Buď laskavý, slyší skotské děti po celou školní docházku. Nároky se stupňují s věkem

Ačkoliv je Skotsko součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, v mnoha oblastech se těší značné autonomii a vzdělávání je jednou z nich. Zatímco v Anglii je školství poměrně výkonové a děti procházejí častým testováním, Skotsko se hodně inspiruje ve Skandinávii. Klade se tu důraz na komplexní, zážitkové učení, velkým tématem je duševní zdraví a wellbeing dětí a maximálně se tu všichni soustředí na dobré chování a kvalitní vztahy. 

Rodiče se těší, až dítě nastoupí do školy

Ale vezměme to od začátku. Když se rodičům ve Skotsku narodí dítě, v předškolní péči mají několik možností. Buď se může matka vrátit do práce klidně i po pár týdnech a dítě umístit do soukromého zařízení, kde ovšem vytáhne z kapsy i tisíc liber měsíčně, nebo čeká na státní školku, která je zdarma. Státní školky fungují u škol, berou děti cca od 3 let. Denně jsou v provozu třeba jen 3 nebo 4 hodiny, takže rodiče pak stejně děti musejí ještě třeba na oběd a odpoledne převézt k nějaké chůvě, která má u sebe doma jakousi miniškolku – což se samozřejmě opět platí.

Možná i kvůli chaotické a nedostatečné předškolní péči tu děti nastupují do školy před 5. narozeninami, kdy si tedy rodič oddychne, protože má o dítě postaráno zdarma od 9 do 15 h každý den, s možností družiny později odpoledne. Ačkoliv děti nastupují do školy poměrně maličké, během 2-3 měsíců se naučí číst a psát. Mnohé už dokonce znají písmenka ze školky, takže tím mají učitelé jednodušší práci, také mají ve třídě i několik asistentů (včetně dobrovolníků z řad rodičů), aby se mohli věnovat skutečně každému dítěti. V učení jim pomáhají různé písničky a tanečky, protože děti se v pohybu lépe učí. Základní škola trvá 7 let a na ni navazuje šestiletá střední.

Namísto předmětů témata a učení v souvislostech 

Obě jsme chodily jako dobrovolnice do základních škol svých dětí pomáhat a oběma se nám tam moc líbilo. Děti jsou tu na čtení, psaní a matematiku od prvních měsíců rozdělené na skupiny podle toho, jak se jim daří. Velmi důležité ale je, že se jim to nepodává tak, že se dělí na „chytré“ a „hloupé“, ale na ty, kteří potřebují více a méně pomoci. Každá skupina se věnuje svým věcem a děti jsou vedeny k tomu, aby se nesrovnávaly. Navíc se skupiny často proměňují, aby se děti učily i jeden od druhého.

Kromě angličtiny a matematiky tu děti nemají předměty. V tom se místní školy také inspirovaly ve Skandinávii. Namísto předmětů jsou daná témata, která děti musejí projít a která zároveň tvoří národní kurikulum. Jak si na ně učitelé „nabalí“ svoje aprobace, je ponecháno na jejich kreativitě. Když například děti probírají 2. světovou válku, učí se v rámci tématu i zeměpis nebo třeba zlomky – to když učitelé mluví o tom, jak v Británii za války byly potraviny na příděl. 

Neexistují známky, učitelé pracují do pozdních hodin a někdy i v sobotu

Učitelé mají na děti poměrně vysoké požadavky a výuka se odehrává ve svižném tempu, přesto ale ve škole neprobíhá hodnocení pomocí známek. Děti píší srovnávací testy v 1., 4. a 7. třídě, ale jejich cílem není tolik ohodnocení jednotlivého dítěte, jako spíš zjištění, jak se daří celé třídě nebo škole. Stejně tak nejsou žádné přijímačky na střední školy. Během střední školy potom studenti získávají certifikáty různé úrovně, které je opravňují buď ke vstupu na běžné vysoké školy, nebo na ty nejlepší univerzity. 

Ani na vysvědčení si děti domů nedonesou jeden papír s čísly, ale poměrně obsáhlý report, který dá učitelům spoustu práce. Učitelé tu obecně pracují hodně; denně jsou ve škole k zastižení i do 18 hodin a navíc často o sobotách a svátcích organizují různé komunitní akce, například trhy, sportovní turnaje a podobně. Navíc tu na základních školách ani nepoužívají učebnice, takže si učitelé chystají svoje vlastní materiály. Každá škola má svou homework policy – na mnoha školách domácí úkoly nejsou vůbec, někde jsou jen nepovinné, jinde je vyžadují; vždy se ale zadávají minimálně na celý týden dopředu, aby se děti učily i plánovat si svoji práci.

Co jde ale mimo učitele, je ranní a odpolední družina, tady Breakfast Club a Afterschool Club. Na ty si místní školy najímají subjekty zvenčí, kterým pronajímají prostory. V rámci odpolední družiny probíhají i různé sportovní a umělecké kroužky, které jsou placené. Edinburgh je město, kde jsou velké sociální rozdíly. Bohatší lidé své děti posílají do sportovních a uměleckých klubů i mimo školu, sociálně slabým dětem zase město přispívá i na kroužky ve škole.

Buď laskavý, pomáhej. Dobré vztahy jsou základ všeho

Téma sociálně slabých dětí a inkluze obecně je ve Skotsku velmi zajímavě pojaté. Nebojí se tu poruch učení, chování (i když třída se třemi autisty může být velmi náročným místem pro udržení kázně a bezpečného prostředí…) ani žáků, kteří nemluví anglicky. Přispívá k tomu i všudypřítomná filosofie Be kind – Buď laskavý, která se dětem vštěpuje už od školky, a díky níž je pro děti naprosto přirozené slabším pomáhat. Zároveň se tu také hledí na pěstování odolnosti a výdrže. 

Hodně se tu razí teorie, že jedním z úkolů školy je snižovat sociální nerovnosti. Všechny děti samozřejmě nosí do školy uniformu, takže vypadají stejně bez ohledu na příjem rodiny. Do 3. třídy jsou obědy ve škole zdarma, ve vyšších ročnících je stát hradí chudším dětem, ale nikdo kromě ředitele a třídního učitele neví, které děti to jsou, aby nebyly vylučovány z kolektivu. Klade se velký důraz na vztahy, komunitu, velmi důsledně se řeší i náznaky šikany. Spíše se rodiči stane, že si ho učitel zavolá proto, aby s ním probral chování dítěte, než kvůli tomu, že třeba neumí pravopis nebo procenta.

Děti se tu hodně povzbuzují, namísto kritiky dostávají zpětné vazby s návrhy, jak být ještě lepší. Často tu dospělí dětem říkají, že mohou být, čím budou chtít. Neustále se zdůrazňuje správné chování. Například když je třída velmi živá, učitelé nezačnou kárat ty, kteří nedávají pozor, ale chválit ty, kteří pracují. Jsou to detaily, ale dohromady přispívají k bezpečnému prostředí.

S věkem rostou nároky

Ačkoliv se tedy ve školách pěstuje laskavý přístup, velká pozornost se věnuje rozvoji osobnosti a duševnímu zdraví dětí, neznamená to, že by snad nezáleželo na akademickém pokroku. Děti se sice nestresují známkami, ale to neznamená, že nic nedělají, naopak. Už od prvních dnů ve škole se po nich vyžaduje, aby dokázaly prezentovat své myšlenky. Velmi rychle se přidává psaní, a už maličké děti jsou vedeny k psaní esejů, i když na začátku dají dohromady jen pár vět. Postupně se po nich chce ucelený projev, argumentace, myšlenková práce.

V posledních ročnících základní školy a na střední škole se pak už děti pomalu rozrůzňují podle zájmů a studijních schopností. Ten, kdo se nerad učí, si nevybere specializaci třeba na chemii a biologii, ale půjde cestou praktičtějších předmětů. Obojí je naprosto v pořádku, protože každý se má snažit sám za sebe a nesrovnávat se s ostatními. 

Covid: opatření se přijímala pomalu, ale teď fungují

Opatření související s epidemií koronaviru samozřejmě zasáhla i skotské školy. Na jaře jsme měli pocit, že vládě strašně dlouho trvalo, než zareagovala. Oproti Česku se ale přijatá opatření příliš nerozvolňovala, takže úřady měly celé léto na to, aby vymyslely a do praxe uvedly různé protokoly. Teď už je máme a fungují skvěle. Děti jsou rozdělené do bublin, které se skutečně nemísí. Často si myjí a dezinfikují ruce, obědvají ve třídách. Namísto tělocviku se chodí více ven. Do školy si nosí jen to nejnutnější, aby se jim tam nehromadily věci, a nesmějí si nic půjčovat. Roušky nosí jen učitelé, pokud chodí k dětem blízko.

Na jaře většina dětí online výuku žádnou neměla – opět proto, že by se tím zvyšovaly sociální rozdíly. Dostávali jsme doporučení, co s dětmi dělat, děti měly k dispozici různá videa a portály na procvičování látky. Učitelé jim také kladli na srdce, aby hlavně hodně četly.

Co říct závěrem? Samozřejmě i tady jsou nějaké mouchy, které je třeba vychytat. Je velký rozdíl mezi staršími autoritativními učiteli a mladšími progresivními a je vidět, že ti starší někdy ve všech těch „novotách“ nejsou tak úplně doma a musí se do nich trochu nutit. Starší děti si také někdy stěžují na to, kolik pozornosti a povzbuzení se věnuje slabším spolužákům, takže se ti chytřejší cítí být nezaslouženě v pozadí. Nic není dokonalé, ale systém školství je určitě jednou z věcí, která ze Skotska dělá příjemnější místo k životu.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.