Zdravím z noční. #2 Resuscitace

To jsem se tuhle rozčílil nad videem dopravní nehody, kde auto srazilo dítě. Žádná krev; buďte stateční a pusťte si to. Dva borci tam chudáka sraženýho kluka poponášejí jak pytel s pískem. To se bohužel stává.

Co mi ale není vůbec zřejmé, je to, co kouřili slovenští policisté, když psali k videu komentář. Posuďte sami. „S tělem zraněného se nikdy nesmí hýbat. Jediná výjimka platí pouze v případě, že je zraněný v autě, které může vybuchnout. Důležité je si vizuálně, sluchem a hmatem ověřit, zda zraněný dýchá. Pokud ne, proveďte umělé dýchání. Pokud krvácí, krvácení zastavte. Potom volejte pomoc.“

Začnu od toho nejdůležitějšího. NIKDY NIKDO do NIKOHO nedejchejte! Takhle jednoduchý to je.

V laické první pomoci neexistuje umělé dýchání. Je to asi jako transplantace srdce nebo manuální vybavování stolice. Není to součástí první pomoci, nijak se vás to netýká, nikdy to nebudete řešit. (Z toho pravidla je jediná výjimka, týkající se malých dětí. To vám ale direktivně vypoví během asi tří vteřin náš člověk na 155, až to bude aktuální.)

Co naopak policisté nezmínili, je mačkání hrudníku. Máte člověka v bezvědomí? Nedejchá? Jediný, co se po vás chce, je mačkat uprostřed hrudníku do hloubky 5 až 6 centimetrů na rytmus písně Staying Alive, tedy asi 100× za minutu. Né dejchat. Nedejchat! Pardon.

Můj obrovsky oblíbený herec Vinnie Jones udělal před pár lety video o resuscitaci. Je v něm všechno důležité – nedýchat, nepřerušovat masáž, neřešit prasklá žebra. Je to v angličtině, ale stačí se jen koukat. 

Náš dispečink kdysi zjistil, že celá řada lidí, která zavolá ZZS pro člověka, který se jim zastavil před očima, ho neresuscituje. Bylo to v dobách, kdy dispečerky ještě volající laiky rutinně nutily do těch cizích lidí v bezvědomí a bezdeší dýchat. Přišlo se na to, že ti nebozí laici prostě nechtěli dávat umělé dýchání, a tak nedělali vůbec nic.

Dále se zjistilo, že když se po vás chce jenom to mačkání, jste naopak přeochotní! U nás v Praze máme jednu z nejvyšších úspěšností v zahájení resuscitace volajícím laikem celosvětově. ČR jako celek je samozřejmě taky báječná, jsme fakt dobří. A to je, kamarádi, vaše práce! Zatleskejte si.

To proto na nás ostatní metropolitní záchranky tak nechápavě čumí, když vidí naše čísla úspěšných resuscitací. Je to vámi, přátelé. Ruku na srdce. Myslím, že támhle le paramédique Pierre z Paříže umí resuscitovat dost podobně jako já. Jenomže on nemá tolik Jeanů a Paulů a Sophií kolem sebe, který mu to tělíčko mačkaj, dokud se nedostaví. Jste skvělí a já vám děkuju!

Proč nedýchat 

1) Neumíte to. Akorát mu nadejcháte do žaludku. 

2) Budete kvůli tomu, abyste mu beztak nadejchali do žaludku, přerušovat masáž, což je hrozně špatně. 

3) Každá vteřina, kdy nemačkáte, přiblíží pacienta k fatálnímu průseru o míle. Těch vteřin, po kterých neodvolatelně přichází průser, totiž odumření mozkových buněk, je asi tak 180. Neplýtvejte těmi nemnohými a nesmírně cennými vteřinami, nepřerušujte masáž, nedomlouvejte se během nich s druhým laikem, kdo teda dejchat, kdo mačkat a v jakých poměrech. 

4) První pravidlo všech záchranářů je: „Chraň hlavně sebe!“ Takže teď poněkud drsněji. Vy vážně chcete přikládat svoje sliznice na sliznice někoho cizího? Fakt? Opravdu? Zkolabuje před váma chlap, 50 let. Nesmíte si to romantizovat. V jeho ústech bude asi krev, zvratky. Ještě jste stateční?

Tak ještě jinak. Jmenuje se to hepatitis A, hepatitis B, hepatitis C, jmenuje se to hepatitis D a E. Jmenuje se to HIV a jmenuje se to syfilis. Taky se tomu může říkat tuberkulóza. A dalších tisíc věcí, proboha. 

5) Ohledně nadejchání žaludku. Hádejte, co udělá žaludek plnej vzduchu... No jasně, že se otočí. A hádejte, kdy to udělá. No pochopitelně, že přesně ve chvíli, kdy budete mít svoje ústa na jeho. A co myslíte, budete pak ještě pokračovat aspoň v masáži? No ovšem, že nebudete. Budete zvracet a budete rádi, že jste rádi.

To není jedna věc nebo druhá věc. To je pět zásadních věcí dohromady.