Mami, v jakém stavu zimuje had? Maminka a novopečená online učitelka o svém běžném dni v mimořádné době

6.10 Budík si řídit nemusím. „Mami, uděláš na snídani palačinky?“

7.00 Jdu venčit naši fenku Nelly. Nasazuji si roušku. „Moje rouška chrání tebe,“ říkám si… ale kde jsi?? Nikde nikdo, za horizontem možná Krumlov. Tak třeba tam tě chráním. Buď zdráv, cizinče!

8.05 „Mami, pomůžeš mi s příkladem?“ Indické násobení. Vzpomenu si na potupný supl na prvním stupni, kde se mi to jeden premiant třídy pokoušel vysvětlit, neúspěšně. Prakticky to pak odučil sám a těch mých 80 Kč za hodinu by si zasloužil on. Po dvaceti minutách začínám chápat. Terka si to už dopočítala sama.

8.30 „Mami, v jakém stavu zimuje had?“ – Hlavou se mi honí myšlenky… Ve zmrzlém stavu? Ve stočeném stavu? To do křížovky nesedí. Hadi zimují? To jako vůbec nejí? Zhlédnu dvacetiminutové video na Receptáři o zimování hadů. Terezka už je u češtiny, křížovku dávno hotovou.

9.00 Začíná kolotoč videohovorů s žáky. Holčička se usmívá, je připravená. Pokládám otázku, neví, odněkud slyším nápovědu. Asi se mi to zdá, říkám si. Narazíme na další a zespodu uslyším: „Řekni: I don’t know!“ Moje tušení přechází v jistotu. Nesnáším ten pocit. „Jani, ty tam máš divadelní nápovědu! Ať vyleze z kukaně!“ směju se a čekám, odkud se vynoří. Namísto toho slyším šustění po podlaze mimo kameru. Tiše se zavřou dveře. Jsme samy. Tatínek se asi odplazil. Snad si přitom nehnul se zády.

13.00 Volám kloučka ze třetí třídy. Nezvedá to. Přichází zpráva: „Volejte přímo synovi.“ – „Pardon, píšu zpět.“ – „Dokonce jste psala mému manželovi na mobil!“ – No to jsem si dovolila hodně, pomyslím si. Volám kloučkovi a objeví se přede mnou celá usměvavá rodina, chybí jen labrador. Maminka s úsměvem říká: „Paní učitelko, ta zítřejší online hodina pro celou třídu 8.B je povinná? Přetíží nám to WiFi.“ – „Povinné je jen zemřít, paní Nováková,“ pokusím se o vtip. Nesetká se s vřelým přijetím. „Děti můžeš jen přivést k potůčku a záleží na nich, jestli se napijí,“ říkala jedna bývalá kolegyně o vzdělání. Tady u potůčku chybí wifina.

15.30 Končí poslední skupina videohovorů. Dopíjím na ex studené kafe z rána. Nelly mi přinese vodítko. Moje rouška chrání tebe, Krumlove. V jedné ulici ze dveří domu vychází bývalá pošťačka. „Dobrý den, tak co svatba?“ No svatba byla dobrá, pomyslím si, ale to už bude deset let... a rozvod taky dlouho za mnou. „Promiňte, já jsem si vás spletla!“ pokračuje paní, „jste totiž strašně podobná jedné slečně!“ No tak snad nemyslela zlatou svatbu. Ta rouška není špatná.

16:00 Jdu kontrolovat domácí úkoly. Honza ze 7.B mi posílá úkol znění: „Ve stolici jsou viditelná vajíčka tasemnice.“ – Cože?? Chudák, snad ho to moc nebolí… Přichází další zpráva „Promiňte, paní učitelko, to byl úkol z přírodopisu.“

18:00 „Mami a kdo to byla Indíra Gandhíová? A žije ještě? A ví, že tady o ní píšou?“ – „A kdo to je, Terko?“ – „To tady nepíšou, ale to byla taková indická holka, která když vyrostla, tak se stala premiérkou. A věznili ji a pak ji zastřelili. A může se to stát i u nás?“ – „Nemůže, Terko, tady premiéra asi nemůžou zavřít.“

19:00 Posílám dětem na WhatsApp odkaz na videohodinu na další den. „Vy se nemáte, že máte matiku a ájinu,“ píše HappyFace (kterou neučím) svým spolužákům (které učím). Tak tady potůček taky nepoteče.

20:00 Píše mi maminka deváťáka, jestli bych jí nemohla poslat výsledky úkolu, aby mu ho zkontrolovala. Volá další maminka, jestli jí pošlu odkaz na zítřejší hodinu. Na mobil, prosím vás, paní učitelko; do Bakalářů už teď přece nepolezu.

21.30 Vrahem je zdravotní sestra. Můžeme jít spát. Zítra nanovo.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.