Marie Vocelová: Nechat se otestovat je to nejmenší, co jsme mohli pro své okolí udělat. U nás ve školce se to vyplatilo
Jsem učitelkou v mateřské škole a když vláda rozhodla, že pedagogům nabídne antigenní testování na koronavirus přednostně, zdálo se mi to jako dobrý nápad. Po letních prázdninách se začala nákaza ve školách a školkách rychle šířit a navíc – o dětech je známo, že u nich koronavirus probíhá bez příznaků.
Když jsme začali u nás ve školce mluvit o možnosti nechat se otestovat, na velký zájem to nejdříve nevypadalo. Argumenty byly v zásadě logické a pochopitelné, koneckonců zaznívaly i ve veřejné debatě: učitelům nikdo nevysvětlil, proč by měli na testy chodit (zdlouhavý materiál z ministerstva zdravotnictví dorazil do škol často na poslední chvíli a nebyl příliš srozumitelný) a příliš jim nešla naproti ani organizace. Zvlášť v případě pedagogů žijících mimo velká města lze určitě chápat, že se jim po práci nechtělo cestovat třeba dvacet kilometrů na test. Někteří již covid prodělali, jiní v tom nevidí smysl, když druhý den může být vše jinak nebo se mohou ve sborovně potkat s nakaženým kolegou, který na testy nešel. Pro některé se odmítnutí testování stalo i formou odporu vůči vládě.
Jsem ale přesvědčená, že testování smysl má. Nakonec jsme se na tom ve školce víceméně shodli. Měli jsme štěstí, že naši paní ředitelku napadlo se zeptat, jestli by mohl přijet testy provést někdo přímo k nám do školky (přitom takovou možnost měly všechny školy a školky – jen jim to nikdo neřekl). Dorazily tedy dvě laborantky a v rámci naší pracovní doby provedly stěry všem zájemcům. Hned testy vyhodnotily a hle – jedné kolegyni vyšel antigenní test pozitivně.
Celkově antigenní testování u učitelů velký zájem nevzbudilo a podle dostupných informací tuto možnost využila maximálně pětina z nich. Osobně to vidím jako to nejmenší, co můžeme udělat pro své okolí.
Laborantky ji tedy otestovaly ještě PCR metodou, ta pozitivitu potvrdila. Nutno říct, že tato učitelka neměla vůbec žádné příznaky. Do karantény šla celá třída a všichni pedagogové, kteří s pozitivní pedagožkou přišli do kontaktu. Kontrolní test za 5–7 dní ukázal pozitivitu u další učitelky. Díky antigennímu testu se tak podařilo najít potenciálního přenašeče a dost možná zabránit masivnějšímu šíření.
V tom není naše školka výjimečná. Podle informací z médií jen za první čtyři dny testování odhalily testy v Praze 46 pozitivních učitelů (z 1062 odebraných vzorků), z toho 38 u bezpříznakových lidí. Tedy 38 cest viru, které se díky antigennímu testu zastavily snad ještě před tím, než napáchaly nějaké škody…
Do naší školky se o týden později dostala nákaza úplně z jiné strany a ve čtvrtek jsme ji museli zavřít celou. Ale to už je jiný příběh, který dokazuje především to, že by bylo dobré, kdyby se antigenní testy průběžně opakovaly.
Celkově antigenní testování u učitelů velký zájem nevzbudilo a podle dostupných informací tuto možnost využila maximálně pětina z nich. Osobně to vidím jako to nejmenší, co můžeme udělat pro své okolí. Jako se pravidelně testují zdravotníci nebo zaměstnanci sociálních služeb, měli by to dělat i učitelé. Přála bych si, abychom jako pedagogové byli v tomto více jednotní a aby od nás jasně zaznívalo: Chceme jít příkladem a nebudeme testy odmítat. Nechceme přece, aby se znovu zavíraly školy.
Marie Vocelová pracuje jako učitelka v mateřské škole v Praze 6. Vystudovala předškolní pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Má tři syny.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
