Jaroslav Jirásko: David a Goliáš – to je jako kdo? Výuka náboženství je ve školách mizerná

Ať chceme či nechceme, s náboženstvím se setkává v našich zeměpisných šířkách úplně každý. I když se sebevíc bráníme, Vánoce i Velikonoce jsou svátky křesťanské a ani nekřesťanské konzumní oslavy na tom nic nezmění. Státní svátky České republiky souvisejí s křesťanskou historií naší země a hlavně a především nás obklopuje křesťanské umění, symbolika, jazykové obraty.

To, jestli na obraze poznám boj Davida s Goliášem, je znakem vzdělanosti, nesouvisí to s tím, zda jsem věřící, nebo ne. Ale náš vzdělávací systém evidentně tuhle oblast opomíjí. Běžní učitelé na základní škole toho o náboženství taky moc nevědí a neumí o něm s dětmi mluvit. S náboženskými tématy se pracuje neodborně, což je mnohdy horší, než kdyby se o nich nemluvilo vůbec. Situaci nezachrání ani celá řada věřících učitelů.

Pak je tu ještě náboženství jako nepovinný předmět, vyučovaný na školách, kde o to projevili zájem věřící rodiče v dostatečném počtu. Na naší škole se římskokatolické náboženství učí prakticky nepřetržitě od roku 1994. Předmět náboženství, jak je vnímán a naplňován katechety katolické církve, je ovšem přípravou praktikujících katolíků. Výuka je zaměřena na liturgii, modlitby a systematickou přípravu na svátosti, zcela evidentní je vazba na návštěvu bohoslužeb v kostele. Rodiče, kteří nejsou věřící nebo nejsou praktikující, ale chtěli by, aby jejich dítě na náboženství chodilo, protože považují za důležitý náboženský rozměr kultury, na takové hodiny dítě nepošlou.

Jak je tento předmět koncipovaný, nemůže děti vzdělávat v oblasti náboženských věd. Říkám to i přes to, že například moje děti do náboženství chodí, jsme katolická rodina.

Slibné možnosti skýtá v tomto ohledu spíše etická výchova či výuka religionistiky, které již mnohé školy do svého kurikula zahrnují. Pokud mají odborně zdatné učitele, je to moc fajn.

Protože pokud nedoženeme svůj vnitřní dluh vůči poznání náboženství, a to nejen křesťanského, poneseme hořké následky. Vede to k primitivnímu zjednodušování a ironizaci církví a náboženských poselství. Lidé nejsou ochotni o těchto tématech diskutovat, jsou jednostranně vyhranění a chytí kdejaký hoax.

Výrazem těchto postojů je také iracionální, apriorní nedůvěra k církevním představitelům a jejich úmyslům, ale i nezájem pečovat o kulturní statky, jako je kostel nebo kaplička ve vlastní vesnici.

Negativní, podezřívavý vztah k „domácímu“ náboženství, jeho odmítání z neznalosti, se navíc silně promítá do našich názorů na ostatní světová náboženství.

Jaroslav Jirásko je ředitel základní školy K.V.Raise v Lázních Bělohrad

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.