Česku je sto let a stejné výročí má i české vzdělávání. Jak se za tu dobu posunulo a jaká by měla být jeho budoucnost? Poslechněte si krátké povídání filosofa, vysokoškolského pedagoga a bývalého ministra školství Jana Sokola.
Když byla před 250 lety v Česku zavedena povinná školní docházka, děti chodily do školy jen, když na poli nebylo moc práce. Školy neměly budovy a učitelé nedostávali zaplaceno, museli se živit něčím jiným. „To se postupem času změnilo, ale propásli jsme boom školství, který se na západě udál v poválečných letech, a platy učitelů jsou pořád velmi slabé,“ říká Jan Sokol.
Kvalita školy je podle něj vždycky podmíněná kvalitou učitelů a jejich vztahem k žákům. „Bez toho je všechno víceméně marné, žádným jiným způsobem se školství podstatně vylepšit nedá,“ upozorňuje a dodává, že by si přál, aby si česká společnost a její političtí představitelé pořádně uvědomili, že na vzdělávání dnes záleží nesrovnatelně víc než před sto lety.
„Má li se udržet naše životní úroveň, musí se zlepšit příprava mladých lidí, a to ne tím způsobem, jak to často slýcháme – učit je nějaké praktické dovednosti. To se naučí na pracovišti skoro vždycky. Těch profesí, kde je potřeba se předem učit nějaké specifické dovednosti, není mnoho. To, co nutně potřebují všichni, jsou komunikační dovednosti, cizí jazyky, schopnost vyjednávat, domluvit se, vyjadřovat se. Tohle budou všechny děti potřebovat čím dál tím víc a jejich společenské uplatnění na tom bude čím dál tím víc záviset.“
https://www.youtube.com/watch?v=jpeqOwJrg_I&t=3s
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.