Milá tradice, nebo (ne)vědomý rasismus? Baltazar a blackface v tříkrálovém Česku
V prvních lednových dnech probíhá po celém Česku Tříkrálová sbírka, největší domácí dobročinná akce, pořádaná katolickou Charitou Česká republika. Na veřejných místech je možné potkat desetitisíce dětských koledníků přestrojených za biblické Tři krále, včetně „mouřenínského krále“ Baltazara se začerněným obličejem. Proti této praktice se část společnosti loni ohradila s tím, že může být urážlivá a rasistická, podle jiných jde ale o domácí tradici a ve své podstatě inkluzivní zvyk. Jde o uměle vytvořený pseudoproblém převzatý ze zemí s koloniální zkušeností, nebo o legitimní společenský požadavek pro náš kulturní prostor? Etnolog Petr Janeček se ve svém komentáři zamýšlí nad různými přístupy k tomuto komplikovanému fenoménu.
Tříkrálovou sbírku provázela přesně před rokem kromě jiného debata nad začerňováním obličeje „mouřenínského krále“. Vznikla internetová petice, iniciovaná členkou česko-africké komunity Terezou Navrátil Šimonovou, která argumentovala podobností s nechvalně proslulou praxí blackface, tedy vizuálním parodováním rasistických stereotypů, známou ze Západu. Navrhovala pro příště pojmout tuto praktiku citlivějším způsobem, například participací skutečných osob tmavé pleti.
Mluvčí Charity a mediálně vlivní příslušníci katolické církve oponovali argumentem, že jde o starodávnou tradici, která je „silnější než zákony“. Dalším jejich argumentem bylo, že jde ve své podstatě o inkluzivní zvyk. Podle tohoto výkladu prý „mouřenínský král“ Baltazar symbolizuje africký kontinent získaný pro křesťanskou víru, zatímco druzí dva králové Evropu a Asii.
Jakákoli diskuse na podobné téma se v křečovitém věku sociálních sítí zcela přirozeně přenese do vyhrocených kulturních válek mezi „konzervativci“ a „progresivisty“. Zkusme se proto – pokud možno neutrálně – zastavit nad argumenty jednotlivých stran tohoto sporu a jejich historickým pozadím.
