Ilustrace Trnky či Zmatlíkové, myšlenka dobře živeného Rusa. Co kuchařky říkají o době, ve které vznikly

„Jsem průměrná kuchařka. Vařit umím, ale dělám to k smrti nerada, protože mě to zdržuje od práce a od života a protože občas musím, aby rodina neumřela hlady.“ Ale co ji silně zajímá a přitahuje, to jsou kuchařky knižní. I to o sobě prozrazuje bohemistka a literární vědkyně Lenka Pořízková (1980), která se zabývá knižní kulturou, typografií a dějinami českého knižního trhu. Z tohoto hlediska posuzuje i knihy receptů. Nerozplývá se tedy nad skladbou přísad v telecím guláši, ale nad obsahem kuchařských knih a jejich obecněji chápaným vývojem. Výsledkem této její záliby je i publikace Kuchyně ve službách lidu: Vydávání kuchařek v Československu v letech 1945–1989.

Vaření jako budovatelský úkol

Podrobně v ní analyzuje, jak se kuchařky vyvíjely po stránce jazykové, žánrové i vizuální. Mimo jiné vysvětluje, proč se typickým obrazovým doprovodem receptů nestala fotografie, ale humoristická karikaturní kresba. Mezi jejich ilustrátory mohli patřit i přední či populární umělci jako Jiří Trnka, Vojtěch Kubašta nebo Helena Zmatlíková. Někdy na stránkách kuchařek docházelo k pozoruhodné a hravé kombinaci typografie, kaligrafie a ilustrace, i když v některých případech výsledek podle autorky budí dojem, jako by chtěl příslušný grafik „především za každou cenu vyzkoušet“, kolik různých, až bláznivých variací písem je schopen vyprodukovat.