017 stal slovem roku slovníku Merriam-Webster, jen těžko někoho překvapí.
Hnutí za rovnost pohlaví je tak čím dál propletenější s neoliberalismem. Ten feminismus využívá k dosahování politických cílů a zvyšování tržních hodnot. Zároveň ale překvapivě získala na oblibě jiná podoba feminismu. V důsledku zvolení Donalda Trumpa a nové vlny nepokrytého sexismu ve veřejném prostoru se na politické scéně objevila čerstvá, radikálně feministická síla – taková, které nestačí prostá sebeidentifikace a která usiluje o společenskou změnu.
Vzestup neoliberálního feminismu, který jednotlivé ženy podporuje v zaměření na sebe sama a individuální cíle, způsobil, že feminismus jako takový je jednodušší popularizovat, rozšířit a zpeněžit.
Opětovný nástup masových feministických protestů a mobilizace, který zosobňují americké pochody Women’s March a hnutí #MeToo, představuje důležitý protipól ke vzestupu nekonfrontačních podob feminismu.
Neoliberální feminismus
Jak se vyznat v současné renesanci feministického hnutí a jeho různých, vzájemně si odporujících podobách? V průběhu posledních pěti let jsme byli zejména ve Spojených státech a Velké Británii svědky vzestupu specifické variace na feminismus – variace oproštěné od společenských ideálů jako rovnost, práva a spravedlnost.
Říkám jí neoliberální feminismus, protože na jednu stranu uznává existenci genderové nerovnosti (na rozdíl od postfeminismu, který se zaměřuje na „sílu“ a „možnost volby“ jednotlivých žen, ale feminismus zavrhuje), na druhou stranu zároveň popírá, že podobu našich životů utvářejí socioekonomické a kulturní struktury.
Je to přesně ten druh feminismu, ze kterého vycházejí návodné bestsellery jako Opřete se do toho (Lean In) Sheryl Sandbergové. Ženy jsou v nich vykresleny jako samostatné jednotky, podnikavé a neustále na sobě pracující.
Tím, že neoliberální feminismus podněcuje ženy, aby přijaly plnou zodpovědnost za vlastní stav a postavení, adresuje v důsledku své sdělení střední a vyšší střední třídě a ignoruje existenci drtivé většiny ostatních.
Neoliberální feminismus sice uznává, že existuje platová nerovnost a sexuální obtěžování, a vidí v nich projevy nestejného postavení žen a mužů. Řešení, která nabízí, ale opomíjejí strukturální a ekonomické příčiny, které za těmito problémy stojí.
Tím, že neoliberální feminismus bez ustání podněcuje ženy, aby přijaly plnou zodpovědnost za vlastní stav a postavení, adresuje v důsledku své sdělení střední a vyšší střední třídě a ignoruje tak existenci drtivé většiny žen. A protože je motivován tržním kalkulem, nezajímá se o sociální spravedlnost ani aktivizaci mas.
Vzestup neoliberálního feminismu, který jednotlivé ženy podporuje v zaměření na sebe sama a individuální cíle, způsobil, že feminismus jako takový je jednodušší popularizovat, rozšířit a zpeněžit. Je to proto, že neoliberální podoba feminismu téměř dokonale zapadá do neoliberálního kapitalismu.
Tím, že oslovuje jen takzvané aspirující ženy, je také nepokrytě diskriminační. Ukotvuje tak – zejména v Americe – rasová a třídní privilegia a heteronormativitu, čímž se propůjčuje nejen neoliberální, ale i neokonzervativní agendě.
Na takovém feminismu neohrožuje stávající mocenské struktury nic.
Burcující feminismus
Hrozbou se ale může stát jeden z jeho neočekávaných důsledků. Právě díky tomu, že neoliberální feminismus umožnil široké rozšíření a přijetí „slova na f“, otevřel dveře i militantnímu feministickému hnutí. Toto hnutí vyzývá k masové mobilizaci nejen vůči Trumpově sexistické politice, ale i proti čím dál silněji převládající neoliberální agendě, která nad lidmi upřednostňuje zisk.
Tohle aktuální feministické vzepětí vychází ze základů položených už v minulosti. Nezapomínejme, že #MeToo se jako hnutí v čele s černošskou aktivistkou Taranou Burkeovou objevilo už před více než deseti lety a že následuje dříve existující snahy o mobilizaci, například SlutWalk, mezinárodní hnutí, které po celém světě zorganizovalo protesty proti kultuře znásilnění a s ní souvisejícímu obviňování obětí.
#MeToo, hnutí podnícené Trumpovým zvolením a jeho politikou, se ale tak velkým tématem mohlo stát právě díky tomu, že Sandbergová, Beyoncé nebo Emma Watsonová už předtím udělaly z feminismu populární a žádoucí postoj.
Co dělat, aby feminismus zůstal hrozbou všem silám, které utlačují, vylučují a zbavují práv celé kusy společnosti?
Klíčovou otázkou je, jak můžeme udržet a posílit masovou renesanci feminismu jako hnutí odporu, ale odmítnout přitom logiku neoliberálního feminismu. Co dělat, aby feminismus zůstal hrozbou všem silám, které utlačují, vylučují a zbavují práv celé kusy společnosti?
#MeToo udělalo pro změnu společenského klimatu důležitou práci. Ve svých nejpodstatnějších chvílích odhalilo, jak naši kulturu prostupuje mužská privilegovanost. To ale samo o sobě stačit nebude. Samotné poukázání na problém nezajistí jeho systémové řešení.
V posledních letech se ale objevila i další feministická hnutí. Feminism for the 99 %, které se podílelo na organizaci mezinárodní ženské stávky, je jen jedním z mnoha příkladů. Tato hnutí citelně rozšiřují rámec genderu – definují a bojují proti závratné řadě nespravedlností, s nimiž se ženy, menšiny a sociálně znevýhodnění musí potýkat.
Tato feministická hnutí požadují dramatickou ekonomickou, společenskou a kulturní proměnu a nabízejí alternativní představy o budoucnosti – a tím i naději. Vzhledem k tomu, jak bezútěšná budoucnost se dnes rýsuje pro čím dál více lidí na celém světě, je to přesně taková feministická hrozba, jakou potřebujeme.
Článek byl publikován na webu The Conversation. Pod licencí Creative Commons z angličtiny přeložil Michal Zlatovský. Photo credit: Shutterstock.
