Feministkám Fifinka nevadí. To jen konzervativní pravice zkouší vyprovokovat kulturní válku
„Tak už je to tady. Feministky se utrhly ze řetězu a dělají lidem ze života peklo. Jako první to odnesl Jaroslav Němeček, autor Čtyřlístku!“ Zhruba takový dojem by si mohl odnést člověk z dění posledních dní. Co se vlastně děje? Opravdu se svět zbláznil?
Celý humbuk vznikl poté, co si Jaroslav Němeček v rozhovoru pro Český rozhlas Plus postěžoval, že už tři měsíce „řeší útoky na svou osobu“ a dokonce mu je i vyhrožováno za to, že postava Fifinky není „genderová“. Na základě těchto pár vět z rozhovoru začali bojovníci proti „hyperkorektnosti“ psát zapálené komentáře do svých médií, odkud se boj o Fifinku dostal do bulváru a následně dokonce i na billboardy.
Potíž je v tom, že celá aféra je komplet vymyšlená. Kulturní válku o Fifinku vede jen jedna strana. Přes to, že označení „feministky“ je opravdu široké a spadá pod něj široké spektrum názorů a přístupů, kdy na jednom pólu najdete spisovatelku Germaine Greer a na druhém queer kolektiv Alt*pride, můžeme klidně prohlásit, že „feministky“ Fifinku nechávají na pokoji. Lze se o tom ostatně přesvědčit krátkým vyhledáváním na Google. Jediný výsledek, který vyhledávače na toto téma vrací, je bakalářská práce z roku 2007 (té lze navíc těžko vyčítat nějaké útoky). Nikdo z českých feministických kruhů v žádném článku, komentáři nebo jakémkoliv vyjádření Fifinku nekomentoval.
Bez kulturní války se s feminismem těžko bojuje
Bylo mi divné, když mě před pár dny hned několik neznámých lidí označilo v příspěvcích na Twitteru s tím, co si myslím o Fifince a Čtyřlístku. Není to úplně obvyklá situace. Když jsem nereagoval, nebo odpověděl, že nic, dožadovali se autoři poměrně agresivně odpovědi. Proč mi došlo až nyní – snažili se vyprovokovat reakci, která by šla vykládat jako kritika Fifinky, aby z ní mohli udělat screenshot a pak s ní šermovat a dokazovat, že s kulturní válkou proti Fifince měli pravdu. Díky této aktivitě hraničící s provokací možná dokáží vytáhnout komentář z obskurní diskuse někde v hloubi Twitteru, který o Fifince mluví. Ale to je tak všechno. Jakékoliv seriózní vyjádření feministek, kde by kritizovaly Čtyřlístek z genderových pozic, prostě nenajdete.
A když se náhodou kulturní válku rozdmýchat nepodaří, nevadí. Existují postupy, jak si s tím poradit.
Žijeme ve světě, kdy si stále více zejména mladých lidí uvědomuje, že rovnoprávnost sice většinou existuje na papíře, ale samotná struktura naší společnosti ji velmi efektivně brání dosáhnout v praxi. Nenechají si už namluvit, že kandidátka politických stran obsahující pouze muže je výsledkem toho, že to tak „prostě vyšlo“, ani to, že dvacetiprocentní rozdíl ve mzdách je způsobený tím, že muži mají náročnější práci. A začínají s tím něco dělat.
To je důvod, proč o kulturní válku – proti které se naoko tolik vymezuje – stojí hlavně konzervativní pravice. Je totiž skvělým způsob, jak hnutí za reálnou rovnoprávnost svést na scestí a konzervovat stávající stav. Malicherné spory o naprosto okrajová témata, která lze navíc snadno zvulgarizovat tak, aby veřejnosti připadaly úplně na hlavu, nahrávají jejich vidění světa, protože vytváří mlhu, skrz kterou není vidět reálná podstata feminismu.
Hastroš neboli Straw Man
A když se náhodou kulturní válku rozdmýchat nepodaří, nevadí. Existují postupy, jak si s tím poradit. Karel Čapek popsal téměř před sto lety ve své příručce Dvanáctero figur zápasu perem manipulativní postupy, které používají diskutující (nebo spíše „nediskutující“), kteří nemají dostatek argumentů a potřebují tudíž pomoc nefér úskoků. Šestá figura se jmenuje Imago a spočívá v tom, že odpůrce vytvoří neexistujícího „hastroše“, kterého nabídne světu a s ním pak polemizuje.
Heroine má newsletter!
Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.
Proto konzervativní pravice v médiích a na sociálních sítích vytváří „hastroše“ kulturní války. Odtud už si najde cestu do bulváru a nakonec skončí i na billboardech. Sice tuto válku vede jenom jedna strana, ale to už je teď jedno, protože v myslích veřejnosti je skutečná. Feministky bojující proti Fifince se tak vedle „feministek, kterým vadí, když jim někdo otevře dveře“ zařadí k městským legendám, vymyšleným mýtům, které reálně nikdo nikdy neviděl a nedoložil, ale které velmi reálně pošlapávají snahy feministického hnutí o jakoukoliv změnu. Už jen tím, že v diskusích budou feministky a feministé namísto otázek o reálných dopadech neexistující rovnoprávnosti na každodenní život odpovídat na to, co si myslí o Čtyřlístku.
Nereagovat na provokace
A přesně o to v kulturních válkách jde. Spíše než kulturní válka je to totiž hybridní válka. Překrucování nebo rovnou vymýšlení faktů má za cíl vnést do veřejné debaty zmatek a vyhnout se férové debatě tím, že druhou stranu zatlačí do defenzívy spočívající v nekonečném vyvracení hoaxů a nepravd. Naplno se tato taktika ukázala v zápase o ratifikaci Istanbulské úmluvy, kdy namísto zdůrazňování toho, co taková úmluva přinese, musí dokonce i Úřad vlády dementovat tak zjevné nesmysly jako jsou „pracovně-výchovné tábory vyhlazovacího charakteru“ (Pyťha) nebo povinnou masturbaci dětí.
Jednou z mála taktik, jak hybridní válce čelit, je na podobné provokace nereagovat. Imago nechat imagem a soustředit se na vlastní pozitivní program. U aféry s Fifinkou se ukázalo, že právě to druhou stranu debaty vytáčí do běla a vzbuzuje až agresivní reakce, což je velmi dobré znamení toho, že jde o dobrý směr.
Výhrůžky panu Němečkovi samozřejmě nejsou žádným způsobem v pořádku. Ale nestojí za nimi zdivočelé feministky. Vždyť samotné veřejně vystupující feministky jsou celé roky terčem drsného napadání, včetně výhrůžek znásilněním. Zajímavé je že pokud na to veřejně poukáží, nechává to plamenné zastánce pana Němečka v klidu. Ale to už je jiný příběh.
Odkud se tedy berou výhrůžky panu Němečkovi? Nejspíš jsou dílem trollů, kteří si na internetu realizují svoje zvrácené choutky spočívající ve vzbuzování co nejprudších reakcí. Každý veřejně vystupující člověk takové reakce zná a ve svém inboxu jich má desítky nebo stovky. I já. Přesto neběžím psát ublížené komentáře o konzervativní revoluci. Chápu, že trollové jsou prostě zvrácení lidé, a nenapadlo by mě lacině připisovat jejich útoky svým intelektuálním odpůrcům, abych u veřejnosti vzbuzoval lítost. Nestojím o kulturní válku, ale věcnou debatu bez kouřové clony. Kéž by to tak měla i druhá strana.
