A žili spolu šťastně… dokud se nerozhodli, že je načase dát si sbohem. Vztahy na dobu určitou jdou na první pohled proti všemu, co ve společnosti považujeme za skutečnou lásku, hodnou uznání a respektu. Máme mít přece vždycky odhodlání vytrvat, stát při sobě v časech lepších i horších a v neposlední řadě založit domácnost a rodinu. Dělá ale jasné datum spotřeby vztah skutečně méněcenným? A na co si v partnerství bez příslibu věčnosti dát pozor?
Může to být letní láska, vztah při studiu v zahraničí nebo třeba společně trávený čas dvou lidí, z nichž je jeden výrazně mladší. Oba vědí, že to jednou skončí. Každý z nich se v budoucnu například plánuje odstěhovat do jiného koutu světa, jeden chce třeba ještě založit rodinu, zatímco druhému stačí děti z předchozího vztahu. „Oba vědí, že je to na nějaký čas a pak se vrátí každý zpátky, ale teď to dává smysl a chtějí se romanticky vídat. Je tam jasná domluva a porozumění,“ popisuje takový druh soužití Markéta Šetinová, terapeutka z Institutu Moderní láska. Mezi vztahy na dobu určitou pak patří také takzvaný situationship, tedy nedefinovaný romantický vztah, který se mění podle situace: někdy je intenzivnější, jindy úplně vyšumí, ale hlavně s sebou nenese závazky.
Podle Šetinové jsou podobné vztahy v současnosti stále běžnější. Řada lidí na ně ale stále nahlíží s krajním podezřením nebo spatra. „Společnost se stále na tento typ vztahů dívá skrz prsty a na piedestal staví monogamní heterosexuální manželství, ideálně s dětmi,“ uvádí v článku Kateřiny Osičkové na webu Heroine.cz. Šetinová ale varuje, že odmávnout tyto vztahy jako povrchní je velmi zjednodušující. „Takové vztahy mohou mít také hloubku či intenzivní blízkost, mohou nás zasáhnout. Může jít o letní lásku, na kterou nikdy nezapomenete, o vztah s formativním člověkem, který vás ovlivnil. Strávit dekády ve vztahu neznamená, že je ten vztah hluboký, naopak,“ podotýká.
Dlouhodobé vztahy totiž v mnoha případech po letech zmáhá stereotyp a pocit, že „musíme být spolu, protože x (dosaďte si děti, práci nebo hypotéku, pozn. red.)“. Podle psychologa Jana Kulhánka je kvalitní vztah, byť časově omezený, přínosnější než se na někoho nezdravě upnout a uvázat. Důležité ale je, aby oba účastníci předem měli vyjasněné, co od vztahu na dobu určitou očekávají. Nezřídka se totiž za takový vztah vydávají situace, kdy jeden touží po klasickém závazku, ale ze strachu, aby o druhého nepřišel, se spokojí s málem. I v těchto vztazích, jako v každých jiných, tak platí, že komunikace je naprostým klíčem ke spokojenosti.