Jak bych mohla někoho diskriminovat? Superschopností šéfa je empatie
Vyrůstala v prostředí, kde muži rozhodovali, čeho mohou ženy dosáhnout. A výrazně to formovalo její životní postoje. Dnes stojí v čele české brandingové agentury Unity. Drobná, usměvavá Brazilka s italskými kořeny Ana Maselli věří na rovné příležitosti a prosazuje takzvaný empatický leadership.
Co vás přivedlo do České republiky?
Vždy jsem se považovala za světoobčanku. Po skončení studia designu na univerzitě v Brazílii mě to táhlo do zahraničí. Při své cestě po Evropě v roce 2002 jsem v Praze potkala sympatického Tomáše, se kterým jsem zůstala v kontaktu i během svého pobytu v Londýně, kde jsem dokončila postgraduální studium. Bylo to pro nás osudové setkání. Z přítele se stal manžel a jsme spolu dodnes.
A proč právě Unity?
Když jsem v Praze před dvaceti lety našla první práci v oboru, bylo to ve firmě spojené s Unity. Imponovalo mi, že je to společnost, kterou po celou dobu vedly ženy. Poznala jsem Laďku Lichtenbergovou, jejíž práci jsem obdivovala, dokonce jsme na některých projektech spolupracovaly. Během těch let jsem prošla mnoha pozicemi. Byla jsem kreativní ředitelka, vedla jsem oddělení péče o klienty, v L’Oréalu Luxe jsem byla retail design manažerkou. Získala jsem zkušenosti z lokálního i mezinárodního trhu. Vlastně mi chyběla jen pozice, která by to vše zastřešovala. A právě tuhle nabídku mi dala Laďka – vést celou firmu.
Věnujete se na své současné pozici více designu, nebo spíš řízení firmy a vedení lidí?
Je to kombinace obojího. Vzhledem k tomu, že mám za sebou tolik let v designu, nemůžu nemít názor na kreativní část naší práce. A zároveň řízení firmy není jen byznys. Jde také o přístup ke klientům a o péči o ně, o vztahy s kolegy a zaměstnanci. O to, jak firma působí navenek.
Jak velký tým lidí tvoří Unity? A co jeho diverzita?
Momentálně je to dvanáct lidí. Deset žen a dva muži. Je tu hodně ženské energie a já to miluji. Celý život mi šéfovali muži. Nejen jako manažeři, ale přirozeně i v prostředí, ze kterého pocházím. Moje rodina má italské kořeny, naši muži jsou velmi „macho“. Já byla ve své generaci v rodině jediná dívka a navíc nejmladší. Vždy jsem vnímala, že ženy v naší rodině, ač byly velmi nadané a inteligentní, neměly šanci se prosadit. Třeba moje babička byla klavírní virtuoska, ale jakmile se vdala, dědeček jí nedovolil koncertovat. V té době to bylo běžné, ale já jsem to nikdy nepovažovala za normální. Hodně jsem v domácím prostředí bojovala. Někdy jsem ani nedokázala pojmenovat, za co bojuji, ale věděla jsem, že chci žít jinak. Právě proto jsem v Unity tak spokojená, obklopená schopnými a silnými ženami.
Ana Maselli (45)
Brazilka s italskými kořeny. V ČR pracuje od roku 2003. Vedla designérské týmy a projekty v Česku, Rusku a Rumunsku. Jako Client Service Director spolupracovala se společností P&G, Coca-Cola, Pernod Ricard, Molson Coors, Pepsico, Rohlik/Sezamo a dalšími. Pracovala jako manažerka maloobchodního designu pro divizi L’Oréal Luxe. Se svým manželem česko-finského původu vychovává syna (17) a dceru (12).
V Unity ale pracují i muži, i když jsou v menšině. Je pro vás diverzita důležitá?
Samozřejmě. To, že tu teď máme jen dva muže, je shoda okolností. Není pro mne problém spolupracovat s muži. Je potřeba mužský i ženský pohled na věc. Když hledám nové designéry, nikdy neřeším pohlaví, věk nebo národnost. Rozhoduje talent, zkušenosti a jejich portfolio. Já sama jsem žena a cizinka a přitom jsem zde dostala úžasné příležitosti. Jak bych mohla někoho diskriminovat?
Jakých největších chyb v oblasti řízení se podle vás obecně firmy a manažeři dopouštějí?
Podle vlastní zkušenosti, coby zaměstnance, to je nedostatečná podpora sebedůvěry a neochota delegovat pravomoci. Manažeři se často snaží být nenahraditelní. Já říkám: „Pojďme si vychovat v týmu lidi, kteří mohou převzít naši práci.“ Někteří manažeři příliš lpějí na tom, aby byli pod vším podepsaní. Přitom je jedno, čí jméno to je. Když si vychováte dobrý tým, přinese to obchodní výsledky, ze kterých profitují všichni. Druhá věc, s níž manažeři šetří, je pochvala. Je přece milé slyšet, že něco děláte dobře, že se vám to povedlo. Někdy má člověk hodně práce a nestíhá ocenit, že věci běží tak, jak mají. Ale to přece není samozřejmost. Věci fungují, protože se o to někdo stará, a ten někdo si zaslouží ocenění.
Je to součást přístupu, který nazýváte empatický leadership?
Jestli chcete být superlídrem, pak je empatie vaše superschopnost. Lidé nejsou jen to, co vidíte v kanceláři. Jsou to komplexní lidské bytosti se svými sny, strachy, radostmi i životními překážkami. Mají osobní život, přátele, rodinu. Mají talent, sílu a odvahu. Je potřeba, abychom je tak vnímali. Já sama jsem se jako pracující matka mnohokrát setkala s nedostatkem empatie. Proto chci dobře rozumět lidem, se kterými pracuji. Jen tak je můžu správně motivovat. Vedle empatie věřím ještě v jednu superschopnost, a to je humor. Pokud se lidé v práci umějí společně smát, pak to funguje, jak má. Jsem hodně otevřená a nevadí mi ukázat, že nejsem dokonalá, že dělám chyby. Ráda bych v takovém přístupu šla příkladem ostatním. Každý někdy chybuje nebo nestíhá, stačí si říct o pomoc.
Co se změnilo pro zaměstnance Unity s vaším příchodem na pozici CEO?
Co se týká změn v týmu, udělala jsem nějaké hned se svým nástupem. Bylo potřeba nabrat nové lidi, protože někteří právě odcházeli. Hlavní rozdíl v mém přístupu k vedení je můj pohled designérky. Snažím se designéry víc zapojovat do rozhodovacích procesů, radit se s nimi. Když dojde na tendry a chceme získat zakázku, ptám se jich: „Je to práce, kterou chcete dělat?“
Unity
Brandingová agentura Unity stojí za designem významných značek, jako jsou třeba Budvar, Čedok nebo značky Jarmark, patřící Kauflandu.
Aktuální číslo Heroine se zabývá moderním rodičovstvím. Mají rodiče v Unity dobré podmínky, aby skloubili práci s rodinným životem?
Nabízíme hybridní pracovní prostředí. Někdo pracuje z domova, jiný napůl v kanceláři a napůl doma. Jedna maminka má volné pátky, jiná kratší pracovní dobu. Jsme velmi otevření a vycházíme si vstříc. Vím, že s dětmi se nedá všechno naplánovat, bývají nemocné. A stát se to může každému. Proto se snažíme být navzájem zastupitelní.
Jste zastánkyní rychlého návratu ženy po mateřské do práce?
Ačkoli jsem celý svůj pracovní život v Česku, stále mám vazby na Brazílii. Tam je mateřská tři až čtyři měsíce. Tady můžou být ženy klidně tři roky doma. Já jsem byla doma s oběma dětmi rok. Bývalé spolužačky z univerzity v Brazílii nechápaly, proč zahazuji kariéru. V Čechách jsem byla za krkavčí matku, která dává děti do jeslí. Takže můj názor? Je skvělé mít možnost volby. Když mám práci, která mi umožní rychlý návrat, je to skvělé, ale je úžasné mít možnost strávit s dětmi delší dobu, pokud to tak cítím.
Jak udržujete rovnováhu mezi prací a rodinným životem?
Hystericky! Neznala jsem své limity, nechala jsem se tlačit za své hranice, nechala jsem lidi, aby mne soudili. Měla jsem výčitky, že zanedbávám děti, že zanedbávám práci. Poučila jsem se z toho? Snad ano. Pokud bych měla dát někomu radu, zněla by: „Poznejte své limity a určete si priority. Poslouchejte své tělo, respektujte sami sebe a nebojte se otevřeně říct, co potřebujete.“
