Když nemáte Okamuru, dejte tam Hrabu. Návrh senátora dělá z bezdomovců viníky a neplnohodnotné občany

V devadesátých letech tehdejší poslanec Miroslav Sládek pobouřil sněmovnu a část veřejnosti, když během schůze pronesl, že Romové páchají svůj první trestní čin už tím, že se narodí. Dnes, po několika letech nárůstu nákladů na bydlení a uspokojení základních životních potřeb, senátor Zdeněk Hraba přichází s návrhem, aby bylo možné trestat odnětím svobody lidi bez domova zkrátka za to, že jsou. Hmotná situace je sice jiná kategorie než etnický původ, přesto se těžko zbavuje dojmu, že senátor Hraba navazuje na étos Sládkovy politiky, byť tak činí bez vulgarity nebo zjevně nenávistných projevů.

Advokát Zdeněk Hraba se do Senátu dostal na kandidátce hnutí Starostové a nezávislí (STAN), ostatně v minulosti byl místostarostou města Říčany a dodnes je tam zastupitelem. Pokud jde o politické preference, od počátku mandátu byl mimo hlavní proud STANu: brojil proti „genderové ideologii“, Istanbulské úmluvě, oslavoval politiku nacionalisty a soudem uznaného sexuálního násilníka Donalda Trumpa, má vazby na ultrakonzervativní lobbistickou organizaci Aliance pro rodinu, která proslula například homofobní rétorikou a vazbami na americké organizace blízké nejradikálnějšímu křídlu Republikánů. Rozdíly v pohledu na řadu otázek nakonec vedly k tomu, že Hraba STAN opustil a v posledních volbách kandidoval za ODS v koalici mimo jiné se stranou Svobodní.

Posilování represí vůči lidem bez domova není cizí právě ODS, ostatně byla to brněnská primátorka za tuto stranu Markéta Vaňková, kdo ukončil úspěšný projekt integrace lidí bez domova Housing First. V Praze zase působí jako náměstkyně primátora pro oblast sociálních věcí Alexandra Udženija, která v minulosti varovala před tím, aby byty dostávali „nepřizpůsobiví, bezdomovci a uprchlíci“, a nyní podle Deníku Alarm ze své funkce blokuje přidělování sociálních bytů potřebným. Ani ODS v tom však není sama. Dalo by se říci, že mezi českými parlamentními stranami, snad s výjimkou Pirátů, se na tvrdé politice vůči velmi chudým lidem shodnou všichni, napravo i nalevo. Totéž platí pro mimoparlamentní KSČM, která si na těžkosti lidí bez domova vzpomene, jen když chce ilustrovat obludnost kapitalismu nebo ukončit pomoc lidem, kteří uprchli před válkou na Ukrajině.

Zdeněk Hraba je nicméně první, kdo by rád otevřel cestu k plošné kriminalizaci bezdomovců. Ta by měla za následek přinejmenším zásadní omezení občanských práv: každý člověk bez domova by byl viník, neplnohodnotný občan, který může jen doufat v benevolenci policie a úřadů.

Tendence kriminalizovat lidi ne na základě individuálního jednání, ale kvůli příslušnosti k určité společenské skupině (zde k lidem v tak akutní hmotné nouzi, že si nemohou dovolit bydlení) obvykle vidíme v autoritářských režimech. Hraba sám se ostatně hlásí k tomu, že inspirací pro jeho návrh byla politika maďarského autokrata a zástupce Putinových zájmů v Evropské unii Viktora Orbána. Taková politika není nic nového. Překvapivá není ani skutečnost, že se senátor zaštiťuje řádem a bezpečností. Zmiňovaný Sládek ostatně své rasistické výpady vždy opíral o údajný zájem chránit pořádek a bezpečí českých občanek a občanů a oháněl se zběsile nadsazenými statistikami zločinnosti mezi Romy. Nezvyklý je v Hrabově případě kontrast mezi drakonickou politiku, kterou prosazuje, a zdáním slušnosti, které okolo sebe pracně buduje.

Hraba se brání, že jen hledá „rozumné řešení“, dává si pozor, aby nemluvil o parazitech nebo podřadných lidech, ačkoli jeho návrh má v podstatě vytvořit občany druhé kategorie. Prosazuje politiku, před kterou by možná cukla i SPD, ale natolik se snaží odlišit od vulgárních rasistů a cosplayerů vlastenectví, až se může zdát, že jde o kultivovaného konzervativního politika, který jen navrhuje kultivovanou konzervativní legislativu.

Příkladem budiž manipulativní – ale na první pohled přece tak sociálně citlivé! – tvrzení, že možnost odnětí svobody by musela být provázena vybudováním sítě ubytovacích kapacit. Teoreticky by tak kriminalizace hrozila jen takovému člověku bez domova, který by odmítl nabízené adekvátní bydlení a veřejně prospěšné práce, kterými by na ně musel vydělat. Už sama představa, že je někomu sděleno, kde a za jakých podmínek musí bydlet a na toto bydlení vydělávat, jinak půjde do vězení, je v liberální perspektivě přinejmenším bizarní. Kapacity pro lidi v akutní nouzi jsou především dlouhodobě nedostatečné a sociální síť podfinancovaná.

Podle Zprávy o vyloučení z bydlení 2024 se nyní v ČR může nacházet zcela bez přístřeší okolo 12 tisíc osob, dalších přibližně 6 tisíc má být v azylových domech – kde lze navíc podle stávajících podmínek pobývat maximálně po dobu jednoho roku. (Data se přitom ve velké míře opírají o šetření vedená před koronavirovou pandemií, která zhoršila sociální situaci mnoha lidí v ČR.) V kontextu současného českého realitního trhu a hospodářské politiky, která se snaží výdaje především omezovat, se jeví jako krajně nepravděpodobné, že by se podařilo v krátké době vystavět takové ubytovací kapacity, aby se každému člověku bez domova dostalo možnosti bydlení, které by plnilo nezbytné hygienické standardy, umožňovalo přípravu na zaměstnání a podobně. (Nemluvě o tom, že řada lidí bez domova potřebuje především akutní lékařskou či psychologickou pomoc.) Hraba nicméně zákon připravuje již nyní a v tuto chvíli nepřichází s žádným plánem, jak, kdy, kde a z jakých zdrojů vybudovat potřebné kapacity. Vyjádřil jen přání, aby to stát nějak zařídil. Jeví se to jako čistý alibismus: ubytovací kapacity sice nejspíš nebudou, ale s nástrojem, který nám umožní lidi bez domova zavřít do vězení, na ně čekat nebudeme.

Politika snadných a tvrdých řešení, která má upokojit většinu na úkor vybrané menšiny, bývá označována za populistickou. Nechme nyní stranou, že nejde o docela přesný pojem. Pokud takto označujeme strany a hnutí jako ANO, KSČM nebo SPD, neměli bychom promíjet demagogii a iliberální politiku ani těm, kteří vytvářejí zdání, že patří ke standardní, rozumné, tzv. slušné pravici a kteří pod záminkou ochrany našeho klidu a bezpečí možná nenápadně budují autoritářskou společnost.