Dobré vztahy jsou lepší investice než kariéra, dokazuje osmdesát let trvající harvardský průzkum
Každý rodič chce pro děti to nejlepší, říká se. Ale víme, co je to „to nejlepší“? Slavná harvardská studie zkoumala od roku 1938 sedm set dvacet čtyři mužů v průběhu celého života. Část z nich byla ze zajištěných rodin, které je poslaly studovat na Harvard, část patřila k bostonské chudině. Cílem bylo propátrat jejich životy a dopídit se receptu na životní spokojenost. Co se ukázalo? Vyhráli ti, kteří vsadili na vztahy, uměli je rozvinout a udržet. Nejen, že byli víc v pohodě, ale - věřte či nevěřte - tito lidé měli dokonce i lepší pamět. Co z toho vyplývá? Nepodceňujme význam dobrých vztahů v rodině a ve škole. To, jestli bude vaše dítě v životě šťastné, s nimi souvisí, a jak.
Od roku 1938, kdy byli zkoumaní lidé ještě velmi mladí, až do jejich smrti, zasílali harvardští vědci 724 mužům dotazníky, četli jejich lékařské zprávy, chodili za nimi domů a posléze mluvili i s jejich ženami. Do podrobností zkoumali životní styl a zvyky tohoto vzorku. K čemu se dobrali? Lidé, kteří jsou ve větší společenské izolaci, než si sami přejí, se cítí méně šťastní, jejich zdraví ve středním věku upadá dříve než u lidí obklopených těmi, které mají rádi, a i jejich mozek rychleji chátrá. Celkově žijí kratší dobu.
Zjištění shrnuje vedoucí projektu Robert Waldinger, psychiatr a profesor harvardské univerzity, v jednom z pořadů TED talks. Než odhalí detaily studie, cituje ale jiný průzkum, který se zaměřil na plány a touhy dnešních mladých lidí. Osmdesát procent z nich chce v životě hlavně zbohatnout a polovina má za hlavní životní cíl stát se slavnými. Asi si také, jako generace před nimi, ještě nevšimli, že bohatství a sláva jim ke štěstí nepomůže. Přitom je to tak logické.
Lidé „donedávna“ žili v tlupách, klanech, velkých rodinách, a potřebu pospolitosti mají v krvi. V porovnání s ní jsme zdroj uspokojení v práci odhalili až relativně nedávno. Vztahy měly po desítky a stovky tisíc let pro člověka zásadní význam. Záviselo na nich přežití. Naše genetické dědictví neobelstíme. Jsou to emočně naplněné vztahy, a ne pracovní úspěchy, jak by se podle našich současných většinových aspirací zdálo, co nám přináší největší radost.
Školy, které kladou důraz na dobré vztahy, dopad této určující lidské potřeby na děti pochopily. Dobré vztahy jsou skvělá výbava do života, asi ta nejlepší. Teď ještě, aby to pochopily i rodiny, které pod tlakem okolností nebo ve vleku své potřeby „si něco dokázat“ nevěnují dětem dost času a pozornosti, dost lásky. Dětem to může ublížit víc, než dávají najevo.
Robert Waldinger shrnuje poselství harvardské studie v jednom z TED Talks. Video má české titulky.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=2&v=8KkKuTCFvzI
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
