Kila netvoří osobnost. Tlustý člověk je v první řadě člověk
Pokud jste někdy slyšeli o hnutí body positivity nebo fat acceptance, nejspíše jste získali dojem, že se jedná jen o soubor výmluv, kterými si tlustí lidé obhajují svůj nemožný život a nezdravé návyky. Vždyť přece stačí jen trochu méně jíst a více se hýbat, a nikdo tlustý být nemusí. Navíc obezita lidi zkrátka zabíjí. To jako vážně?
Body positivity nás učí respektu k vlastnímu tělu. Vnímání jeho potřeb a problémů, ale i kvalit a schopností. Nejde o to, aby dala tlustým lidem důvod říct „jednou jsem tlustý, tak co, jdu si zalít hranolky zmrzlinou a válet se na gauči“. Ne, body positivity takhle nefunguje. Fatshaming, ať už otevřený, nebo špatně skrytý za starost o zdraví nebo jiné dobro, tak ale funguje téměř stoprocentně.
Základním principem hnutí body positivity a jeho různých odnoží je myšlenka, že lidská těla se vyskytují v různých podobách a velikostech a všichni lidé si zaslouží úctu a důstojné zacházení bez ohledu na to, jaká je jejich váha, konfekční velikost nebo další atributy. Tlustí lidé se ale setkávají s celou řadou ústrků a dalších projevů odlišného zacházení, plynoucích z nepochopení, neznalosti nebo nepokrytého odporu vůči nadváze. Obdobně jako u jiných projevů nerovnosti, i tady ale platí rčení, že sytý hladovému nevěří, a lidé, kteří se v životě s nadváhou nepotýkali, si zpravidla nedokáží představit, o co jde.
