Při známkování se snažím vždycky vzít v úvahu situaci každého žáka. Když kluk, který má čtyřky, napíše testík na trojku, jdu za ním a říkám mu: vidíš, to jsi napsal dobře. Žáci ve třídě moc dobře vědí, jak na tom každý je, takže mu nemůžu známky vylepšovat, i když by ho to možná povzbudilo. Ostatní by protestovali.
Dětem by určitě prospělo, kdyby se necítily srovnávané. Zvlášť těm, co jsou pod průměrem. Bohužel vše školu tlačí, aby srovnávala: jednotné přijímačky na střední školy, ale i celkové nastavení společnosti – je to neustále o tom, kdo je nejlepší, na jakém místě žebříčku. Vše se srovnává, i školy se nakonec hodnotí a srovnávají.
Dnes je celkem otázka, jak děti motivovat. V každé mé třídě je maximálně jeden žák, který je vnitřně motivovaný a učení ho hrozně baví. Nepotřebuje motivovat. Ale většina dětí moc motivovaná není.
Vše školu tlačí, aby srovnávala: jednotné přijímačky na střední školy, ale i celkové nastavení společnosti.
Neustále je rozptylují různá lákadla na internetu. Jak to udělat, aby se soustředily a učily? Snažím se na to jít přes zábavu. Hledám nějakou perličku, a od té se pak hodina odvíjí. Vlastně mě inspirovalo to, čemu se smějeme na třídních srazech: jak málo nám toho v hlavě zůstalo, ale sem tam něco, na co člověk nikdy nezapomene. Třeba to, jak nás učili, že na Kubě je 150 cukrovarů. Takže takovými „blbůstkami“ se snažím hodiny oháčkovat, aby to děti bavilo.
Nechodí si už do školy pro informace a udržet jejich pozornost u probírané látky není jednoduché. Pamatuju si, jak mě bavilo listovat v učebnicích na další rok, které jsme dostávali v červnu. To by dnešní děti ani nenapadlo, mají obrovský přísun informací a zábavy ze všech stran.
Blanka Medová je učitelka zeměpisu a výtvarné výchovy na Základní škole Krásovy domky v Pelhřimově.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.