Rozdíl pět let nebo i čtvrt století. Jak se žije ženám ve vztahu s mladším mužem a jak na ně reaguje okolí

„I když jsme byli jen přátelé s výhodami, cítila jsem, že jsem pro něj priorita“

Marie (38 let), Ondřej (33 let)

Náš vztah začal před třinácti lety, nejdřív nezávazně. Ondřeje jsem znala od vidění z okruhu kamarádů, vědělo se o něm, že je panic a rád by s tím něco udělal. Oslovil mě přes společného kamaráda. Souhlasila jsem, tahle zkušenost mě lákala. Byla jsem čerstvě po rozchodu a měla jsem zájem jen o vztah „friends with benefits“. Naše první schůzka byla skvělá a uvolněná, mohli jsme si povídat celé hodiny. Nakonec jsme šli ke mně domů a úkol byl splněn.

Nějakou dobu jsme se vídali takto nezávazně. Časem mi ale začalo docházet, že by byla škoda nechat si něco takového utéct jen proto, že momentálně nechci vztah. Komunikovali jsme s lehkostí, nehráli jsme žádné hry, bylo to přesně tak, jak jsem to vždycky chtěla a cítila. Viděla jsem, že i když jsme jen kamarádi s výhodami, Ondřej se ke mně chová líp a jsem pro něj větší prioritou než pro předchozího partnera. A tak jsem se do toho rozhodla skočit, náš vztah jsme oficializovali.

Nyní po třinácti letech je můj životní partner pořád zároveň můj nejlepší kamarád. Vlastně se vůbec nehádáme, máme minimum třecích ploch, a když něco vyvstane, popovídáme si o tom, řešíme to s klidem. Nikdy si záměrně neubližujeme, myslíme na spokojenost toho druhého, umíme se navzájem omluvit – to je něco, co jsem třeba u svého táty nikdy nezažila. Ondřej je citlivý, upřímně se zajímá o moje myšlenky, emoce, názory. Líbí se mi, že neprosazuje žádné genderové škatulky, nechce po mně určité věci jen proto, že jsem žena.

Nikdy jsem nechtěla mít děti, Ondřej se s tím ztotožňuje, a protože hormonální antikoncepce mi nedělá dobře, před třemi lety podstoupil vasektomii. Oba máme liberální a feministické názory, Ondřej se mnou chodí na demonstrace za ženská práva, přizpůsobil se mi v tom, že po čase přešel na vegetariánskou stravu.