Na učení venku bylo nejtěžší přesvědčit mě samotnou, že ven půjdu, i když prší, mrzne nebo hodně fouká

„Překvapilo mě, kolik lidí kolem nás při tom natáčení chodí. Já osobně jsem byla nadšená, horší to bylo s dětmi. Chudáci si totiž představovali, že se to natočí rychle, napoprvé. A když už jsme něco točili po sedmnácté, tak už je to moc nebavilo,“ vzpomíná na prosincové natáčení Markéta Vokurková. Právě ona je hvězdou klipu i proto, že naplňuje letošní motto o tom, že neučí předměty, ale děti.“ Učitelka prvního stupně na Základní škole Kunratice se zaměřuje na badatelství a výuku venku. I o tom si povídala s Pavlou Lioliasovou v EDUcastu.

S výukou venku jste začala zhruba před pěti lety. Učíte tam třeba i češtinu nebo matematiku. Co vás vedlo k tomu, že jste chtěla děti začít brát na výuku ven?

Náš starý pan ředitel mě už jako dítě, když jsem chodila na základní školu, brával hodně ven, chodili jsme po vesnici. Učil nás všímat si všeho okolo. Hodně mě to zaujalo, je to jedna z věcí, které si pamatuju z dětství. Dělám Globe (pozn. vzdělávací program, kde žáci bádají o přírodě), a tak mě napadlo to propojit. Když už učím venku po přírodovědné stránce, mohla bych tam učit i matematiku a češtinu. A zjistila jsem, že jde všechno. 

Co bylo nejtěžší na tom začít učit venku?

Paradoxně nejtěžší bylo přesvědčit mě vydržet. S kolegyněmi na škole, venku nás začalo učit pět, jsme si to daly jako výzvu. A nejtěžší bylo přesvědčit mě, abych chodila pravidelně. Aby to nebylo v duchu „teď jsem si vzpomněla a jdu ven“. Ale abych si opravdu vytyčila jeden den v týdnu, kdy se tomu budu věnovat. Protože já jsem si říkala, že přece nepůjdu ven, když tam hodně prší, když tam mrzne nebo fouká vítr.

Učíte na běžné základní škole, není to koncept lesní školky. Jaká byla reakce rodičů, když jste jim řekla, že chcete s dětmi chodit ven?

Když jsem s tím začínala, nechtěla jsem to dělat tajně. Takže jsem se o tom s rodiči bavila v první třídě hned na úplně prvních třídních schůzkách. Tam jsem jim oznámila: „Já prostě budu chodit ven, ať jsou na to ty děti připravené.“ Na začátku jsme se s tím trochu prali. Teď už mám druhou třídu, se kterou chodím ven, a to už je úplně v pohodě. Nejdůležitější je přesvědčit rodiče. Děti musí být připravené, že chodí ven a je tam zima. Takže opravdu nosí čepice, nenosí klapky na uši, mají rukavice, teplé boty a třeba i náhradní kalhoty.

Markéta Vokurková je učitelkou prvního stupně na pražské ZŠ Kunratice a pravidelně učí venku. Je mentorka Globe, lektorka badatelství pro celou ČR a vedoucí skupiny badatelské gramotnosti na škole. Dlouhodobě spolupracuje se vzdělávacím centrem TEREZA.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.