Hurá, naše dcera se dostala na prestižní gymnázium... A teď jsme trochu zklamaní. Rodičovský příběh z Brna

“S naší Johankou to není vždycky úplně jednoduché. Je nadaná, přemýšlivá - to nám potvrdili v pedagogicko-psychologické poradně už před nástupem do školy. Jenže je taky pěkně tvrdohlavá a po zlém s ní nikdo nehne. Navíc byla jako malá velmi živá, neposedná, ze školky si na ni dost stěžovali,” vypráví máma z Brna - říkejme jí třeba Iva.

Třicet dětí na prvním stupni? To musí být pro neposedné děti peklo

Na alternativní soukromou školu, kam Johanka od první třídy chodila, narazila rodina Ivy vlastně náhodou. Sdílí totiž budovu se státní základní školou, kam se šli s Johankou podívat na den otevřených dveří. Nakonec Johanka prošla úspěšně přijímacím řízením do školy soukromé a rodiče se rozhodli právě pro ni.

Rozhodující byl počet dětí, říká Iva: “ V soukromé škole bylo žáků kolem patnácti, což bylo super. Často se učili na koberci, nemuseli sedět pořád v lavici. To bylo přesně to, co dcera potřebovala. Já si ani neumím představit, jak by to sezení v lavici celý den zvládla, už ve školce se na ni stále zlobili, že chvíli neposedí. Tím, že jich bylo ve třídě málo, se s dětmi dalo pracovat hodně individuálně. To třeba při 30 dětech podle mě nejde.”

Na gymnázium kvůli spolužákům

Na základní škole se Johance dařilo, nastalo dilema: nechat ji na škole, kde je spokojená, nebo ji vzhledem k nadání posunout dál, na víceleté gymnázium? Iva se navíc obávala, jak její živá dcera zvládne přechod k tradičněji podané výuce. Přijímačky na jedno z nejprestižnějších gymnázií v Jihomoravském kraji ale Johanka bez problémů udělala, i díky přípravce, kterou měla základní škola zahrnutou ve školném. “Chtěli jsme, aby se Johanka dostala mezi stejně přemýšlivé děti, jako je ona. Aby si snáz hledala kamarády než na základní škole. A to se asi podařilo, s ostatními se sžila velmi dobře,” říká Iva po Johančině prvním roce na gymnáziu.

Se spolužáky je v pohodě, oproti alternativní základní škole se ale zhoršily její kázeňské problémy. Těžko si třeba zvyká na to, že musí pravidelně dělat domácí úkoly. “To je hodně dané i jejím osobním nastavením, navíc u ní natvrdo nastupuje puberta. Kolikrát třeba dostanou úkol, a neudělá ho, protože jí to přijde zbytečné, když to přece už umí. Že dostane pětku, je jí fuk,” vyvsvětluje Iva.

Na druhou stranu ale vidí, že Johanka umí zabrat, když potřebuje. Třeba nedávno strávila celý víkend přepisováním sešitu na fyziku. “Ta jí ze začátku moc nešla, navíc byla nemocná a měla přeházené výpisky. Tak si prostě celý sešit přepsala, že prý se to tím i naučí,” popisuje Iva.

Žádný zázrak

Johanka se dostala na vyhlášenou školu. V jejím ročníku se přihlásilo 450 dětí, přijato bylo 60. O to víc je teď Iva zaražená tím, že výuka se od dob jejích vlastních studií příliš nemodernizovala. “Já si třeba pamatuju, že dějepis byl vyučovaný stylem letopočet, jméno vladaře, bitva a konec, absolutně bez souvislostí. Myslím, že jsem z toho měla ve čtvrťáku na gymplu dokonce čtyřku. Paradoxně je dnes jedním z mých největších koníčků genealogie, a tu historii se posledních deset let učím sama." Zdá se jí, že dcera naráží na podobné komplikace, a ještě jí chybí souvislosti. "Nedávno chtěla vyzkoušet z Alexandra Makedonského, jenže vůbec netušila, kde je Makedonie. Uměla mi vzorně vyjmenovat státy, které Alexandr opanoval, ale ukázat mi je na mapě nedokázala,” vrtí hlavou Iva.

Stejně tak Ivu překvapuje množství učiva, které by primáni měli vstřebat. Oproti základní škole se na gymnáziu také neklade důraz na to, aby škola děti zajímala a bavila. Jako by se počítalo s tím, že přemýšlivé talentované děti to prostě “usedí” samy od sebe. “Podle mě toho berou hrozně moc, já si nepamatuju ani z vyššího gymplu, že bychom tohle všechno brali. Dcera to tak i vnímá a ani se to všechno neučí, naštěstí se nehroutí a je jí celkem jedno, že nemá ze všeho jedničku. Mně je to ale trochu líto. Čekala jsem, že to bude lepší,” dodává Iva. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.