Budoucnost i umělá inteligence jsou ženského rodu. AI nás může pomoci osvobodit od stereotypů

Automatické překladače, chytré spotřebiče, zobrazování obsahu na sociálních sítích, všudypřítomná reklama, kontrola výrobků na pásech a tak dál – na umělou inteligenci či alespoň nějak naučené stroje bychom už mohli být celkem zvyklí. Co se tedy teď stalo, že je o ní slyšet prakticky ve všech mé­diích? Tak dlouho se zvětšoval objem dat, na kterých se AI učí, až najednou zásadně poskočila na novou úroveň. Nejvíc je tento pokrok vidět na tzv. generativní AI, tedy systémech, které umějí produkovat text nebo obrázky, ale klidně taky videa či zvuky.

Zjednodušeně ­řečeno fungují tyhle programy jako stroje, které se snaží pochopit, jak by mohly ­pokračovat lidské věty. Vědí, že s nějakou pravděpodobností nějak pokračují. Vyzbrojeny obrovským množ­stvím textů znovu a znovu zapojují svoje umělé neuronové sítě, dokud ne­najdou rovnováhu s nejlepšími výsledky. Pak přijdou lidé, kteří je učí pro konkrétní úlohy, v případě ChatGPT chtějí, aby se choval jako konverzační bot, odpovídal mile a slušně a pokud možno důvěryhodně.

Výsledky jsou ohromující. Velké jazykové modely zvládají usnadnit práci programátorům, pomáhají navrhovat reklamní kampaně, odpovídají na e-maily, velmi solidně umějí shrnout text, ale také vygenerovat obrázek na základě několika požadavků.

Díky tomu je už dnes ChatGPT schopen nejen detekovat v textech různá zkreslení, ale dokonce navrhnout jejich opravu. Vyzkoušel jsem to na básni Jiřího Žáčka K čemu jsou holky na světě (Aby z nich byly maminky atd.). Obsahuje podle ChatGPT nějaká zkreslení? Odpověď zněla: „Ano, v této básni se objevuje genderové zkreslení, protože popisuje holky pouze v roli matek a péče o děti. Báseň předpokládá, že to je jediný smysl a účel existence dívek a žen. Tento názor je diskriminační vůči ženám a omezuje jejich roli a možnosti v životě. Ženy mají mnoho jiných rolí a přínosů v rodinách a společnosti než pouze být matkami.“ Na moji žádost o úpravu básně tak, aby zkreslení neobsahovala, vygenerovala AI následující text:

A dodala: „Tato verze básně neklade na dívky a ženy omezení na určitou roli nebo úlohu v rodině. Namísto toho zdůrazňuje, že každá holka má právo a možnost najít si své vlastní místo ve světě a být sama sebou.“

Odhlédněme teď od toho, že ta báseň není zrovna dobrá, a představme si, že právě takové hodnoty a principy budou vtěleny do systémů, které každodenně používáme. Při psaní e-mailu navrhne AI méně agresivní formu, informuje reklamního textaře, že jeho text stereotypizuje menšiny, a grafika, že právě navrhuje nového vítěze ceny Sexistické prasátečko. Nebude nikomu nic zakazovat psát, jen nás bude upozorňovat, jak také může být náš text vykládaný. Buďte klidně ve svých textech zlí, jen pak neříkejte, že vás nenapadlo, jak by to někdo mohl pochopit.

Je celkem pravděpodobné, že povolání, která jsou dnes dominantně ženská, jako je školství, sociální práce, péče ve zdravotnictví a podobně, budou ohrožena výrazně méně. Tam, kde pracuje přímo člověk s člověkem, bude nástup umělé inteligence pomalejší. V mnoha domácnostech to tedy nejspíš budou právě ženy, kdo se stane zdrojem stabilního příjmu.

Další zásadní proměnu uvidíme ve zdravotnictví. Už dnes se v něm AI uplatňuje velmi silně, včetně diagnostiky řady chorob, které je schopna rozpoznat výrazně dřív, než to zvládne člověk. Čeká nás ale celková personalizace zdravotní péče a její větší celosvětová dostupnost. Pokud bude navíc umělá inteligence vytrénovaná tak, aby nepodléhala předsudkům, začne brát vážně i věci, nad nimiž „mužská medicína“ leckdy ­ohrnuje nos, jako třeba interakce menstruačního cyklu s dalšími stavy těla i mysli.

Existuje rčení, že Bůh stvořil lidi silné a slabé a Samuel Colt jejich šance vyrovnal. S trochou nadsázky můžeme v nastupující AI vidět zbraň, která narovná mnohé nerovnosti ve společnosti, včetně těch genderových. Nestane se to ale auto­maticky a samo od sebe. V prvé řadě musíme brát vážně změnu, která přichází, a uvědomovat si její transformační povahu. Zadruhé si musíme připustit, že AI má na společnost tak velký dopad, že je třeba regulovat možnosti jejího zneužití. A konečně musíme trvat na tom, že hodnoty může mít každý, jaké chce, ale v demokratické společnosti má jednat tak, aby nesnižoval ničí důstojnost a neumenšoval práva ostatních. Pokud budeme schopni vtělit základní principy lidských práv a s nimi spojených hodnot do AI, pak může přinést změnu, která nás posune nejen materiálně, ale i lidsky.