Má řemeslo opravdu zlaté dno aneb kdo má dnes lepší pracovní vyhlídky - učeň, nebo absolvent gymnázia?

Prezident Hospodářské komory a ministr průmyslu v devadesátých letech Vladimír Dlouhý je jeden z těch, kdo volají po zvýšení počtu učňů v českých školách. Nedávno položil veřejnosti tuto sugestivní otázku: Potřebujeme tolik gymnázií, poskytujících všeobecné střední vzdělání, když je tak málo řemeslníků? Něco je ve vzdělávacím systému špatně, když mladí preferují gympl před učňákem, říká…

Věřím, že věci mají nějakou logiku, a tak jsem se na to podíval zblízka. Nejprve tedy data.

Kde je nulová zaměstnanost?

Zpráva Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním za rok 2018, kterou vydává Národní ústav pro vzdělávání, ukazuje, že absolvent gymnázia má na trhu vždy lepší pracovní uplatnění než absolvent středoškolského oboru bez maturity. V řadě případů lepší i než středoškoláci s maturitou. Všechny vysokoškolské studijní obory pak mají lepší uplatnění než středoškolské s maturitou, natož učňáky. Prakticky ve všech vysokoškolských oborech (humanitních i technických) je nezaměstnanost blízká nule.

Není úplně jasné, proč se traduje, že nedostudovaní studenti humanitních oborů končí jako obsluha Mekáče. Podle zprávy je míra opuštění oboru mezi všemi obory vzdělání velmi vyrovnaná. Až na výjimky (stavaři) zhruba třetina lidí pracuje v jiném oboru, než vystudovali, nejspíše proto, že jejich vzdělání jim odchod jinam umožňuje. Počet pracovníků v Mekáči, kteří přišli z humanitních studií, bude tedy velmi vyrovnaný s počtem například bývalých elektrikářů. (Podle samotného McDonald's u něj pracují VŠ studenti při studiu jako brigádníci).

A platy?

A teď se podívejme na průměrný výdělek, tentokrát ve zprávě ČSÚ. Nejlépe na tom jsou nejrůznější vysokoškolsky vzdělané profese a je v podstatě jedno, jestli humanitní, nebo přírodovědné. Vysokoškolské vzdělání jakéhokoliv charakteru znamená, že se člověk dostane k částce 30 000 Kč a více měsíčně. Na stejné peníze si přijdou jen špičkově placení řemeslníci. Řemeslo má možná zlaté dno, ale je příjmově pod vysokoškolskými profesemi. Středoškolské či gymnaziální obory jsou v praxi ohodnoceny hůře, takže se dá obecně říct, že jako průměrný automechanik dostanete více peněz, než jako běžný administrativní pracovník bez VŠ vzdělání. Ale.

Řemeslo už není jen řemeslo

Výrazným problémem v řemeslných profesích je narůstající administrativa a její složitost, která pro někoho, kdo by chtěl být samostatným řemeslníkem, představuje velkou komplikaci. Co vám pomůže, že jste se na učňáku naučil dobře kopat studny, když musíte mít účetní, právníka, hygienika a hromadu dalších profesí kolem sebe, abyste mohli dříve jednoduché zaměstnání dělat? Pokud se v tom všem naopak jste schopni zorientovat, už jste pravděpodobně šli na vysokou. A to je jeden z hlavních důvodů, proč se řemeslníci vytrácejí. V jednom člověku už nejde velká část řemesel zvládat ani po stránce právní, ani po stránce fyzické a investiční. Řada strojů už je dnes velmi drahá, s jedním koněm a kladivem si dnes nevystačíte.

Učňovské pozice ve výrobě – teď nemluvíme o samostatných řemeslních - jsou zase nejvíce ohrožené ztrátou místa a "čínskou cenou". Vyučený pracovník má ve firmě málo jistoty osobního rozvoje. A zároveň mu firma  nenabízí ani jistotu, že ho zaměstná po celý život. Loajalita se dnes moc neodměňuje. Z čehož pramení nejistota.

Učňáky jsou skvělá věc, ale pro někoho jiného

Velkým důvodem, proč se nikdo nehrne na řemeslo, je nízká atraktivita učňovského vzdělávání jako takového. Řada oborů prochází přerodem, na který učňovské školství ještě nestihlo adekvátně reagovat. Na učňáky většinou chodí děti ze sociálně a vzdělanostně slabých rodin, bez ambicí a víry v úspěch. Což má vliv i na klima a podmínky v těchto vzdělávacích institucích, jakož i na úroveň vzdělání, kterého je tam možné dosáhnout. Jejich reforma by vyžadovala jasnější vhled do problému a komplexní zásah do systému, který by zahrnoval pobídky a podporu učitelů učňovských škol. Cut-off score neboli nepodkročitelná bodová hranice výsledků u přijímacích zkoušek na střední školy by sem místo toho jednoduše chtělo nahnat i děti, jejichž rodiče to za žádnou cenu nechtějí, mimo jiné z výše popsaného důvodu.

Vysoké školy - přípravka novodobých řemeslníků?

V této souvislosti je dobré se zamyslel i nad smyslem univerzit. Původně to byla líheň mozků pro vědecká pracoviště. To je tradiční univerzita poskytující akademické vzdělání. Dnes se ale po univerzitách žádá, aby v podstatě produkovaly lepší řemeslníky v úzce specializovaných oborech. Dnešní lékaři nejsou vědci a objevitelé ve smyslu slova z osmnáctého století. Nemusí vymýšlet zařízení a postupy na odstranění apendixu, vše je jim dostupné a po nich se chce jen kvalitně odvedené řemeslo. Podobně je to i u dalších VŠ vzdělání včetně těch technického směru.

Kdyby bylo na zaměstnavatelích, vysoké školy by degradovaly na řemeslné vzdělání pro obory vyžadující vyšší vzdělání a k tomu také už dnes nepokrytě řada vyšších studií slouží. Podíl univerzálního rozhledu klesá, zatímco počet vysokoškoláků stoupá.

Vzdělání pro vzdělání, nebo pro firmy?

Vypadá to zkrátka tak, že firmy a jejich profesní asociace chtějí, aby jim stát pokud možno zdarma vzdělával unifikovanou pracovní sílu a dodával jí v příslušných počtech podle jejich momentální poptávky. Zároveň ale řadou opatření drží platy v méně kvalifikovaných odvětvích na nízké úrovni. Dokud se vztah zaměstnavatelů a státu k univerzitám, potažmo ke všem vzdělávacím institucím, nevyjasní, bude pokračovat strategie okopávání kotníků ve stylu "za naše daně by nám měly vychovávat pracovní sílu“.

Řada dalších problémů českého školství je dostatečně zmapovaná jinde a dobře. Jen se neřeší. Přitom mírně restartovat české školství by nebylo tak těžké.

Patrick Zandl je spoluzakladatelem serveru mobil.cz, kde ve své době vzniklo největší internetové zpravodajství v Čechách s názvem Mobil server. Později působil jako šéfredaktor Lupa.cz a podnikal v oblasti zařízení na měření spotřeby energií. V současnosti pracuje pro správce domén CZ.NIC, kde má na starosti bezpečnostní technologie. Napsal několik úspěšných knih o IT, ale také knihu vzpomínek Husákův děda. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.