Ludmila Rousová: Letošní maturity nám mohou dát víc, než si myslíme. Berme je jako trenažér na budoucí výzvy 

„Chceme pro maturanty férové podmínky. Letošní maturanti neměli prezenční výuku dohromady už více než půl roku. Ačkoliv distanční výuka probíhá na mnoha školách velmi kvalitně, nedokáže plně nahradit kontakt s učitelem a ani praktickou výuku. Pro srovnání – v zahraničí se často závěrečné zkoušky ruší,” objevilo se 8. ledna na facebookovém profilu České středoškolské unie.

Ráda bych vedle těchto pravd postavila i pár dalších, možná trochu optimističtějších, které mi přicházejí na mysl. 

Vše záleží na studentech samotných

Všichni, zkoušející i stát, o současné situaci vědí. Dá se tedy předpokládat, že k neúplnosti výuky přihlédnou. Vyžadovat to od ministerstva školství je možné, nicméně pokud se žádné systematické změny neodehrají, při zkouškách se konečně ukáže, jestli jsme, nebo nejsme lidé. Na to, že naši učitelé jsou empatičtí a respektující lidé, se dnes často zapomíná. Máme nadmíru rádi všechno přesně stanovené, nejlépe v tabulkách.

U maturity musí nejvíce práce odvést student samotný. Roli školy vidím jako minimální. Pokud student narazí na nesrovnalost, má možnost domluvit si online konzultaci. V maturitním ročníku už nejde tolik o získávání nových informací, jako o uspořádání těch nabytých. 

Aby student odmaturoval, musí vyvinout jisté úsilí: zorganizovat si přípravu, dát dohromady zdroje, z nich vybrat to stěžejní a propojit informace, se kterými se za předešlé roky setkal. Naučit se připravit ke zkoušce, umět si vytvořit přehled a formulovat informace z hlavy. Student, který chce odmaturovat, si zkrátka musí najít cestu, jak na to. O tom zkouška je, ostatně jako kterákoliv podobná výzva v životě.

Letošní maturity nám mohou dát víc, než si myslíme. Přece jen, mnohé z nás dost možná čeká podobný režim na vysoké škole, kde úlevy nemůžeme očekávat. Tím chci říct, že kdo se k maturitě připravuje, nebude mít problém. Následky za své jednání si neseme sami. Házet svůj případný neúspěch na situaci mi připadá zpátečnické. Jediné, co bych tu chtěla zmínit, jsou lidé s psychickými potížemi. Pokud se u někoho rozvinuly, případně zhoršily například deprese, mělo by se k tomu přihlédnout.

Musíme se přizpůsobit a zamakat

Teprve v září jsme se dozvěděli, jestli bude maturita z matematiky povinná. Přihlášku ke zkoušce jsme odevzdali v prosinci. Až v týdnu od 25. ledna (!) bude rozhodnuto o podobě letošních maturit. Nejde ale jen o školu – pořádně na frak dostávají i naše představy o maturitních večírcích, posledních zvoněních a rozlučkách. Co s tím naděláme? Svět se mění a všichni se tomu musíme přizpůsobit. 

I my maturanti máme šanci ukázat, že jsme schopní se adaptovat na nezvyklé podmínky. Čekají nás velké výzvy (robotizace, ztráta starých a vznik nových zaměstnání, změna klimatu, zapojení umělé inteligence do praxe). Abychom se s nimi popasovali, musíme se k nim postavit čelem a ne se jim vyhýbat nebo dělat, že neexistují. Je potřeba na sobě zamakat a pak být hrdí, že jsme to zvládli. 

Ludmila Rousová je studentkou maturitního ročníku brněnského Gymnázia Slovanské náměstí. Ráda diskutuje o různých společenských tématech a teprve poslední dobou nerada stahuje kalhoty, když brod je ještě daleko. Chtěla by studovat dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění, zajímá ji i divadelní věda, filosofie a sociologie. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.