Upřímná zpověď: Měla jsem 3000 kusů oblečení, trápení jsem zaháněla nákupy. Tak jako všichni
Nakupování jako hledání vlastní hodnoty. Pocit, že štěstí mi přinese další nový kabát. Zahánění smutku úlovkem ve slevách. Lucie Poubová neměla problém s nakupováním, měla problém sama se sebou. Nedostatek sebevědomí a životní prázdnotu ale nezaplnila ani obrovská hromada oblečení, bot a doplňků. V otevřené zpovědi popisuje, kudy vedla její cesta k životní spokojenosti bez excesivního nakupování. Den Země se blíží. Oslavíme ho omezením nákupů?
Pamatuji si jeden sen z dětství, který se mi často vracel. Jsem v obchodním domě Prior, v té době jediném obchodním domě v mém rodném Chomutově. Můžeme si tam vzít cokoliv chceme, aniž bychom museli platit. Jsem šťastná. Běhám z jedné uličky do druhé a nabírám si spousty věcí. Konečně můžu mít to, po čem toužím. A pak jsem se probudila.
Vyrůstala jsem na sídlišti Kamenné, kde žili hlavně sociálně slabší. Nedostatek byl cítit na každém kroku. Pocítila jsme ho občas i já sama. Mám ale i šťastné vzpomínky. Skoro všechny víkendy jsem trávila v lese s dědou, který bydlel v hájovně, žil soběstačně a udržitelně. Babička prala jen v jelenovi a nádobí se mylo pouze horkou vodou a pískem z potoka. Cílem bylo neznečišťovat přírodu. V devadesátkách to zbytek rodiny považoval za směšné a dědu měli ostatní za eko blázna. Pocit nedostatku a touha vlastnit věci mě provázely celé dětství. Zároveň ve mně ale díky dědečkovi klíčila láska k přírodě. Tehdy jsem ale neměla tušení, jak moc tyhle dva protichůdné principy ovlivní můj život.
