Proč Korejky nemají dokonalou pleť a další kosmetické mýty

Dnes se zdá skoro nepatřičné zabývat se „krásou“. Ale se stresem a obavami, které řešíme všechny bez rozdílu, může být tak prostá věc, jako večerní kosmetický rituál, úlevným pevným bodem, kdy si dovolíme věnovat deset minut jen sobě.  

Existuje v kosmetice nějaká běžná ingredience, od které dá odborník okamžitě ruce pryč?

Nemám ráda některé konzervanty. Třeba benzoan sodný, ten se dává třeba i do hořčice. V nejlepším případě s pletí neudělá nic, ale spíše ji poškodí. Je ale samozřejmé, že pokud je kosmetika, kterou vyrábíte, plná vody, něčím konzervovat ji musíte. Kdybyste to nedělali, tak než to přijde z linky k vám, máte to plné streptokoků.

A je i nějaký produkt, kterého bychom se měly vyvarovat?

Jednoznačně micelární voda. Je za ní fantastická myšlenka, protože ten produkt na sebe v jednom kroku nachytá hypofilní i hydrofilní část, to znamená úplně všechnu špínu, rozpustnou jak v tucích, tak ve vodě. Má to ale jednu nevýhodu – výrobci zapomněli dodat, že micelárka se musí smývat. Ten výrobek vlastně funguje trochu jako prací prášek. Vyčistí všechno, ale nevymáchané byste to prádlo nenechali. A když nesmyjete micelární vodu, micely pracují dál a pleti škodí. A přitom stačí obličej opláchnout obyčejnou vodou.

Rady a mýty ohledně čištění pleti chodí ve vlnách – jednou je v módě čistit v mnoha krocích, jindy to zase má být vše v jednom.

V tomhle jsou velmi znalí Korejci. Ti jsou čištěním pleti posedlí; vědí, že teprve když je pleť opravdu čistá, je schopná do sebe dostat další látky. Je to jako kdybyste měla špinavé nehty a chtěla byste je nalakovat. Nebude to vypadat pěkně, že? Přitom něco podobného se v západní kosmetice běžně dělá. Můžete mít sebedražší krém, ale pokud odbudete čištění, je to jen vyhazování peněz. Typická Korejka by po micelární vodě nikdy nesáhla, u nich je běžné mytí ve dvou fázích. Nejdřív olejem smyjí to, co je rozpustné v tucích, a pak mycí pěnou to, co je rozpustné ve vodě.

A pak?

V Koreji po čistění následuje krok, který v Evropě neznáme a je naprosto zásadní. Oni tomu říkají toner, což známe i od nás, ale je to jiný typ produktu. Jde vlastně o hydratační sérum, které snadno pronikne do pokožky, „otevře“ ji, vyrovná pH, zaktivuje a zhydratuje. Teprve pak má smysl nanášet sérum nebo krém.

Korejská kosmetika je v posledních letech silným trendem. Je tedy namístě jednoduše všechny jejich postupy a znalosti okopírovat?

Bohužel to není zdaleka tak jednoduché. Korejci mají jinou pleť než my, lidé ze Západu. Mají tlustší a hrubší svrchní vrstvu pokožky, a díky tomu jejich pleť vydrží mnohem víc než ta naše. Díky tomu si můžou dovolit mnohem drastičtější zacházení než my, a podle toho vypadá i většina kosmetiky, co se tam prodává a co se nyní prodává i v České republice. Přípravky jsou plné chemikálií, které jsou sice účinné, ale zároveň pokožku zatěžují, časem přestávají fungovat a v nejhorší podobě můžou způsobit i alergie, vyrážky a další kožní problémy.

Můžete vysvětlit, proč některá kosmetika funguje jen ze začátku?

Pleť se jimi v podstatě přesytí. Typický příklad je obyčejný glycerin, který najdete skoro všude. V malém množství je to skvělá věc, ve velkém jed. Když chcete rychlý efekt, funguje kouzelně, ale buďte na pozoru, když ho produkt obsahuje třeba 10 %. Glycerin funguje tak, že na sebe nabaluje vlhkost a bobtná. Má velmi malé molekuly a dobře do kůže proniká a vypíná ji. Jenže když je ho příliš, začne vám brát vlhkost zevnitř, tudíž vás v dlouhodobém hledisku vlastně vysušuje. Měsíc, dva budete nadšená, a pak pleť zešedne a začnete mít problém s dehydratací, začnou se dělat pupínky, začnou se zanášet póry, a už to jede.

Korejky nemají krásnou pleť

O Korejkách se stereotypně tvrdí, že mají geneticky danou krásnou pleť. To tedy není pravda?

Vůbec ne, vlastně úplně naopak. Jejich pleť je hrubší, takže sice víc vydrží, ale na druhou stranu má sklony k všemožným nedokonalostem. V jejich kultuře je nicméně dokonalá pleť žádoucí, takže i jejich péče o pokožku je tím ovlivněná. Není výjimkou, že má třeba deset, patnáct kroků dvakrát denně. Je pozoruhodné, že prakticky stejnou pozornost tomu v Koreji věnují i muži; ostatně celosvětová produkce pánské kosmetiky z poloviny končí u nich.

Takže za tím mýtem je jen tvrdá dřina.

Ano – v kombinaci s tím, že jejich pleť tu dřinu snese. Když jsme se v našem Pure District rozhodovali, kterým směrem jít, korejský přístup nám imponoval tím, jak je efektivní, ale přitom jsme hledali něco méně drastického. Nabízela by se přírodní kosmetika, ale ta jednak v Koreji tvoří jen velmi malou část trhu, a kromě toho jsme tehdy byly přesvědčeny, že přírodní kosmetika je sice báječný koncept, ale ve výsledku nefunguje.

Jak to?

Jsem člověk jednadvacátého století, fascinují mě přírodní, čisté věci, chci se o planetu starat, ale zároveň potřebuji, aby kosmetika, kterou používám, fungovala. Tzv. přírodní kosmetika není efektivní proto, že přestože v sobě může mít kvalitní extrakty z bylin nebo ovoce, jejich molekuly, tedy účinné látky, jsou natolik velké, že je to stejné, jak kdybyste si pokoušeli protlačit pomeranč klíčovou dírkou. Hlouběji do pokožky prostě neprojde. A pádem ani neúčinkuje.

Mezi nejoblíbenější produkty patří pět kroků péče v uceleném systému čištění, hydratace a cílené péče.

Odličovací olej (153 ml, 1105 Kč) se používá v první fázi čištění pleti. Jemně, ale účinně odstraňuje make-up a do hloubky čistí póry. Hedvábná konzistence produktu byla dosažena použitím fermentovaných olejů ze semen vlašských ořechů, arganu a jojoby.

Říkáte tedy, že přírodní kosmetika nemůže pleti pomoci?

Může, a dokonce velmi, ale je potřeba, aby se dostala za onen problém s velikostí molekul účinných látek. V Asii, tuším poprvé v Japonsku, tohle vyřešili skrze proces fermentace, což může znít honosně, ale přitom je to obyčejné kvašení. My to všichni známe z potravinářského průmyslu a v Čechách je to doma, vzpomeňte na pivo nebo zelí. Nicméně v Japonsku si všimli, že dělnice v továrnách na výrobu saké, které jsou celé dny až po lokty v kvasnicích, mají úplně mladé, až dětsky hladké ruce. V Koreji se toho chytila značka Whamisa a přišla na to, že stejný princip by se dal použít v kosmetickém průmyslu. Fermentační proces tu působí jako jakési nůžky, které molekuly nastříhají, zmenší. V tu chvíli tedy můžete použít přírodní extrakty a máte i způsob, jak je do pokožky dostat.

Pomeranč proleze klíčovou dírkou.

Tak nějak. Whamisa je velmi inovativní firma, a i proto ji máme rádi; dokázali například vyřešit i druhou zákeřnou rovnici v kosmetickém průmyslu, a to je potíž s látkou, ve které jsou účinné látky rozpouštěny. V podstatě existují jen dvě tři možnosti: buď tam dáte vodu, olej nebo organické rozpouštědlo. To poslední vyloučíme hned, to by nás zabilo, takže zbývá voda nebo olej. Jenže olej mastí, a zdaleka ne každému to vyhovuje. Proto se celosvětově v drtivé většině používá voda.

A v čem přesně je problém?

Voda jednak významně ředí, v produktech jí může být klidně osmdesát, devadesát procent. A především je životvorná, mohou se v ní množit bakterie, a to je průšvih. Proto se takřka v každém výrobku používají konzervanty. Francouzi to například řeší tím, že používají různé minerální vody. Korejci šli ale ještě dál a místo vody začali vymačkávat rostlinné sukulenty. Výsledkem není H2O, ale infuze plná účinných látek.

Krása vychází zevnitř?

Co přesně se v lidské pleti odehrává za procesy, které pak napravujeme? A jak je to s oněmi protichůdnými informacemi o tom, že skutečný efekt má jen to, co užíváme vnitřně – a že žádný krém zázraky neudělá?

Pokožka má určitý počet vrstev a každá z těch vrstev může trpět nějakým problémem. Podle toho běžně rozlišujeme čtyři typy. Máme normální pleť, ta je dokonalá, potom máme suchou, která má problém s vrchní ochrannou bariérou. Ta se neumí sama chránit, takže vysychá. Potom máme pleť mastnou, ta má naopak fantastickou ochrannou bariéru, ale díky tomu se ucpávají póry a častým špatným čištěním a nešetrnou péčí se nakonec také dehydruje. Poslední je smíšená, což je kombinace suché a mastné. To znamená, že někde je bariéra porušená a jinde naopak silná. Tím, že podle typu pleti zvolíme péči, která do ní pronikne a „vyrovná“ ji, můžeme řadu problémů řešit. Na druhou stranu do hlubších vrstev, k dermis, se skutečně nedostane nic. To byste musela kůži něčím perforovat, a to už jsme u jehel.

A péče zevnitř? V módě jsou dnes například kolagenové nápoje.

Kolagen se tvoří právě v dermis, česky ve škáře. Je prokázáno, že do dvacátého pátého roku života se kolagen tvoří a neztrácí, od dvacátého pátého roku života každý rok ztrácíme jedno procento kolagenu. A musíme pracovat na tom, abychom měli kůži co nejzdravější, a zároveň abychom aktivovali tvorbu kolagenu. Na to zabírají určité účinné látky, zevnitř třeba ženšen; ten po dlouhodobé aplikaci prokázal zvýšenou tvorbu kolagenu. Pokud byste zvažovala užívání přímo kolagenu, dbejte na to, aby byl podáván společně s vitamínem C; bez něj ta látka vůbec nemá šanci proniknout tam, kam má.

Obloukem se ještě vrátím ke korejskému přístupu ke kráse, protože mě na ní baví právě to, že je to promyšlené. U nás velmi často nevíme, co a proč vlastně s pletí děláme, hasíme problémy, až když vzniknou. Jejich systém péče má logiku, je navzájem propojený zevnitř i zvenčí, a i proto je tak efektivní. Jako odborník vlastně pořád zkouším něco nového, ale lepší přístup, než ten jejich, jsem ještě nepotkala.

Rozhovor vzniknul ve spolupráci s Pure District.