Jak se daří inkluze v Česku? Situace se plíživě zhoršuje, říká ředitelka školy, která se na ni zaměřuje

„Často nás kontaktují rodiče dětí, které by potřebovaly jiný přístup. Mluví o tom, že dítě má nějaké specifické vzdělávací potřeby a velká škola to nezvládá. Ale když se pak s tím dítětem potkáme, zjistíme, že jedinou jeho specifickou potřebou je třeba pomalejší tempo nebo klidnější prostor. Jinak žádný hendikep nemá. Nebo je to dítě velmi introvertní a stává se terčem šikany,“ popisuje ředitelka inkluzivní základní školy Jeden strom ve Středočeském kraji, s čím se na ni rodiče obracejí. Zejména druhostupňové děti, jejichž rodiče žádají o přijetí, často ve své původní škole zažívaly drsnou šikanu: „Velmi často jsou to děti velmi hodné, citlivé, s jinými hodnotami. Jako kdyby se nehodily do dnešní moderní doby. Stávají se jednoduše terčem posměchu svých spolužáků, kteří jim třeba zlámali ruce nebo je týrali a podobně.“

Výhodou alternativních škol, jako je právě Jeden strom, je například to, že mají menší počet žactva ve třídách. V kolektivu bývá málokdy víc než dvacet dětí. To je podle Aleny Lalákové velmi důležitou podmínkou k tomu, aby se inkluze – tedy společné vzdělávání dětí s různými schopnostmi a potřebami – mohla podařit. Co by bylo podle ní v českých veřejných školách potřeba změnit? „Muselo by se do školství nalít daleko větší množství peněz. Když má škola ve třídě 28 dětí a z toho třeba pět s podpůrnými opatřeními, tak to není funkční model. A nemůže si snížit počet dětí ve třídě, protože hlavně ve městech jsou školy přecpané. My vzhlížíme k severskému školství, ale pokud budeme mít ve třídách tento počet dětí, těžko se posuneme dál.“

Právě nedostatek financí je hlavním důvodem toho, že se inkluze v Česku nedaří tak dobře jako v jiných zemích. „Na začátku byla financována podpůrná opatření dostatečně, ale se zvyšováním mezd začal být problém získat peníze třeba na asistenty. Zároveň začaly vzrůstat požadavky na kvalifikaci některých vyučujících. My jsme jako soukromá škola třeba nedostali navýšení financí na asistenty, ty peníze jsou opravdu bídné a najít kvalifikovaného člověka je problém. Takže z mého pohledu se to spíš plíživým způsobem začíná zhoršovat. Ministerstvo se snaží osekat náklady, kde se dá,a je to vidět,“ tvrdí Alena Laláková. Jak uzdravit dítě, které zažilo šikanu a velký tlak a škole už prostě nevěří? A jaké dětské diagnózy jsou ve školství nejhůř uchopené? Přečtěte si rozhovor na webu Heroine.cz.