Hlavně aby netrpěly děti. Jak úspěšné novinářky hledají rovnováhu mezi rodinou a kariérou
Zpravodajství je hodně mužský svět, do jehož řízení muži ženy často nepouštějí. Redakce mají většinou své ředitele, šéfredaktory, komentátory nebo zahraniční zpravodaje. Diskutují především o politice, zahraničí, obraně, bezpečnosti, o autech a sportu a je v něm menší prostor pro témata, která trápí ženy – třeba otázku, jak skloubit práci s rodinou.
Pochopitelně se najdou i úspěšné reportérky, moderátorky, analytičky, komentátorky. Jaký je jejich recept na úspěch? Jak dokázaly skloubit kariéru s péčí o malé děti? Co je spojuje?
Sama jsem se po dlouhém zvažování rozhodla novinařinu po téměř dvaceti letech opustit, protože pracovní tempo na plný úvazek bylo pro mámu dvou malých dětí neúnosné.
Iveta Vávrová – dříve reportérka Českého rozhlasu
Byla to nejlepší práce, kterou jsem mohla mít: pestrá, dynamická, zábavná. Novinář se dostane na zajímavá místa, pozná inspirativní lidi, může svými reportážemi ovlivnit svět. To vše platilo, dokud jsem neměla děti.
Dřív nevadilo, že jsem domů chodila pozdě, stříhala reportáže po nocích nebo jela na několik dní pracovně pryč. Moje práce byla můj koníček a věnovala jsem jí i svůj volný čas. Z regionální redakce jsem přestoupila na Radiožurnál a splnila se mi další pracovní meta. Pak se mi ale narodily děti. Tušila jsem, že návrat po mateřské bude obtížný, ale chtěla jsem to zkusit.
Zpravodajství se za tu dobu ale hodně proměnilo. Vstoupily do něj naplno sociální sítě a politici se začali vyjadřovat ke všemu bez ohledu na denní či noční hodinu. „Prosím tě, zavolej ministrovi, ať se nám k tomu vyjádří, psal to na Twitteru,“ říká mi editor v 16 hodin a já řeším, kdo vyzvedne děti. Školka v pět zavírá. Volám manželovi: „Jo a zítra odpoledne je výbor ve sněmovně, asi bude dlouhej, řeší ty nový stíhačky, ten musím pohlídat, dojdeš pro kluky i zítra, viď?“
Kombinace společenských norem, dle kterých je péče o děti zejména ženskou záležitostí, nastavení systému předškolní péče a podmínek pro slaďování práce a rodiny v redakcích často znamená, že se kariéra žen odvíjí od toho, do jaké míry jsou svůj díl péče ochotni vzít na sebe jejich partneři. „Přijde mi nespravedlivé, že kariéra jedné části populace závisí na tom, co jim druhá část populace umožní,“ vysvětluje socioložka Masarykovy univerzity Marína Urbániková důvody, proč se rozhodla zkoumat postavení žen v českých médiích.
„Tušila jsem, že pracovní podmínky v české žurnalistice jsou složité, ale překvapilo mě, jak kriticky je novináři vnímají. Většina dotazovaných uvádí jako problém špatnou finanční situaci médií, nízké finanční ohodnocení, respektive hodně práce za málo peněz, pracovní přetížení a tlak na výkon, obtížné skloubení práce a rodinného života a útoky ze strany veřejnosti. Někteří k tomu přidávají i málo času na zpracování témat a tím pokles úrovně obsahu.
U žen se navíc ještě přidává sexuální obtěžování. Celkově více než čtvrtina respondentů a respondentek uvedla, že zvažuje odchod z profese. Představte si, že by třeba ze škol chtěla odejít čtvrtina učitelů,“ vysvětluje Marína Urbáníková. Alarmující data zveřejnil spolek Ženy v médiích letos na jaře. Zapojilo se do něj bezmála 500 novinářů a novinářek.
Na začátku jsem skoro každý den přicházela domů pozdě večer, když děti spaly. Byla jsem pořád v poklusu, abych stihla odvézt děti do školky, dojít na tiskovku, připravit vstup, doběhnout na tramvaj. Když se mi povedlo strávit odpoledne s dětmi na hřišti, často jsem šla spát až dlouho po půlnoci, abych dodělala reportáž. Ráno se s ní počítá, odložit to nemůžu, znělo mi v hlavě. Manžel někdy žertoval, že práci věnuju tolik času jako vrcholná manažerka, ale za plat pražské pokladní, a zlobil se, že nemám čas na kluky ani na domácnost. Přitom on vydělává víc. Hádali jsme se. Letos na jaře mi čtyřletý syn řekl, že má radši tatínka, protože doma často křičím. Bylo mi do breku. Takhle žít přeci nechci! Po dlouhém váhání jsem rozhodla novinařinu opustit a najít klidnější místo. Byla to jízda. Skoro dvacet let.
Více než 80 % novinářů a novinářek považuje svou práci za špatně zaplacenou. Vyplynulo to z rozsáhlého dotazníkového šetření spolku Ženy v médiích. Dvě třetiny dotazovaných uvedly, že každý týden pracují více než 40 hodin týdně, 30 % pak napracuje více než 50 hodin týdně. Ačkoliv průměrná mzda v Česku byla v červnu podle ČSU necelých 44 tisíc měsíčně, podle serveru platy.cz je průměrný plat novináře zhruba o šest tisíc korun měsíčně nižší, tedy 38 tisíc. Pokud nemá děti, na účet mu po zdanění přijde zhruba 30 tisíc, pokud má dvě děti, jeho plat je kolem 33 500. Nejvíce jsou se situací v redakcích nespokojení mladí lidé, ženy a ti, kteří mají malé děti.
Barbora Kroužková – moderátorka zpravodajství ČT
„Vždycky jsem se snažila, aby tím dcery netrpěly,“ říká ostřílená moderátorka zpravodajských pořadů České televize Barbora Kroužková. Poslední rok a půl ji diváci vídají v hlavních zpravodajských relacích – v Událostech a Událostech, komentářích na ČT24. Do médií vstoupila v polovině 90. let, kdy po novinářích byl obrovský hlad a všichni se profesi, která před rokem 1989 nebyla svobodná, učili za pochodu. Barbora sbírala první zkušenosti v Českém rozhlase, pak postupně i v České televizi.
Do práce se pro prvním dítěti vrátila brzy. „Byla jsem na volné noze, neměla mateřskou a cítila, že se pořád musím udržovat, zvlášť jako moderátorka rozhlasových proudů a diskuzních pořadů. Muž věděl, že mě práce baví. Vrátit jsem se mohla hlavně díky němu. Myslím, že dceři byly tři měsíce, když jsem znovu začala pracovat. Byly to krátké pořady v rozhlase i v televizi pozdě večer, ale mohla jsem se připravit doma a pak jsem mezi kojením odjela pořad odvysílat. Doma muselo být samozřejmě všechno nachystané, kdybych se zdržela,“ vysvětluje Barbora.
Přiznává, že později měla krize, kdy chtěla z televize odejít, protože bylo někdy těžké si práci nebo vysílací časy, o které stála, vybojovat. „Taky jsem si zažila hodně nepříjemné rozhovory nebo jako externista i málo práce, ale chápala jsem, že zodpovědní lidé musí vysílání nějak poskládat. Ale dcera tím netrpěla. Hodně jsme se doma s manželem ve dveřích střídali, pomáhaly i obě babičky, jinak by to nešlo.“ Osobní čas zredukovala na cvičení jógy.
V roce 2014 dostala od České televize nabídku na zaměstnaneckou smlouvu, kterou přijala. Krátce nato ale neplánovaně otěhotněla. Druhá dcera měla po narození velké zdravotní potíže, narodila se s vývojovou vadou jícnu. Do práce se Barbora ale vracela, když byl holčičce zhruba jeden rok. „Byla to prevence před zešílením. Maminka mě vyhnala ven, třeba na nákupy, ale já prostě nevypnula, třeba se i složila. Ale ve vysílání ti nikdo nic neodpustí. Když se ve studiu rozsvítí červená nebo kamery, tak je to takový adrenalin, že jenom tam jsem se dokázala soustředit na něco jiného. A taky jsem věděla, že se o dceru postará manžel nebo maminka, která byla zdravotní sestra. Ale taky se stalo, že mi máma na konci vysílání napsala, že to není dobré, že dcera zvrací. Odepnula jsem port, odešla ze studia, ani jsem se nepřevlékla a cestou domů volala záchranku,“ vzpomínala na skoro osm let staré události Barbora Kroužková.
Když nemoderuje Události, tráví čas s dětmi nebo moderuje charitativní akce a společenské události. Ráda by zkušenosti v budoucnu zúročila i ve vedoucí funkci. Kdyby dostala nabídku stát se šéfredaktorkou, zvážila by ji. „Asi ano, asi bych to zkusila, ale později. To je totiž extrémně časově náročná práce, a především proto tam podle mě nejsou ženy. Já jsem velký příznivec konkurzů, jenže žádné nejsou. Myslím, že by se konkurzy měly dělat, že by se našly ženy, které by se o ty funkce mohly ucházet. Ale v mém případě je právě teď na prvním místě rodina. Moje osmiletá dcera pořád potřebuje hodně pomoci,“ uzavírá moderátorka zpravodajských pořadů Barbora Kroužková, která už 32 let působí v českých médiích.
„Větší zastoupení žen v redakcích může přinášet širší škálu pohledů a názorů, tudíž zvyšovat kvalitu novinářské práce a předcházet jednostrannosti v médiích,“ říká socioložka Marína Urbániková. Rovnice, že více žen automaticky znamená pestřejší obsah, ale neplatí. „Pokud muži dlouhodobě nastavují redakční kulturu, není překvapivé, že se jí některé ženy přizpůsobí a dál ji reprodukují. V literatuře se to označuje termínem ‚one of the boys‘ – převezmete normy a chování považované za typicky mužské, protože chcete být plně přijímána do mužského kolektivu. Na druhé straně, ženy mají odlišné životní zkušenosti a jsou pro ně důležitá poněkud odlišná témata.“
Marie Bastlová – politická moderátorka podcastu Ptám se já!, Seznam Zprávy
„To, co jsem dělala předtím, než jsem měla děti, je dnes nepředstavitelné. Byla jsem politická reportérka v časech, kdy jsme s kolegy dva měsíce v kuse sledovali, jestli se složí Topolánkova vláda. Tehdy jsme byli v práci do desíti, jedenácti večer. Ale už bych to dělat nechtěla, je to strašně náročný,“ říká moderátorka politických pořadů Marie Bastlová. Novinařině se věnuje více než dvacet let.
Má vystudovaná práva i žurnalistiku, do které vstoupila ještě během studií na škole a už v ní zůstala. „Když jsem měla syna v roce 2013, už jsem psala články do Hospodářských novin. Je logické, že se časem, když máte nějaké zkušenosti, posouváte dál, víc k publicistice. Synovi bylo 2,5 roku, když jsem nastupovala do Českého rozhlasu jako analytička, později jako moderátorka pořadu 20 minut Radiožurnálu. „Měla jsem pro něj státní jesle, což teď pro dceru bylo úplně bez šance,“ vzpomíná Marie, která se do rozhlasu vracela na plný úvazek, protože měla zaměstnaneckou smlouvu. Po druhé mateřské jí však víc vyhovovala externí spolupráce se Seznamem, kde si mohla nasmlouvat jen tolik práce, kolik zvládla.
Mariina tříletá holčička už rok chodí do firemní školky, kterou firma Seznam nabízí svým zaměstnancům. „Já mám teď takovou práci, že jde poměrně dobře sladit. Rozhovory můžeme natáčet v širokém časovém pásmu, mám editorku, která má taky děti a musí je vodit na kroužky. Seznam Zprávy mi to nikdy nekomplikovaly. Zároveň je to zpravodajství, a když se stane atentát na Fica, musím si to nějak zařídit. Ale já to respektuju, to je součást té práce.“
Firemní školku má Seznam pro své zaměstnance už od podzimu 2011. Je pro děti od dvou let a rodiče platí školné tři tisíce korun měsíčně. Pojme 25 dětí a funguje i během letních prázdnin, potvrzuje Helena Kuklíková, HR ředitelka firmy. „Školka je neustále naplněná, jsme přesvědčeni, že se nám investice do jejího provozu vyplatí. Protože i díky tomu mohou rodiče dětí lépe skloubit pracovní a osobní život a nastoupit třeba dříve zpět do práce.“
Takový benefit má i televize Prima, která školku nabízí pro děti od 18 měsíců. „Provoz je financován firmou. Zaměstnanci platí stravné a běžné poplatky, které jsou mnohem nižší než v soukromých zařízeních,“ vysvětluje personální ředitelka mediálního domu Jana Caves. I na Primě se tím snaží udržet rodiče malých dětí. Veřejnoprávní Česká televize ani Český rozhlas tyto výhody rodičům nenabízí. ČRo letos na jaře zkoumal, zda by mohl získat dotaci na výstavbu školky, ale podle mluvčího ČRo Jiřího Hošny to není teď reálné: „V případě výstavby firemní školky by to pro Český rozhlas znamenalo výrazné investice v podobě projektové dokumentace a splnění mnoha dalších požadavků. V současné chvíli na takové investice nemáme finanční prostředky.“
Zkušená politická moderátorka se domnívá, že je škoda, že česká média neumí nabídnout pozice více rodičům s dětmi. „My na Seznam Zprávách hledáme na nějaká témata seniornější lidi, ale oni prostě nejsou, protože z médií odejdou, nejsou schopni vydržet dril zpravodajství. A redakce moc nenabízí pomalejší publicistiku, hlubší zpracování témat, abyste nemusela držet mikrofony na tiskovce. Kolik holek vidíte na tiskovce ve sněmovně a z kolika z nich se stanou seniorní politické analytičky?“ ptá se Marie Bastlová.
Podle Bastlové se všechny novinářky na elitní pozice zkrátka nedostanou. „Prostě to trvá, než si vybudujete kontakty. Dnes je díky sociálním médiím snazší vybudovat si jméno pomocí tématu, které sledujete,“ uvažuje a přiznává, že jí se to povedlo ještě před rodičovstvím. „Je tedy pravda, že já se vracela na docela dobré místo,“ přiznává výhody svého postavení před odchodem na mateřskou Marie Bastlová z politického podcastu Ptám se já! Podle ní by novinářkám pomohly zkrácené úvazky a větší dostupnost mateřských škol nebo dětské skupiny, aby rodiče nemuseli v práci řešit, že nestíhají děti vyzvednout.
Média na celém světě mají finanční potíže a musí už několik let šetřit. „Obchodní model médií postavený na inzerci, na který jsme byli dosud zvyklí, se zhroutil. Klasická reklama se přelila do digitálního prostoru, kde z ní profitují zejména tři velcí digitální hráči, kteří zaberou dvě třetiny celosvětových výnosů: Google, Meta a Amazon. Tyto peníze pak chybějí v redakcích. V důsledku toho je málo peněz na lidi, tím pádem je nezaplatíte, přetížíte je, nemůžete je adekvátně podpořit v případě nenávistných útoků,“ vysvětluje Marína Urbániková a dodává: „Pokud musíte šetřit, kde se dá, nebudete zřizovat dětskou skupinu nebo nabízet zkrácené úvazky, ale prosazujete raději externí smlouvy, abyste ušetřili na daních a odvodech. Jinde v Evropě se již delší dobu vede debata o podpoře žurnalistiky z veřejných peněz, ale k nám se zatím pořádně nedostala,“ uzavírá diskuzi nad situací novinářek v Česku mediální analytička a vědkyně Masarykovy univerzity v Brně Marína Urbániková.
Nejsledovanější zpravodajská média a jejich šéfredaktoři a šéfredaktorka
Zpravodajské servery podle návštěvnosti
novinky.cz – Vladimír Dušánek
seznamzpravy.cz – Jakub Unger
TN.cz – Vedran Kovačević
iDNES – Matyáš Kaiser
deník.cz – Roman Gallo
Data k 31. 7. 2024 (www.netmonitor.cz)
Tištěné noviny podle čtenosti
Blesk – Radek Lain
MF DNES – Jaroslav Plesl
Sport – Lukáš Tomek
Právo – Petr Šabata
Lidové noviny – Petr Bušta (od září nebudou vycházet)
Data z 1/4 roku 2024 (www.median.eu)
Veřejnoprávní
ČT – Michal Kubal
ČTK – Radka Matesová Marková
ČRo – Ondřej Suchan
Vznik článku podpořil NFNZ – Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
