Jak nenaletět online? Nedělat rozhodnutí pod tlakem a další rady, které by měla znát i vaše babička

„Ahoj! Mám další zájemce o pétanque,“ jásá starší muž a objímá štíhlou prošedivělou dámu. V nablýskané zasedačce prosklené kancelářské budovy působí oba trochu nepatřičně, ale evidentně jim to nevadí. Představují se jako Václav a Mária a společně s partou přátel ve zralém věku si sem, do sídla technologické společnosti ANECT, přišli poslechnout přednášku o rizicích internetu. Do začátku akce ještě pár minut zbývá, čtyři desítky seniorů a seniorek už jsou ale na místě a nad skleničkami s džusem a talířky s chlebíčky probírají, co je v jejich životech nového. Někteří postávají trochu stranou – na dnešní přednášku totiž dorazili posluchači nejen z Prahy, ale také z Ostravy a dalších měst.

„Školení o různých nástrahách internetu jsme pro seniory začali dělat už před covidem,“ vysvětluje specialista na internetovou bezpečnost Petr Mojžíš. „Vidíme, že senioři jsou rok od roku vzdělanější, a kolikrát si říkám, že by školení potřebovaly spíš jejich děti, kterým je kolem padesátky a občas jsou úplně ztracené. Spoustu historek, o které se senioři vždy rádi podělí, zažily právě ony.“

Na úvod pokládají Petr Mojžíš s kolegou Janem Markem přítomným otázku na tělo: Kdo osobně zná někoho, kdo podlehl nějakému podvodu na internetu? Do vzduchu se trochu váhavě zvedá asi desítka rukou. A následuje tipování: Kolika lidem během roku 2023 vznikla internetovými podvody nějaká škoda? O kolik peněz celkově tito lidé přišli a kolik lidí se v průměru denně stane obětí internetového podvodu? Odhady se liší i řádově, ale když lektoři čísla postupně odhalí, účastníci jen vrtí hlavou: 70 000 lidí za rok přišlo v Česku na internetu o peníze, dohromady z nich podvodníci vytahali 1,35 miliardy korun a denně se to stane průměrně 53 lidem. 

„Nejčastěji se jedná o podvodné maily, esemesky, webové stránky a telefonáty,“ vypočítává Petr Mojžíš. „Paleta je ale mnohem širší. Velmi časté jsou třeba podvody na různých internetových bazarech, kdy vy něco prodáváte, zájemce vás převede z prostředí online tržiště třeba na WhatsApp a pak vás splete tak, že mu prozradíte údaje ke svému účtu. Nebo pošlete zboží, ale peníze už nikdy nedostanete. Nebo rovnou obojí.“

Zkušenost s podvodníky má i účastnice Mária Mamajová. Elegantní šedovlasá dáma se drží zpříma jako baletka a úsměv ji neopouští, ani když líčí, jak málem naletěla: „Vnuk dostal k narozeninám dron, ale nechtěl ho. Říkal, babi, prodej ho. Koupíme si křečka,“ vypráví. „Tak jsem ho nabídla na internetu a ozvala se mi paní z Athén. Chvíli jsme si psaly, pak mi poslala potvrzení, že peníze odeslala. Sice jsem si říkala, že je to celé podezřelé, ale opravdu moc jsem chtěla tu věc prodat, dostat peníze a udělat vnukovi radost. Už jsem balík odnesla na poštu, když mi volá dcera, ať to nedělám, že je to podvod. Ještě se mi povedlo zásilku z pošťáků vymámit zpátky. Peníze samozřejmě nikdy nedorazily.“

Právě působení na emoce, pocit naléhavosti a časové tísně a také zdání autority zmiňují Petr Mojžíš a Jan Marek jako základní principy, které podvodníkům jejich působení umožňují. „Znáte to: chcete prodat nebo koupit, chcete dostat něco zdarma nebo samozřejmě chcete zachránit svoje peníze před ukradením. Podvodník toho využije a dostane vás pod tlak: danou věc musíte koupit teď, svoje peníze musíte převést hned, jinak jsou pryč,“ popisuje Petr Mojžíš, a senioři s vážnými výrazy přikyvují. „A pokud se ještě podvodník dokáže tvářit jako policie, sociálka nebo finanční úřad, podlehneme tím spíš.“

A jaká je podle dvojice odborníků obrana? „Nedělejte nic rychle. Nenechte se tlačit do toho, že něco musíte řešit hned teď,“ klade přítomným na srdce Jan Marek. „Zavěste a zamyslete se. Jak pravděpodobné je, že by mi finanční úřad nebo pošta poslali SMS s tím, že mám u nich přeplatek? Neměl by mi přijít doporučený dopis nebo zpráva datovou schránkou? Raději zavolejte někomu blízkému a proberte to s ním. Jinak vás to může přijít draho.“

Po přestávce následují praktičtější ukázky. Nejdřív lektorské duo představuje různé způsoby, jak lze v dnešní době přijít o peníze. Jan Marek s kolegyní sehrávají velmi přesvědčivý phishingový telefonát, kdy pod vymyšlenou záminkou – někdo prý s jeho kartou právě nakupuje v Turecku – ze sebe vysype všechny údaje ke své kreditce. „Co o mně na začátku věděla?“ ptá se Jan Marek a přítomní s pobavením odpovídají: „Nic, všechno jste jí o sobě prozradil sám.“ A jaká je obrana? „Zavěsit a jít se zeptat do banky nebo zavolat na infolinku a poradit se tam,“ nenechávají se už zviklat účastníci školení. „Vaše banka po vás nikdy nebude chtít celé číslo karty, natož po telefonu,“ zdůrazňuje Petr Mojžíš.

Obrana přitom existuje – buď už několikrát zmíněné kritické myšlení, nebo alespoň důkladné prozkoumání adresního řádku. Ten totiž nejlépe ukazuje, kde přesně se na internetu nacházíte. Stačí se pořádně podívat, jestli na adrese není něco divného. A pokud si nejste jisti, stačí si ji „vygooglovat“. Pokud odkaz nevede tam, kam vést má, jde s největší pravděpodobností o podvrh. „Musím si dávat pozor i u internetového bankovnictví?“ zajímají se účastníci a Petr Mojžíš odpovídá: „Banky jsou velmi dobře zabezpečené. Většinou využívají mobilní aplikace, kde musíte potvrdit každý krok. Tam se tolik bát nemusíte.“

Čas vyměřený školení už vypršel, přesto skoro nikdo neodchází. Právě se totiž řeší, jak si nastavit silné a bezpečné heslo do e-mailu a různých aplikací, abychom ho nezapomínali a zároveň nebylo snadno odhalitelné. Ideální je zalovit v hlavě a přijít s nějakým slovním spojením ze svého oboru, kde budou jak písmena, tak čísla – a pak ho lehce variovat. „Když mám rád letadla, moje heslo může být třeba Airbus-A380 a k tomu jen přidávám koncovku podle situace. Takže Airbus-A380posta nebo Airbus-A380knihovna a podobně,“ sdílí svoje tipy Petr Mojžíš.

„Hlavní tragédií je, že starší lidi dezinformace připravují o vztahy, které si často budovali celý život,“ krčí rameny Petr Mojžíš. Není nijak neobvyklé, že se na stará kolena rozhádají nejlepší kamarádky nebo celé rodiny, protože jedni věří řetězovým mailům a pofidérním webům a druzí ne. „Můžete zkusit svoje kamarády přesvědčit, aby pracovali s různými ověřovnami. Jestli se to podaří, je ale otázka,“ končí přednášku trochu beznadějně Petr Mojžíš. Senioři se trousí do jarního podvečera, recepční za nimi zamyká prosklené dveře a oba přednášející si ještě rychle vyměňují první dojmy a dělají si poznámky, o čem budou přednášet seniorům příště – v Praze, Brně, na pozvání i jinde.

Článek vznikl ve spolupráci se společností ANECT.