Anketa: Změnili by kandidáti a kandidátky do Senátu definici znásilnění? Co by pro to udělali

Tomáš Czernin

kandidát za stranu TOP 09, Jičín 

Znásilnění považuji za nejodpornější a zbabělý čin, který si zaslouží nejvyšší trest. Považuji za naprosto nutnou změnu definice tohoto trestného činu i s tím, že se za znásilnění musí pokládat jakýkoliv pohlavní styk, který byl vykonán bez souhlasu všech zúčastněných. Samozřejmě podpořím jakoukoliv zákonnou iniciativu v tomto smyslu. 

Oboustranný souhlas je vyžadován Evropskou směrnicí vůči potírání násilí na ženách, kterou bychom zřejmě v brzké době měli projednávat. S tímto materiálem se chci podrobně seznámit. Osobně mi přijde poněkud zavádějící název této normy, protože násilí nemusí být uplatňováno pouze na ženách.

Jiří Růžička

kandidát za TOP 09, Praha 6

Jedná se o velice citlivou a závažnou problematiku. Jsem si vědom bezbrannosti, která se váže k současnému znění zákona, a proto bych se jako senátor v první řadě poradil s odborníky, jaká vhodná změna zákona by připadala v úvahu. Na základě takového odborného stanoviska bych novelu zákona podpořil.

Hana Kordová Marvanová

kandidátka za ODS, Praha 11

Tuto problematiku jako právnička sleduji dlouhodobě, zabývám se i případy sexuálního a domácího násilí. Proto samozřejmě podporuji potřebné změny definice znásilnění v trestním zákoníku. Pokud bych na to měla vliv (byla-li bych zvolena do Senátu), můžeme se domluvit na spolupráci a určitě potřebné změny podpořím.

Zdeněk Nytra

kandidát za ODS, Ostrava-město

Uvědomuji si závažnost problému, proto jsem připraven k diskusi na téma „definice znásilnění“. Důvody Vámi uváděné (plné znění ankety naleznete na webu Konsentu, pozn. red.)  jsou relevantní a měly by sloužit k serióznímu zamyšlení a zvážení. Také ale vnímám potřebu diskutovat o konkrétní podobě „absence souhlasu“. Takže ano, jsem připraven podpořit užitečnou změnu definice v trestním zákoníku, ovšem takovou, která ten problém, který nezpochybňuji, nepřesune na druhou stranu.

Martin Kákona

kandidát za Piráty, Tábor

Piráti dlouhodobě navrhují změnu zákona v tomto směru. Já osobně bych k tomu dodal, že změna zákona nestačí. Kromě změny zákona je třeba provádět i osvětu. Lidé zákony nečtou, a proto je třeba, aby se k nim zákony dostaly jiným způsobem. EU podporuje národní akční plány proti domácímu a sexuálnímu násilí, to považuji za důležitý a správný směr.

Marta Martinová

kandidátka za Piráty, Jičín

Jsem jednoznačně pro redefinici. Sex bez vyjádření souhlasu je znásilnění: upřímně nechápu, že se o nutnosti této redefinice mohou vést nějaké diskuse. Změna v české legislativě je nutná a potřebná. Děsí mě bagatelizace sexuálního násilí na politické i celospolečenské úrovni, děsí mě, že znásilnění zažije každá desátá žena a jen každá dvacátá znásilněná zločin nahlásí. Námitkám, jak bude třeba dokládat souhlas formulářem nebo aplikací, nerozumím ještě víc. Souhlas je vždy odvolatelný, a to i během sexu samotného. Žádný podpis nezajistí, že ke znásilnění nedojde. Poznat, že druhému dělám něco, o co v lepším případě nejeví zájem, jsme se ale naučili už v mateřské školce. Asi tak je těžké vytušit, zda druhý se sexem souhlasí.

Jak to vidí odbornice:

Lucie Hrdá

advokátka specializující se na rodinné právo, domácí a sexualizované násilí

Jak vnímáte současnou definici znásilnění v českém právním řádu? Uvítali byste její změnu a v čem konkrétně? Proč?

Domnívám se, že současná úprava znásilnění je zastaralá – koneckonců vychází z právní úpravy starší víc než 70 let. Dle mého názoru ale pouhé doplnění skutkové podstaty o sexualizované chování přes nesouhlas poškozené či poškozeného není dostačující, a taková úprava je jen dílčí. Měl by se změnit celkový koncept úpravy trestání sexualizovaného násilí, a to vhodnou kombinací trestného činu sexuálního nátlaku, znásilnění a pohlavního zneužití, která by zahrnovala současné poznatky z viktimologické praxe.  

Za podstatnou považuji například úpravou zahrnující takzvanou statutory rape – tedy znásilnění dítěte z důvodu, že kvůli věku dítě prostě není schopno udělit souhlas se sexualizovaným chováním, nebo možnost použití skutkové podstaty pohlavního zneužití jen s tzv. klauzulí Romea a Julie. To znamená, že tato privilegovaná skutková podstata, která zaručuje pachateli uložení nižšího trestu, se použije jen při malém věkovém rozdílu mezi pachatelem a obětí, k čemuž v současné době rozhodně nedochází. Pomohlo by také sjednocení promlčecích lhůt a doplnění sexuálního nátlaku do trestných činů, u kterých má oběť automaticky nárok na zastupování advokátem na náklady státu.

Pavla Löwenthalová

kandidátka za KDU-ČSL, Bruntál

Problematika, kterou popisujete níže, je velmi znepokojující a zaslouží si změny, které popisujete. Již delší dobu sleduji, že náš právní systém je vůči obětem znásilnění nastaven trestuhodně nepříznivě a straní potencionálním násilníkům. Jsem jednoznačně pro nápravu definice znásilnění, a i pro zpřísnění případných trestů pro osoby, které toto násilí spáchají. V této oblasti je nutná také větší osvěta a veřejná diskuse. Je pro mne totiž absolutně společensky nepřijatelné, že se často objevují názory, že „oběť” se má chovat tak, aby sama svým „nevhodným” chováním neprovokovala případného násilníka.

Eva Rajchmanová

kandidátka za KDU-ČSL, Hodonín

I při výkonu funkce starostky jsem se s domácím násilím setkala. Velkým problémem je, že se z důvodu studu a malé vymahatelnosti potrestání pachatele tyto případy často nehlásí. Vím, jak těžká je to pro oběti situace. Ke změně definice znásilnění se stavím kladně a nápravu definice znásilnění bych podpořila. V roli senátorky bych si zjistila více údajů k této problematice a inspirovala bych se i řešením v jiných zemích.

Jan Horník

kandidát za STAN, Karlovy Vary

Vaše tvrzení není tak úplně pravda. Policie šetří i nahlášené případy znásilnění, kdy nejsou zjevné známky násilí, jde o stupeň dokazování skutkové podstaty případného trestného činu znásilnění nebo pokusu. Podle informací ze sněmovny se na ministerstvu spravedlnosti začíná diskutovat o možné redefinici trestného činu znásilnění v našem trestním zákoníku. V současné době se žádná novelizace nechystá. Případnou rekodifikaci podpořím, domnívám se, že by to mohl být model podobný jako ve Švédsku, kde je vyžadován souhlas partnera, nejlépe v psané formě, pro případné dokazování.

Michal Malacka

kandidát za STAN, Olomouc

V posledních pěti letech jsem měl možnost být spoluřešitelem dvou evropských projektů pro posílení práv obětí trestních činů. Tyto projekty a tým, který je řešil, mě názorově významně ovlivnily a posunuly. Pokud se podíváme na německé právo v tomto směru, tedy trestní zákoník a jeho § 177 Sexueller Übergriff; sexuelle Nötigung; Vergewaltigung (plné znění zákona zde, pozn. red.), je zřejmé, že se naši němečtí sousedé s touto problematikou uspokojivě vypořádali. Za mě je tato konstrukce úspěšnou úpravou. 

Váš dotaz je důležitý, spojený s vysokými nároky na psychologii, forenzní vědy, policii a justici, ale také již v mnoha zemích řešený. Navíc sama EU tenduje k přísným úpravám v této souvislosti. Důležité je v tomto směru hodnocení samotných projevů souhlasu, absence projevu souhlasu a souhlas, který by měl být vyžadován pro sexuální akty v nezpochybnitelné formě, jelikož nebránění se fyzickým odporem nelze považovat za souhlas s aktem samotným. Souhlas by měl být navíc kdykoli odvolatelný, kterýmkoliv z partnerů a to před sexuálním aktem nebo i během něj. Nicméně dobrá právní úprava sama nestačí, je důležitá změna v systému jako celku a její následná implementace.

Jak to vidí odbornice:

Veronika Ježková

odborná právní garantka proFem o.p.s., centra pro oběti domácího a sexualizovaného násilí

Jak vnímáte současnou definici znásilnění v českém právním řádu? 

V praxi činí soudům problémy pod stávající definici trestného činu znásilnění zařadit situace, kdy oběť z různých důvodů „zamrzne” a není schopna se bránit. Neschopnost bránit se zároveň není způsobena tím, že by oběť byla fyzicky omezena na hybnosti, ale jedná se o psychickou reakci oběti. Tyto situace má ambici řešit uvedený návrh.

Uvítali byste její změnu a v čem konkrétně? Proč?

Pokud by mělo dojít ke změně koncepce definice trestného činu znásilnění, považuji za jedinou vhodnou definici založenou na absenci souhlasu oběti. Tak byl též koncipován návrh z roku 2017, kdy jsme zveřejňovaly publikaci Jen ano je Ano – trestný čin znásilnění ve světle Istanbulské úmluvy. Již tehdy jsem poukazovala na to, že česká definice trestného činu znásilnění zrovna nereflektuje moderní právní přístup k takovému trestněprávnímu jednání a je třeba ji změnit, akcentována byla v této souvislosti německá či belgická právní úprava. Jinou variantu nepovažuji za příliš šťastnou. 

Návrh reflektuje i skutečnost, že v současné právní teorii i praxi se stále častěji opouští konceptualizace znásilnění jako silou vynuceného pohlavního styku a nahrazuje se konceptem nekonsensuálního pohlavního styku. Založit definici znásilnění na nedostatku svobodného souhlasu doporučuje smluvním stranám např. Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen ve svém obecném doporučení č. 35 z roku 2017. Podobný vzkaz byl zaslán státům i prostřednictvím rozhodnutí M. C. proti Bulharsku ze dne 4. 12. 2003, č. 39272/98 ESLP, kde bylo konstatováno, že smluvní strany požívají široký prostor pro uvážení ve vztahu k trestněprávní definici znásilnění, nicméně musí zajistit, aby vyšetřování znásilnění bylo zaměřeno na otázku nesouhlasu s pohlavním stykem namísto otázky spojené s použitím síly či překonání odporu. 

Je třeba zmínit, že ke změně definice znásilnění tak, aby bylo založeno na absenci souhlasu (consent-based definition), v posledních letech přistoupila řada evropských zemí (např. Dánsko, Německo, Belgie, Spojené království, Irsko či Švédsko). Návrh na změnu definice znásilnění předložilo i slovenské ministerstvo spravedlnosti.

K založení definice znásilnění na absenci souhlasu směřuje ostatně i aktuální legislativní iniciativa Evropské komise. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o potírání násilí na ženách a domácího násilí v čl. 5 odst. 1 požaduje, aby členské státy zajistily, že nekonsensuální pohlavní styk (se ženou) bude považován za trestný čin.

Redefinicí trestného činu znásilnění by došlo nejen ke splnění povinností, které nám ukládá Evropský soud pro lidská práva, ale byla by přiléhavá situacím, které dosud náš právní řád nepostihuje, jakkoli jsou tím nejčastějším schématem nekonsensuálního pohlavního styku.

Petr Pavlík

kandidát za ČSSD, Praha 6

Jako někdo, kdo se profesně věnuje genderové problematice a učí v rámci jediného programu genderových studií v ČR, jsem samozřejmě pro změnu definice. Včera bylo pozdě.

Dana Váhalová

kandidátka za ČSSD, Nový Jičín

Problematice sexuáního násilí, násilí obecně a konkrétně i domácího násilí jsem se v minulosti často aktivně věnovala. Se svými kolegy jsem řešila i legislativní rámce vykázání násilníka z domácnosti jako předběžného opatření soudu. V těchto dnech spolupracuji s iniciativou a nadačním fondem, který má za úkol nejen pomoc obětem sexuálního násilí, ale především vzdělávání vedoucí k prevenci sexuální agrese. Rozhodně se hodlám touto problematikou zabývat i nadále a vstoupím do právě probíhajících diskuzí v parlamentu. Hodlám podpořit změny vedoucí k lepšímu objasnění této trestné činnosti a hlavně pomoci obětem. Pokud se mi podaří vstoupit do Senátu, budu v této aktivitě pokračovat i na legislativní úrovni.

Tomáš Hudeček

nezávislý kandidát, Praha 11

Nejsem v této problematice zběhlý (což je však při dnešní IT technice otázka mnohdy spíše hodin než dní). To, co píšete, je rozumné a neměl bych s tím mít problém. Nerad bych ale z toho dělal volební kampaň, stačí mi současná témata, ve kterých mám buďto vzdělání či velkou zkušenost (ekonomika, zdraví a sport, mateřství a porodní domy). V Senátu – pokud by se vůbec podařilo – se prosím pojďme potkat. Souhlasím s tím, že znásilnění není jen o násilí, ale také o prolomení nesouhlasu.

Jak to vidí odbornice:

Ludmila Čírtková

forenzní psycholožka a soudní znalkyně

Jak vnímáte současnou definici znásilnění v českém právním řádu? Uvítali byste její změnu a v čem konkrétně? Proč?

Současná definice dle mého názoru dosloužila, je totiž šitá na stereotyp takzvaného pravého znásilnění, kdy pachatelem je cizí muž, který používá brutální sílu nebo pohrůžku takovým násilím, aby se oběti zmocnil. Výzkumy, ale i kriminální statistiky ukazují, že realita viktimizace je odlišná. Většina znásilnění se odehrává mezi osobami, které se znají. Mluvíme o vztahových znásilněních, která mají odlišnou dynamiku. Oběti bývají zaskočeny, nevzmohou se na rychlou, razantní obranu. Zamrznou, což je biologicky podmíněná nouzová reakce označovaná odborně jako disociativní stupor. Mnoho lidí se mylně domnívá, že znásilnění cizím pachatelem traumatizuje oběti více, než když znásilňuje expřítel, nápadník nebo kolega z práce. To ale neodpovídá odborným poznatkům viktimologie. I vztahová znásilnění mohou vést k závažným psychotraumatům, která poznamenávají na dlouho život oběti. Navíc vztahová znásilnění jsou spojena s výraznější sekundární viktimizací, tj. s tendencí přenášet vinu na oběť, očerňovat ji a vůbec problematizovat ji v pozici poškozené. To je dost pádných důvodů proto, abychom aktualizovali skutkovou podstatu znásilnění na současné podmínky, tedy na současné podoby sexualizovaného násilí. Osobně se přikláním k tomu doplnit do definice, že znásilnění je také sex bez souhlasu. Jde totiž o respekt k druhému člověku. Jde o vytváření norem, tedy co společnost chce či nechce tolerovat ve vzájemných vztazích mezi lidmi.

Radka Loučková Kotasová

kandidátka za ANO, Liberec

Souhlasím, že současná právní úprava je nedostatečná a je třeba výrazná novelizace. Ta by měla oběti mnohem více chránit, ale v ideálním případě i od podobných činů odrazovat. Důležité také je, aby bylo vytvořeno takové právní prostředí, kde se obětí nebudou bát takovou věc nahlásit. To se totiž teď často děje. Je to ze strachu kvůli určité stigmatizaci společnosti, ale také kvůli vědomí, že takovou věc bývá obtížné jednoznačně prokázat a pachatel často odchází bez trestu. Mám za to, že je na místě mluvit i o zvýšení trestní sazby, nebo minimálně o její spodní hranici. Na druhou stranu si uvědomuji, že to je mimořádně citlivé téma, a výsledný návrh novely musí být především diskutovaný s odborníky a právníky.

Eva Chromcová

kandidátka za stranu SPD, Karlovy Vary

Znásilněním se rozumí čin, kdy pachatel donutí oběť násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy k pohlavnímu styku, nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti oběti. Za pohlavní styk se považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví). Udivuje mě, že se nezohledňuje bezbrannost oběti, podle mého názoru stavy ztuhnutí a neschopnosti se bránit do této kategorie patří. Je tedy třeba lépe definovat pojem bezbrannost. Mnoho žen tyto činny nehlásí z jiných důvodů. Velmi často je násilník z blízkého okolí. Dále viktimizace oběti, stud.... Definici je možné upravit, ale myšlení oběti, traumata, předsudky je druhá věc. Spíše by prospěla lepší informovanost společnosti, více empatie od vyšetřovacích složek a účast psychologa a co možná největší možné míře zachování anonymity.