Dražší vejce, čisté svědomí. Češi chápou nejen o Velikonocích, že nízká cena nesmí znamenat zvířecí utrpení

Tomáš Bartošík, majitel farmy Ekoagro Slovácko, chová ve Vážanech na Uherskohradišťsku tisíc slepic ve volném výběhu. Při chovu dodržuje daleko přísnější standardy, než mu nařizuje legislativa. „Velmi si zakládáme na pohodě a klidu zvířat. Naše krmiva splňují nejvyšší požadavky na kvalitu. Vajíčka nijak uměle nedobarvujeme. Nepoužíváme antibiotika, ani jiná léčiva,“ popisuje farmář.

Vajíčka z takto malých farem nekoupíte ve velkých řetězcích. V případě Ekoagra Slovácko je hlavním odběratelem on-line obchod Sklizeno.cz a dále pár místních kamenných prodejen s farmářskými produkty. V neposlední řadě probíhá ve Vážanech i prodej vajec přímo, takzvaně ze dvora. Tomáš Bartošík farmu dle svých slov zakládal, aby měl kvalitní produkty pro svou rodinu, a to samé u něho hledají i jeho zákazníci.

V porovnání s klecovými chovy jsou vajíčka z volných chovů pro koncové zákazníky i trojnásobně dražší.  Musí být. Náklady na chov s volným výběhem jsou vyšší a efektivita oproti klecím nižší. Obojí výrazně. I přesto chovů, které kladou velký důraz na welfare zvířat, v Česku přibývá. A obchodníci potvrzují i rostoucí uvědomělost ze strany zákazníků. Stále více lidí chápe, že nejlevnější vejce jsou vykoupena utrpením živých tvorů. „Náš cílový zákazník je senzitivní na kvalitu a původ potravin, takže pro nás byla vejce z klecového chovu od začátku nepřijatelná a vůbec je nenabízíme,“ říká například ředitelka online prodejny Wolt Market Jana Trnovská.

Dnes už většina spotřebitelů dobře ví, že každé vejce v maloobchodní síti musí být označeno číslem podle toho, z jakého je chovu. Trojku nesou ta z klecí, dvojku z halových chovů, jednička značí volný výběh a nulou jsou označena vejce z ekologického zemědělství. Na každém vajíčku také musí být kód země, ze které pochází.

Dražší vejce, čisté svědomí

Také platí, že při určité obchodní strategii jsou „trojková“ vejce jednoduše nepřípustná. Zpravidla jde o prodejce zaměřující se na kvalitní a poctivé potraviny od lokálních výrobců. Žádná škodlivá éčka a podobné přísady, potraviny vyrobené lidmi, kteří ctí zásady poctivé produkce a chrání životní prostředí. Cílová skupina, kterou tato filozofie oslovuje, totiž zpravidla řeší i welfare zvířat. 

Příkladem je obchod Marama v pražských Dejvicích. Potkáte zde milovníky zdravých a bio potravin, stejně jako gurmány vyhledávající místní speciality, vegani se tu potkávají s masožrouty, kteří si jdou pro bio steaky, širokou nabídku zde najdou lidé s různými potravinovými intolerancemi. Co se týče vajec, prodává Marama jen taková, která jsou „podepsaná“ konkrétními chovateli drůbeže. „Máme jen podestýlková vejce z menšího chovu od pana Matouška, vejce z volného chovu od pana Kubáta a bio vejce od paní Pyškové,“ vyjmenovává jedna z majitelek prodejny Zuzana Míková s tím, že zhruba 4 500 z celkových 6 000 tisíc vajec, které Marama měsíčně prodá, pochází z volného chovu či ekologického zemědělství.

V případě české sítě kvalitních potravin Sklizeno a jejího e-shopu Sklizeno.cz už je řeč o desítkách tisíc vajec prodaných každý měsíc. A i v tomto případě dominují prodeji vejce z volného chovu a bio vejce, přičemž na podestýlková připadá jen asi 20 % veškerých prodejů. Jinými slovy pro řadu zákazníků podobně zaměřených prodejen je i podestýlka „málo welfare“. O kleci nemůže být řeč.

To jsme ale u prodejců prémiových potravin. Trh jako celek vypadá zcela jinak a statistiky ukazují druhou stranu mince vaječného byznysu v Česku. V prosinci loňského roku žilo podle údajů ministerstva zemědělství v klecích 59,7 procent z celkového počtu 7,5 milionu v tuzemsku chovaných nosnic. „Šťastnějších“ 39 % se nacházelo v halách. Jen 1 % slepic mělo k dispozici výběh a 0,3 % bylo chováno dle bio standardů.  

Z pohledu zájmu naší společnosti o kvalitu života hospodářských zvířat to nejsou lichotivá čísla. Do pěti let se ovšem mají radikálně změnit…

Konec života na áčtyřce

Když přijdete na svět s nálepkou hospodářského zvířete, podmínky, ve kterých strávíte svůj život, mohou být velmi trýznivé. Příkladů bychom našli nespočet, klecový chov slepic je nepochybně jedním z nich. Živý tvor je v něm degradován na stroj, ze kterého padají vejce. Zhruba po roce a půl zbídačelé opelichané tělíčko z ekonomického pohledu doslouží a slepičku čeká transport na jatka.  Tento systém stále ještě produkuje většinu vajíček prodaných na českém trhu, ať už pocházejí ze zmíněné tuzemské produkce, nebo jsou dovezená. Tento systém zároveň čelí stále ostřejší kritice, která se postupně propisuje i do měnící se legislativy.

Jistého „legislativního“ zastání se nosnicím dostalo už se začátkem roku 2012, od kdy z nařízení Evropské unie nesmějí být chované v holých klecích, ale musí se jednat o takzvané klece obohacené. V nich je o kousek větší prostor pro každou obyvatelku a přibyly i prvky, které mají ptákům umožňovat projevy přirozeného chování, jako je hřadování či hnízdění. V praxi ale velikost a vybavení klecí tyto přirozené projevy stále značně limitují. „V jedné kleci je na sobě namačkáno až 20 slepic. Každá má pro sebe životní prostor jen zhruba o velikosti papíru A4. Nemohou se proběhnout, popelit a hrabat. Nemohou si ani pořádně protáhnout křídla,“ popisuje Ivo Krajc, mluvčí spolku Obraz – Obránci zvířat.

Řada Evropských zemí jako Německo, Rakousko či Švýcarsko už od té doby přitvrdila a klecové chovy zakázala.  Česko se přidalo před rokem a půl, když byla schválena novela o ochraně zvířat proti týrání. Oficiální zákaz chovu slepic v klecích, který je její součástí, začne v tuzemsku platit od roku 2027 (spolu třeba se zákazem kožešinových farem).

Nyní tedy mají velkochovatelé necelých pět let na to, aby své chovy přetvořili alespoň na halovou formu. K čemuž je ovšem nevede jen přitvrzující legislativa. Většina obchodních řetězců působících v Česku, mezi nimi například Globus, Tesco, Albert, Lidl, Kaufland nebo Penny Market, se totiž zavázala, že nejpozději od roku 2025 prodej vajec pocházejících z klecových chovů slepic ukončí. Jedná se dobrovolnou deklaraci, na kterou ale producenti vajec citelně reagují. „S přestavbou začali chovatelé už před několika lety právě v reakci na závazky supermarketů a některých potravinářských firem. Transformace chovů tedy začala v době, kdy se na politické scéně o zákazu klecových chovů ještě nemluvilo. Byla to reakce na tržní vývoj,“ konstatuje Krajc.  

Trend pokračuje a za loňský rok byla podle údajů Českomoravské drůbežářské unie přestavěna asi sedmina klecových chovů.

Na dovoz se zákaz nevztahuje

Jsou tu ovšem i jistá „ALE“. Ochranáři zvířat upozorňují na případy, kdy menšina drůbežářů přistupuje k přestavbě tak, že pouze odstraňuje z klecí dvířka bez dalších potřebných úprav chovu. Což je postup, který zvířatům ke zlepšení života nepřispěje, spíše naopak, a bude důležité, aby jej příslušné úřady netolerovaly. 

A pak je tu problém s dovozem. Loni bylo do Česka dovezeno 658 milionů kusů vajec, a to především z Polska, dále z Lotyšska a v menší míře také z Německa a Nizozemí. Zaznívají proto i hlasy, že novela přispěje k intenzivnějšímu dovozu vajec především z prvních dvou jmenovaných zemí, kde se klecím „daří“. „Zákaz klecových chovů bude platit jen na národní úrovni, nikoliv na dovoz vajec. Obecně lze říci, že podle informací Evropské unie pochází v Polsku 81 % vajec z klecových chovů, v Lotyšsku je to 75,2 %,“ říká k tomu Barbora Pánková, mluvčí Agrární komory České republiky.

Právě v tom vidí jeden z největších kamenů úrazu i majitel farmy Ekoagro Slovácko Tomáš Bartošík. „Jsem přesvědčený, že se objeví spekulanti, kteří tohoto využijí a budou k nám dovážet vajíčka z klecových chovů z okolních zemí. Jediný, kdo na tom bude nakonec bit, bude náš producent,“ konstatuje. A dodává, že rozhodně nepřeje žádnému živému tvoru život v kleci, na druhou stranu ale chápe ekonomické opodstatnění těchto chovů na trhu, kde je a i nadále bude povolen dovoz klecových vajec ze zahraničí.

Průlom, kterým to nekončí

Jistou naději v tomto směru nabízí zmíněný příslib velkých řetězců supermarketů, potažmo i restauračních zařízení, že s odběrem vajec z klecových chovů přestanou roku 2025. Dodrží-li to, poptávka velkoodběratelů po tomto druhu zboží by měla značně oslabit. EU navíc v současné době podniká kroky k tomu, aby byly klecové chovy zakázány na celém jejím území. Na půdě Evropského parlamentu a Evropské komise se debatuje i o datu 1. 1. 2027, se kterým, jak zaznělo, pro konec klecí počítá česká legislativa. Pokud ale k této celoevropské změně nedojde, nebo ne dost rychle, budou čeští zemědělci proti některým svým evropským konkurentům znevýhodněni.  A trojková vejce budou i nadále na tuzemském trhu k dostání.

Tak či tak jsme svědky posunu.  „Česká republika se zákazem klecových chovů slepic zařadila po bok vyspělých států, jakými jsou Německo, Rakousko nebo Švýcarsko a spolu s nimi udává trendy v ochraně zvířat. Navzdory různým tlakům a obavám dokázala česká občanská společnost obstát a obhájit lepší životní podmínky pro miliony slepic, což je velmi významný krok nejen pro zvířata, ale i pro naši společnost jako celek,“ konstatuje Ivo Krajc. A jedním dechem dodává, že jde o průlom, kterým ale boj za lepší podmínky pro hospodářská zvířata zdaleka nekončí.  

Článek vznikl ve spolupráci se společností Wolt.