Když je škola špatná, pro její vedení to nemá žádné důsledky, říká analytik Gargulák. Jde to změnit?
V Česku máme téměř čtyři tisíce veřejných základních škol. Zatímco některé jsou velmi progresivní a pro rodiče i děti zajímavé, v dalších jako by se zastavil čas. A to navzdory tomu, že média jsou plná článků o plánovaných i probíhajících reformách. „Stát ani ministerstvo nemají žádné páky v prosazování změn,“ vysvětluje Karel Gargulák z PAQ Research. „Vzhledem k tomu, že základní nebo mateřské školy zřizuje přes tři a půl tisíce obcí, se kvalita hlídá těžko.“
Když se člověk podívá na zprávy, tak se všude mluví o reformách a změnách ve školství. Mnozí rodiče ale mají pocit, že ve třídách změny nejsou vidět. Čím to je?
Je to tím, že neexistuje žádná přímá linka, jak ty změny prosazovat a jak zařizovat, aby se skutečně dostaly do každé školy a třídy. Jediný, kdo má definovanou zodpovědnost za kvalitu školy, je její ředitel či ředitelka, a ti skládají účty politickému vedení obce. Jenže rolí vedení obce není posilovat kvalitu vzdělávání, takže je jasné, že fokus na zavádění reforem do praxe je minimální. Zároveň ale ministerstvo nemá nad jednotlivými školami ve vymáhání kvality a prosazování změn žádnou přímou moc. A pak máme Českou školní inspekci, jejímž úkolem je především přinášet nezávislou zpětnou vazbu ke kvalitě výuky. Jenže pokud inspekce zjistí, že škola není kvalitní, pro vedení to nemá žádné přímé důsledky.
Panuje u nás vůbec všeobecná shoda na tom, co to je „kvalitní výuka“?
Zatím existuje pouze materiál Kvalitní škola od České školní inspekce. Ten definuje, co se má dít ve škole, jak má vypadat výuka a podpora dětí nebo učitelů. Toto zadání tedy máme, ale problém je, že ho neznají zřizovatelé ani mnozí ředitelé, protože to nikdo nevymáhá a nevyžaduje.
Musím ale říct, že efektivní prosazování reforem se řeší i v mnoha jiných zemích světa, nejen u nás. U úspěšných systémů jsem vypozoroval dva přístupy. Docela podobně je popisuje třeba i Lucy Crehan v knize Chytrozemě či další autorstvo. První jsou země jako Finsko, Estonsko, Kanada a další, kde mají vysoko nastavené standardy pro učitele a ředitele, zároveň vysokou úroveň důvěry, není tam ani moc třeba mít nějakou silnou autoritu a represivní sílu, která kontroluje a vymáhá.
Foto: Kateřina Lánská
Karel Gargulák se zabývá strategickým řízením vzdělávacích systémů a analýzou, tvorbou a realizací vzdělávací politiky. Působil jako analytik na Úřadu vlády České republiky, tři roky strávil na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Jako analytik a konzultant spolupracuje či spolupracoval s organizacemi PAQ Research, Technologická agentura České republiky, Dům zahraniční spolupráce či EDUin a s regionálními samosprávami.
A pak tu máme výrazně tvrdší přístup, který se uplatňuje třeba v Anglii nebo v asijských zemích. Také je posazený na vysokých standardech pro učitele a ředitele, ale nestojí to tolik na důvěře, nýbrž spíše na důrazu na výkon, nezřídka i konkurenci a tvrdém vymáhání kvality na základě dat. Velmi silnou roli hraje tamější školní inspekce, která má mechanismy, jak školy „donutit“ se zlepšovat. Když se v nějaké škole v Anglii zvýší absence nebo zhorší výsledky srovnávacích zkoušek, nastoupí tam inspekce, která školu zkontroluje, nastaví opatření a uzavře kontrakt s ředitelem, do kdy a jak se situace musí změnit. Pokud se to nepodaří, je ředitel třeba odvolán a nastupuje nový. A to vše v extrémně multikulturním prostředí a velmi složitých kolektivech. Je to drsné, ale výsledky také mají, hodně se v posledních letech zlepšili a daří se jim vytahovat nahoru i děti z hodně složitých sociálních podmínek. Přesto bych pro Česko doporučoval spíše tu první cestu.
Já mám ale pocit, že u nás není úsilí napřené tímto směrem. Kvalita škol se diametrálně liší i napříč jednou městskou částí, a připadá mi, že hodně lidí s tím je spokojených.
My zatím nemáme vůbec nic. Nemáme smysluplná data, standardy kvality pro učitele, ředitele a jejich kariéry ani systém řízení a odpovědnosti. Nemáme nic z toho, co charakterizuje ty dobré a úspěšné země. Bohužel. Snažíme se ale o nějaký posun a snad to jde dobrým směrem.
