Honza Dolínek: Přijímačky na střední jsou jako příušnice

Letos to pro mě byla premiéra v roli rodiče deváťáka. V naší rodině výchova nikdy nejela na výkon nebo na známky, naše heslo je „no stress“. Covid zúžil interakci mezi vrstevníky, takže se snížily i vlny stresu, které k nám jinak proudily z rodin spolužáků a spolehlivě se přelévaly i přes naše děti. Letos to tedy nemělo charakter tsunami, ale jen jemného vlnobití na Mácháči.

Přesto i my jsme cítili rozechvění. Je jasné, že i nám záleží na tom, aby syn uspěl.

Po druhém dni přijímaček samozřejmě ještě nic nevíme. Inkubační doba je srovnatelná s příušnicemi. Ale jako zážitek to bylo vlastně docela prima. Příprava i samotný den D.

Učitelky na základní škole, a nejvíce ta třídní, skvěle pomáhaly, a to jak radami strategickými (co umíš dobře, budeme posilovat, co ti nejde, nebudeme hrotit), tak taktickými (jak číst texty zadání, jak hospodařit s časem, co dělat, když nevím vůbec nic).

Ctíme lidovou moudrost „štěstí přeje připraveným“, a doma jsme přípravě věnovali rozumné množství času. Zarámovali jsme to tak, že synův úspěch či neúspěch není fatální moment pro jeho další život, nicméně pro dosažení jakéhokoliv životního cíle neškodí trochu potrénovat. (Pragmaticky jsme pomlčeli o přísloví: štěstí sedne i na vola).

Všechny cesty vedou do cíle

Po celou dobu jsme dbali na to, aby syn do učení a přípravy neztratil chuť, nebo přesněji – aby ho to otravovalo přiměřeně. Moderní technologie nabízejí vzdělávání formou, kterou teenageři akceptují, a tak jsme jemně (v řádu stokorun) investovali do několika aplikací pro opakování dosažených znalostí.

Hodně pomohl dialog s vybranou školou, a to ode dne otevřených dveří, který jsme stihli ještě před covidem, pěkně postaru, prezenčně. Následovala e-mailová korespondence s ochotnou a velmi příjemnou paní ředitelkou. V naší volbě nás ujistily nečekané reference z okolí, že škola je opravdu taková, jak na nás působí.

Udělali jsme si čas a syna doprovodili až na místo a popřáli mu hodně štěstí. Bydlíme za Prahou a jeli jsme autem. A dokonce nás ve finále nerozhodilo ani to, že nám vypovědělo službu zrovna při kličkování přeplněným městem. Přestup na MHD jsme zvládli elegantně s malým přestupkem parkování v modré zóně. Syn nás pak včas stoicky upozornil, že jedeme autobusem sice správným směrem, ale nesprávnou linkou. Co byste taky čekali jiného od budoucího mladého logistika dopravy?

Moc bych mu přál, aby se na tu logistiku dostal, protože přesto, že nedřel od nevidím do nevidím, poctivě se snažil. Vlastně jsem přesvědčený, že to zvládne, protože všechny cesty vedou do cíle. On v té dopravě jednou pracovat bude. Na tom žádné přijímačky nemohou nic změnit.

Ostatně, já jsem za celou svou pracovní kariéru žádnou práci nezískal na základě výběrového či přijímacího řízení, které by testovalo pouze vědomosti. S přijímačkami je to  zkrátka jako s příušnicemi. Absolvujete je jednou a pak máte na celý život pokoj. 

Honza Dolínek vystudoval obor sociální práce. Momentálně vede obecně prospěšnou společnost EDUin a snaží se žít podle poselství Jana Wericha „když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl”. Se ženou Janou mají tři děti školního věku.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.