To, že nám občas bouchnou saze, se do vztahu vejde. Chyby dělá každý rodič, říká psycholožka

Váš projekt se jmenuje Jak vychovávat a nezbláznit se. Spousta dětí a rodičů teď už mnoho měsíců zažívá obrovský stres, který má pro většinu z nich kulminovat teď v půlce května: přijímací zkoušky na gymnázia a střední školy. Jak to zvládnout a nezbláznit se?

Přijímačky jsou nešikovné v tom, že dítěti spadají zrovna do vývojově už tak náročného období. Nejenže si dítě prochází náročnými vývojovými změnami, ale přijímačky dělají dojem, že když to nevyjde, zbortí se svět. V momentě, kdy se rodiče na přijímací zkoušky dívají jako na bod, kdy se něco definitivně rozhoduje, dostávají se navíc sami pod obrovský tlak. Jasně, na určité školy je velký přetlak a my chceme naše děti dobře vybavit do budoucna. Chceme je podpořit a vybrat pro ně to nejlepší místo, kde můžou uplatnit svoje talenty, jenže možnosti jsou zúžené.

Pokud chceme sebe a děti podpořit, základní poučkou je „kontakt před kázněním“. Sami si nejprve musíme uvědomit, co prožíváme, a zajímat se o pocity dítěte. „Mám strach, takže na tebe vyvíjím velký tlak, ale vím, že to není užitečné. Jak jsi na tom ty?“ Tohle klidně můžeme dítěti říct. Dost možná odpoví, že má pocit obrovitánského úkolu před sebou, který ho úplně paralyzuje, když na něj ještě tlačíme my. Stejně to platí například u druháka, s nímž děláme domácí úkoly – jde to líp, když se nejdřív naladíme se na jeho emoce. „To je otrava, co? Nebaví tě to, viď?“ Coby rodiče musíme dohlédnout na to, aby dítě úkoly napsalo, ale nemusíme v něm vyvolávat pocit, že jsme na straně „prudy“, v tomto případě učení.