Na středoškoláky se řítí povinná maturita z matematiky i cizího jazyka. Mnohým to zničí život, říká učitelka angličtiny na SOŠ

Kdyby zavedli povinnou maturitu z matematiky v době, kdy jsem byla na střední škole, mohla bych to rovnou zabalit a zapomenout na vysokou školu, kterou jsem pak vystudovala. Byla bych naprosto bez šance. Že nejsem žádný matematický talent, se u mě projevilo hned v první třídě. Před nástupem do školy jsem dovedla velmi plynule a rychle číst, libovala si v listování encyklopediemi o zvířatech, ráda se dozvídala nové věci, ale jakmile přišly na řadu počty, byla jsem v koncích.

Nešlo o to, že bych to nesvedla. Ale byla jsem pomalá. Ve čtvrté třídě jsem z matematiky dostala první a jedinou dvojku na vysvědčení a s přechodem na druhý stupeň jsem postupně s průměrem poklesla na čtyřky a nikdy se jich už nezbavila. Střední škola byl pak už jen lítý boj. Při podání přihlášky jsem samozřejmě brala v úvahu, že mě po celé další čtyři roky budou čekat pouhé dvě hodiny nenáviděného předmětu týdně. Studovala jsem obor se zaměřením na grafický design, takže bylo zcela logické, že mnoho matematiky nepotřebujeme. Bohužel se ukázalo, že máme sice méně hodin, ale učební plán pro nás zůstává stejný jako pro obory, které mají týdně hodiny čtyři.

Neudělat maturitu je osudové

Jak mohlo vedení školy něco takového dopustit, dodnes nemám tušení, ale dobře si vzpomínám na tu nekonečnou frustraci. V momentě, kdy jsem konečně pořádně pochopila jednu matematickou operaci, jsme se zpravidla okamžitě přesunuli na něco dalšího, podstatně složitějšího, a já byla znovu v koncích. Každoroční stres, že bych kvůli tomu jedinému stupidnímu předmětu mohla propadnout, neudělat reparát, nedokončit střední. Stejně na tom byla i moje kamarádka Denisa, která s matematikou bojovala možná ještě o něco více a která dokonce v prvním ročníku reparát dělala. Ačkoliv strávila celé léto dlouhé hodiny doučováním, nakonec ho stejně nezvládla lépe než na čtyřku.

Denisa dnes žije v Dánsku a živí se jako úspěšná fotografka a grafická designérka, já jsem středoškolskou učitelkou angličtiny, obě jsme po maturitě se vzděláváním pokračovaly a mohu s čistým svědomím říct, že nás naše zaměstnání nejen činí velmi šťastnými, ale jsme v nich opravdu dobré. Kdybychom ovšem bývaly musely skládat maturitu z matematiky, vše by bylo jinak.

Podívejme se na čísla a co předpovídají

Takže cítím velkou účast se studenty, na které kletba povinné maturity z matematiky padne ve školním roce 2021/2022. Šla jsem se schválně podívat na výsledky maturitní zkoušky z matematiky z jarního termínu 2017. Údaje shromažďuje Centrum pro zjišťování výsledků ve vzdělávání, Cermat, státní organizace, která státní maturitu připravuje.  Jsou to výsledky žáků, kteří si maturitu z matematiky zvolili dobrovolně. Nejspíš proto, že cizí jazyk byl pro ně ještě větší strašák. Z celkového počtu maturantů to bylo pouhých 25,2 %, zbytek volil cizí jazyk. Pro upřesnění: povinná je čeština, volíte mezi cizím jazykem a matematikou, což už brzy nepůjde. Ze všech maturujících z matematiky u maturity neuspěla celá pětina. Úplně nejhůře dopadla střední odborná učiliště bez technického zaměření. Tam jich propadlo celých 66 procent. Tito absolventi zůstali poté pouze se základním vzděláním, protože výuční list separátně od maturitní zkoušky již neexistuje. Propadli jste? Máte smůlu, nemáte řemeslo, nejste nic. O moc lépe nedopadly ani SOU s technickým zaměřením, jejichž absolventi za předpokladu, že zkoušku nezvládli na druhý pokus, zůstali rovněž pouze se základním vzděláním. Maturitní zkoušku z matematiky si jich zvolilo 34 procent, neuspělo 43 procent.

Při pohledu na taková čísla pak není příliš těžké odhadnout, jak budou výsledky vypadat, až bude maturita z matematiky povinná pro všechny. Problém ovšem nebudou mít jen žáci středních škol, kterým nejde matematika. Jelikož studenti nebudou mít na výběr a kromě zkoušky z matematiky budou muset skládat rovněž zkoušku z cizího jazyka, značně to zkomplikuje život i skupině, které nejdou jazyky.

Přitom ti kluci jsou opravdu šikovní

Jako učitelka angličtiny na nástavbových oborech mám zkušenost právě s takovými studenty.  Přicházejí z tříletých učilišť, kde je úroveň výuky jazyka o úroveň níž a problémy v předmětu se s nimi s největší pravděpodobností táhnou už od základní školy. Ani dva roky studia na nástavbě s vysokou hodinovou dotací jejich hendikep nevyrovná tak, aby angličtinu ovládali alespoň na základní komunikativní úrovni. Přitom se často jedná o velmi šikovnou a talentovanou mládež. Mezi chlapci, kteří na nástavbu přichází z technických oborů, jsou tací, kteří umí zvládat složité matematické operace bez tužky a papíru, ale v cizím jazyce se zaseknou i u zcela základních frází.

Přesto tohle drama velká část odborné i laické veřejnosti schvaluje. Maturitu přece nemůže mít každý, tvrdí. A znamená to tedy, že ne každý má právo dělat to, co umí a co ho baví? Znamená to, že jsem neměla vystudovat vysokou školu, neměla jsem napsat tento článek, měla jsem skončit se základním vzděláním? A ti kluci, které učím na učňáku angličtinu, která jim tak zoufale nejde, ti kluci, ze kterých by mohli být skvělí fachmani, ti taky mají skončit špatně, protože holt máme nějaké standardy? Ve společnosti, kde po vás všude chtějí ten správný papír, tohle povinná maturita snadno zařídí. Nemáte ji, máte smůlu. Velkou smůlu.

Stát je připraví o možnost kvalifikované práce, kterou by uměli

Dokud škola učí matematiku – nebo cizí jazyky - tak, jak učí, dokud se nevěnuje všem dětem, pomalým či rychlým, nemá nárok je prosívat tímto hrubým sítem zvaným povinná maturita a ničit jim životy. Pokud studenti následně nenajdou uplatnění v tom, nad čím strávili dlouhé čtyři roky studia, jen proto, že neudělali tuhle nesmyslně školometskou maturitu, pomyslná vyšší úroveň vzdělanosti nám jako společnosti je houby platná. Škola by neměla bránit lidem, aby mohli svobodně uplatnit své schopnosti.

Andrea Svobodová vystudovala anglický jazyk a literaturu na pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Odmaturovala na SOŠ Obalové techniky Štětí v oboru Grafický design a obalová technika.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.