Co vlastně letos budeme dělat? Budeme se snažit. Být lepší než loni. Ředitel základky o dnech, když začíná škola

Prolog

Budík a jeho příšerný ranní ryk. Líně a po šesti týdnech nezvykle brzy (v 7.00 hodin) vstávám a pospíchám učinit zadost ranní hygieně. K mému každému ránu patří silný turek, Radiožurnál a dotykový kamarád s jeho prvními aktuálními informacemi. Je 26. srpna a nemohu uvěřit tomu, že bych měl jít do školy. 

Přípravný týden

Začátek školního roku, ten opravdový, nastavený v mé mysli jako začátek něčeho nového, je poslední srpnový týden. Tyto dny společně se všemi kolegy přicházíme do budovy školy a víme, že naše příjemně dlouhá dovolená končí. Společné vítání, úsměvy, stručná sdělení o tom, jak jsme se měli a od 9.00 společná porada. Je to jediná porada za celý školník rok, na které mluvím jen já a zástupci. Ostatní naslouchají a teprve závěrečná aktivita ve skupinách vytvoří tu správnou atmosféru diskutujícího týmu. To podstatné je připravené už několik týdnů - úvazky, rozvrhy, rozdělení tříd, třídnictví, volitelné předměty. Škola je po stavební úpravě, vymalovaná a už krásně a čistě uklizená. Školník ani uklízečky nezaháleli. Představení nových pracovníků, plán na další dny do pátku, kdy se znovu sejdeme na poradě, úkoly na přípravný týden.

Zatímco učitelé si připravují třídy, pomůcky, plány, nezbytné administrativní úkony pro příchod dětí (BOZP, GDPR) a na čtvrtek mají naplánované celodenní vzdělávání, ředitelé řeší personální záležitosti, připravují pracovní smlouvy, vyřizují přestupy žáků a dělají pořádek ve školní matrice. Setkávání s lidmi je nejdůležitější součástí ředitelovy práce, a tak v přípravném týdnu dojde k osobnímu rozhovoru kromě zástupců také s výchovnými poradci, speciálním pedagogem, školním psychologem a s novými zaměstnanci. Ozval se také starosta obce, že se chce přijít informovat. Papíry, schůzka, papíry, schůzka, datová schránka, elektronické podpisy, rodiče, administrace www. stránek, facebooku a školního informačního systému. A pro změnu papíry. Objednávky nového nábytku, telefonáty s rodiči ohledně kódu jejich předškoláka. Setkání s ekonomkou a zároveň manažerkou projektů EU. Kolaudace nové družiny ve vedlejší budově, převzetí klíčů. Školení BOZP pro všechny zaměstnance. Je to fofr, ale všechno to je fajn. Je to začátek, jsme odpočatí, mnozí také natěšení.

Očekávání

Pokud se nestane něco neočekávaného, v prosinci dosáhne ministr Plaga druhého roku setrvání ve funkci, což ho zařadí mezi ty déle sloužící ministry školství. U mnoha učitelů je poměrně oblíbený a učitelé se ho také několikrát zastali, čehož se, myslím, žádný mininistr školství od Sametové revoluce nedočkal. Bodejť by ne, když už po třetí za sebou prosadil zvýšení platů ve školství. Tentokrát máme příslib od ledna 10% navíc, což je příjemná motivace pro všechny v naší branži.

Další legislativní změna platí již od 1.9., kdy změna zákona o pedagogických pracovnících mění podmínky pro kvalifikaci učitelů. Největší změna nás všechny však čeká od ledna, kdy bude spuštěno nové, zcela odlišné financování regionálního školství fungujícího na principu odučených hodin. Tyto legislativní změny ale neřeší poměrně značné ohrožení kvality vzdělávaní - nedostatek učitelů. Podle některých zdrojů chybí na školách v celé ČR až 6000 učitelů. Navíc průměrný věk učitelských kolektivů je vysoký, přibývají žáci na základních školách a plat stále nedosahuje takové výše, aby dokázal konkurovat jiným lépe placeným oborům, do kterých učitelé odcházejí. To je pro školy špatná zpráva a my ředitelé škol máme omezené podmínky pro vytváření kvalitně fungující, neustále se učící organizace. To totiž nejde úplně s každým. Největší radosti očekávám přímo u nás na škole. Základním znakem dobré školy je to, že se neustále mění a kráčí za svojí vizí a na to se nejvíce těším. Na nové nápady, inovace, přemýšlení o vlastní práci a hledání cest, jak to dělat lépe.

2. září

Na prvním školním dnu je krásné nadšení. Nadšení žáků, učitelů, rodičů, pozitivní energie těšení se a začátek něčeho nového. Pro mě je vždy velkým stresem projev v obleku, vedle perfektně oblečeného, vysportovaného pana starosty mám mindráky. Vymýšlení toho, co říci, aby to nebylo dlouhé a přítomné to zajímalo, je náročné.

Krásnou tradicí je přivedení prvňáčků do školy deváťáky. Prvňáci nejdou přímo do školy, ale shromáždí se se svými rodiči u muzea. Tam každý puberťák popadne svého špunta za ruku a dovede ho na školní dvůr.  Vítáme se všichni navzájem venku ve školním areálu, seznámíme se s prvňáky a jde se společně se třídními učiteli do tříd. Moje úloha spočívá v návštěvě prvních tříd, v kávě se starostou a zbytek dne mám otevřen pro to, co čas přinese. Nejčastěji se objeví učitelé s nějakou obtíží, rodiče s dotazy nebo administrativními záležitostmi, nebo žáci, kteří se se mnou chtějí přivítat. Z těch mám největší radost. Nejen tento den, ale po celý školní rok pracuji s otevřenými dveřmi do kanceláře a kdokoliv, nejvíce však děti, jsou v ředitelně vítáni. Prázdniny jsou krásné, ale stejně mi při nich chybí ta klasická otázka před každou hodinou: “Pane řediteli, co dnes budeme dělat? “

Co vlastně letos budeme dělat?

Budeme se snažit. Být lepší než loni.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.