České děti patří v matematice mezi ty nejlepší na světě. Proč se jí tak bojí a co se s tím dá dělat?

Letošní podzim přinesl českému vzdělávání hned několik příležitostí k radosti a pýše. V listopadu jsme se dozvěděli, že v mezinárodním šetření počítačové a internetové gramotnosti ICILS 2023 obsadili čeští osmáci druhé místo mezi státy OECD a v rámci Evropy byli dokonce první. A na začátku prosince zveřejnila Česká školní inspekce výsledky mezinárodního šetření v matematice a přírodních vědách TIMSS 2023. Z nich vyplývá, že hlavně matematika českým čtvrťákům a osmákům jde víc než dobře. Čtvrťáci skončili na šestnáctém místě, osmáci na osmém – přičemž prvních pět míst tradičně obsazují východoasijské státy. Navíc je možné říct, že po propadu mezi lety 1995 a 2007 se vracíme mezi světovou špičku.

Obě šetření, tedy ICILS i TIMSS, však neřeší jen to, kolik toho děti vědí a umějí, ale také to, jak věří ve své schopnosti, jak je dané předměty baví a jak se cítí ve škole. Bohužel tyto kapitoly nabízejí mnohem smutnější čtení. Ačkoliv naši čtrnáctiletí spočítají kdeco, matematiku rádi nemají, jen dvanáct procent má silnou víru ve své schopnosti a horší vztah ke škole nemají snad v žádné jiné zemi. „Vlastně mě to nepřekvapuje, i když samozřejmě je mi to hodně líto,“ říká učitel matematiky a tělocviku v ZŠ Baška Tomáš Chrobák, který mimo jiné vede i semináře pro učitele. Jeden z nich nazval „Matikoterapie“ a pomáhá v něm učitelstvu zvládat vlastní obavy a strachy z matematiky. Z učitelek a učitelů se podle něj někdy znovu stávají ustrašené děti, které se bojí udělat chybu – a tak pracují na tom, aby se tyto jejich obavy zahojily a rozpustily, a oni tak následně dokázali vést své žactvo k radosti z objevování.

Sám Tomáš Chrobák v dětství patřil mezi ty, co v matematice excelovali a vyhrávali všechny soutěže. Teprve postupně se naučil vnímat situaci a potřeby těch, kteří jsou na tom jinak. Neustále proto ve svých hodinách pracuje na tom, aby u dětí nevznikaly zbytečné bloky a úzkosti, a také víc promýšlí způsob, jakým klade otázky. 
„Představte si klasický moment z hodiny matematiky. Když učitel zadá příklad, prakticky obratem vyletí ruce několika nejlepších a nejrychlejších počtářů. Ostatní zaplaví pocit, že jsou k ničemu, a v tu chvíli se přestávají snažit, protože už v tom nevidí smysl,“ popisuje matikář z Bašky. Popsaná situace je navíc nepříjemná i pro učitele. Když vyvolá jednoho z „rychlíků“, uslyší odpověď od žáka, od něhož ji vlastně slyšet nepotřebuje. Když ale nejlepší počtáře nevyvolává, mohou snadno zatrpknout, protože získají oprávněný pocit, že za svou snahu nejsou nijak oceňovaní.

Tomáš Chrobák tedy ve svých hodinách hlášení se s rukou nahoře v podstatě zrušil. Co praktikuje místo toho a jaké to nese výsledky? Nejen to se dozvíte v textu na webu Heroine.cz.