Jak to chodí ve Walesu očima české maminky: Do školy už ve čtyřech letech, družina neexistuje, zato se ve škole společně snídá

Do Walesu jsme se přistěhovali, když byly synovi tři měsíce. Bylo to docela dobrodružství, šli jsme za manželovou dobrou pracovní příležitostí a taky tu tehdy žila moje maminka. Sedmiletá dcera už se narodila tady. Obě děti mluví anglicky a částečně velšsky, česky pouze rozumí. Velština je ve školách povinná už od začátku docházky. Jelikož nemáme v okolí nikoho dalšího, kdo by česky mluvil, rozvíjet jejich znalost češtiny není jednoduché a tlačit na ně nechci. Dcera momentálně češtinu absolutně odmítá. Syn má podstatně pozitivnější přístup, nevadí mu například koukat na filmy v českém jazyce a snaží se i číst.

Dcera chodí do spádové školy kousek od domova, vozím ji já cestou do práce. Měli jsme na výběr několik škol, ale jelikož syn do této školy chodil taky a vždycky jsme s jejich přístupem byli spokojeni, rozhodování bylo jednoduché. Je to malá a velice přátelská škola.

Do školy už ve čtyřech letech

Povinná školní docházka začíná ve Walesu dříve než v Čechách. Děti mají povinnost nastoupit do školy, tzv. „Primary school“, první čtvrtletí po svých pátých narozeninách. Často ovšem začínají ještě mnohem dříve - od tří let má většina dětí nárok na 30 hodin týdně ve školce a od čtyř let mohou děti nastoupit do přípravné třídy, která je součástí školy.

Tam si samozřejmě hlavně hrají, nikdo na ně netlačí, nesedí v lavici od rána do odpoledne. Pomalu se začínají učit barvy, tvary, písmena, číslice a podobně. Spousta dětí v tomhle věku stejně neudrží pozornost dlouho a klasické učení by vlastně ani nebylo možné. I tak je to pro ně unavující, neexistuje tam spánek po obědě jako v českých školkách. Moc dobře si pamatuji, jak syn usínal hned, jak jsem ho ze školy vyzvedla. Dcera ne, ta je plná energie pořád.

Školky tady nejsou tak rozšířené jako v jiných evropských státech, díky rané povinné školní docházce nejsou tak potřeba, ale jsou hlavně dost drahé. U nás v okolí jsou soukromé školky, které přijímají děti většinou od tří měsíců až do pěti let, každá školka si věk určuje sama. Častější jsou takzvané childminders– něco jako chůvy, které se starají o děti ve svých vlastních domovech.

Druhý stupeň až do šestnácti let

Jako pozitivum tak časného nástupu do školy vidím hlavně podporu rozvoje dítěte. Děti si potřebují hrát v kolektivu svých vrstevníků, potřebují ke svému vývoji socializaci. Krom toho, že je to pomoc pracujícím rodičům - soukromé školky jsou opravdu finančně hodně náročné – je to pomoc i pro ty, kteří nepracují, protože ti zase mohou mít problém dítěti poskytnout dost kontaktu a her s vrstevníky.

V této „první“ škole zůstávají děti do svých jedenácti let, kdy je čeká přestup do tzv. „secondary school“, ve které jsou do šestnácti let. Mezi šestnáctým a osmnáctým rokem musí pokračovat ve vzdělávání, ale už nemusí být ve škole na „plný úvazek“. Pokud nechtějí dál studovat, mohou například nastoupit do učení, které probíhá přímo v zaměstnání, nebo mohou chodit do práce na poloviční úvazek a docházet na kurz.

Náš syn navštěvuje secondary school ve vedlejším městě. Dojíždí autobusem, který dětem zařizuje a platí město. Školu jsme vybrali podle výsledků žáků při zkouškách za poslední roky a podle hodnocení školní inspekce.

Družina neexistuje, ale škola poskytuje snídaně

Většina škol začíná v 8:50 a končí v 15:10, každý den. Často mají školy také takzvaný Breakfast club, kam mohou děti přijít na snídani, čas klubu si určují školy, dcera ho například může navštěvovat od 7:45. Téhle možnosti využívají hlavně pracující rodiče, i když původní záměr je poskytnout kvalitní snídani sociálně slabším rodinám. Školní družina ve většině škol neexistuje, ale secondary schools často končí o něco dříve, takže starší sourozenci jsou schopni vyzvednout ty mladší v primary schools.

Každé čtvrtletí mají školy týden prázdniny, také samozřejmě mají volno na Vánoce a Velikonoce. Letní prázdniny jsou ale kratší a trvají jen šest týdnů. Rodiče se u dětí přes prázdniny často střídají nebo děti tráví čas u příbuzných, někdy u opatrovnic. Maminky malých dětí často pracují jen na poloviční úvazek. Možnost letních táborů tady v podstatě není, ale starší děti mohou navštěvovat přes den různé prázdninové kluby. My naštěstí prázdniny řešit nemusíme, protože já pracuji ve školství a mám volno stejně jako děti. Než jsem dokončila vzdělání, bylo to podstatně těžší a musela jsem pracovat v noci.

Na prvním stupni se děti učí hrou nebo hodně prakticky

Vyučování v primary school probíhá podstatně jinak než v Česku. Děti se často učí hrou nebo praktickou výukou, skoro všechny předměty jsou propojené. Celé osnovy se dělí do tématických bloků, díky kterým se děti snadněji učí a jsou schopné učivo používat v každodenním životě.

Dcera například před pár týdny měla ve škole jako hlavní téma spisovatele Roalda Dahla a jeho knihu Karlík a továrna na čokoládu, která je tady velice oblíbená. Děti četly úryvky z knihy, dozvěděly se základní informace o autorovi, jako odpočinkovou odpolední aktivitu společně zhlédly část filmu, ale také měly za úkol napsat k tématu vlastní básničku, nebo rozpouštěly různé druhy čokolády, aby pochopily, jak složení ovlivňuje dobu rozpouštění.

Škola dokonce pozvala místního umělce, který tvoří svá díla z různých druhů jídla. Děti se nejen dozvěděly zajímavé informace o jeho práci, ale také malovaly portréty Willyho Wonky rozpuštěnou čokoládou. A dost možná ještě mnoho dalšího, o čem mi dcera ani neřekla, protože to není téma jen na pár dní.

Do školy nekupujeme nic, i na uniformy lze získat grant

Základní předměty zastoupené v osnovách jsou angličtina, velština, matematika, věda, historie, zeměpis, umění, hudební výchova a tělocvik. Dost prostoru je věnováno technologiím – v předmětu Design a technologie se děti zabývají opravdu projektováním a 2D a 3D návrhy věcí, které si potom mohou vyrobit na laserových řezacích strojích nebo na 3D tiskárně. V Informačních a komunikačních technologiích se učí používat počítačové programy jako Power Point, Movie Maker, Photo Shop a podobně. Školy učí také náboženství, to je ale povinné jen v katolických školách, jinak mohou rodiče vyjmout děti z výuky.

Děti mají pouze jednu dvacetiminutovou přestávku dopoledne, kdy si hrají venku a mají malou svačinu (mléko a ovoce) a hodinovou pauzu na oběd spojenou s hrou. Ven chodí skoro za každého počasí. Výjimečně tráví přestávky vevnitř a mají náhradní program.

Vyučování v secondary school probíhá podobně jako v Čechách - děti mají různé předměty, mezi kterými mají krátké přestávky a hodinovou pauzu na oběd. Po obědě mohou ven, do různých klubů – to je obdoba českých „kroužků“ - nebo do knihovny.

Všechny školní pomůcky, sešity a učebnice poskytuje škola. Nemusíme kupovat vlastně vůbec nic, jen uniformy. A i na ty existují granty pro děti ze sociálně slabších rodin.

Pokračování vyprávění o školách ve Walesu čtěte za týden.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.