Pod sluncem: Úmorné Vánoce, práva žen a Mary Putnam Jacobi

Téma týdne: Když máte Vánoc po krk

„Na vánočním večírku, který mi nikdo nepomohl zorganizovat a nikdo mi ani nepoděkoval, mě obtěžoval opilý kolega, který se do té doby jevil jako „slušný chlap“. Když jsem se nad ránem vrátila domů, našla jsem vyteklou pračku a vzkaz na dveřích od nas**ného souseda pode mnou. Dárky jsem nekoupila, neměla jsem na ně peníze, a kamarádka, se kterou jsem si domluvila odvoz domů na svátky, se na mě nakonec vykašlala. POMOC!!!“

Tohle mi před rokem napsala jedna kamarádka (se zveřejněním textu souhlasila pod příslibem anonymity). Měla pocit, že ji čekají ty nejhorší Vánoce v životě. Byla krátce po rozvodu, 45+, bezdětná, pracovala v pomáhající profesi, v níž si lidé vydělají tak akorát na vyhoření a žaludeční vředy, ale rozhodně ne na slušný život a důchod.

Chystala se na setkání s rodinou, v níž se naštěstí všem dařilo dobře, ale která ji naplňovala ještě větším pocitem selhání a nedostatečnosti. Vždyť neměla peníze ani na pořádné dárky, přestože měla dvě vysoké školy. Nikdo jí to otevřeně nevyčítal, ale věděla, že to matku trápí, otce rozčiluje a u některých členů rodiny vyvolává úšklebky.

Nakonec se vzpamatovala, sehnala si další odvoz, koupila něco skromného a na Štědrý den se objevila u rodičů. A bylo to přesně tak, jak si myslela. Před prvním chodem se pohádali, dárky byly trapné a vzbudily odpovídající nadšení a když se jí někdo zeptal, kde tráví svátky její bývalý manžel, rozplakala se, protože na rozdíl od něj se rozvádět nechtěla.

Na druhý svátek vánoční už seděla ve svém bytě s rozbitou pračkou a podle vlastních slov se litovala. Já jsem řekla jí i sama sobě, že na to má plné právo. I trocha patosu přece ke svátkům patří.