přečtěte si novou knihu Chci se ti podívat do očí

Jan Kršňák: Proč se nebát závislosti svých dětí na obrazovkách...

16. září 2018

Nejčastější obavou, kterou mají rodiče dětí hrajících si na počítači, je obava ze závislosti. Děti se neustále dožadují obrazovky, a když ji dostanou, nemohou se od ní odtrhnout. Nejeden rodič získá brzy dojem, že dítě tráví s technologiemi příliš času a stává se na nich závislým. Kolik digitálního času dětem dovolíte, je na vás. Neexistuje ideální doba, liší se to rodina od rodiny. Někde jsou spokojeni s hodinou denně, jinde stačí půlhodina týdně. Většina rodičů tráví s mobilem celý den.

Děti tráví sto procent času učením se, poznáváním světa. Potřebují pochopit společnost, do níž se narodily, vyznat se v ní, najít si v ní své místo. Což dnes znamená, mimo jiné, že chtějí poznat i kyberprostor, moře informací, které se rozlévá po všemožných virtuálních světech. Naše společnost prochází masivní digitalizací. Jsme stále více a více závislí na technologiích. Nedokážeme si bez nich náš život už ani představit.

Ano, může vzniknout nezdravá závislost. Třeba si povídáte s partnerem, bavíte se a najednou se vám rozbliká a rozvibruje vaše spojení se světem a vy hned přerušíte konverzaci a zvednete to. Nebo dáváme dětem telefon, aby došly domů ze školy, čímž v nich vytváříme pocit, že bez něj by nejen nedošly, ale navíc by to bylo nebezpečné. Nebo pouštíme dětem před spaním pohádky na tabletu, takže pak už neusnou bez asistence obrazovky.

Strach ze závislosti nicméně vychází z myšlenkové chyby. Máme dojem, že ideálním životním stavem je nezávislost, samostatnost. Jenže nezávislost neexistuje. Jsme závislí na přírodě, vodě, vzduchu, autu, rostlinách, včelách, brýlích, pračce, druhých lidech. Jsme závislí na našich dětech a ony jsou závislé na nás. Člověk nikdy nežije život, který si zcela vytvořil on sám, nezávisle na okolním světě. Nejsme tvůrci, ale spolutvůrci. Proto dnešní děti fascinovaně čučí do obrazovek a zaujatě hrají počítačové hry. Sdílejí s nimi svůj čas, poznávají, co jsou zač. Potřebují pochopit, jak s nimi spolupracovat na tvorbě vlastního života.

Sdílíme svět s rozmanitými technologiemi, roboty, umělými inteligencemi, chytrými věcmi, provádíme transplantace digitálních srdcí. Otázkou není, jak být nezávislí, ale jak v tom všem zůstat člověkem, který cítí a vnímá potřeby a nálady své i těch kolem sebe. Sdílíme svět se svými dětmi a všichni hrajeme zvláštní počítačovou hru. Umíte hrát tak, abyste cítili, že žijete klidný život? Opravdu všechny ty digitální vymoženosti a jejich aplikace a informace potřebujete? Nešlo by to občas bez nich? Třeba ve volném čase. Máte ještě volný čas, ne?

Dne 8. září 2018 protestovalo v Hamburku 70 dětí proti závislosti rodičů na technologiích. Přečíst si o tom můžete zde.

Jan Kršňák vystudoval filmovou vědu na FF UK, píše o médiích, dětech a rodičích a věnuje se intuitivní pedagogice. Založil a provozuje stránku digideti.cz, vyšla mu kniha rozhovorů se zakladateli inovativních škol.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s