Petra Mazancová: Dnešní děti už do osnov zpátky nenacpeme. Říkám to jako učitelka i jako matka

Když jsem vyšla před osmnácti lety z fakulty a vešla do třídy, brzy mi bylo jasné, že umím anglicky, ale učit neumím. Na škole jsme neměli skoro žádnou praxi, neučili nás tak základní věci jako strategii řízení třídy, jak si postavit hodinu. Dřív to možná učitelé nepotřebovali, děti jim to usnadňovaly tím, že byly spíše pasivní, takzvaně hodné a uctivé. Dnešní děti jsou jiné. Do škatulek, kde budou tiše sedět a nemukat, se nastrkat nedají. A podle mě je to dobře. Dřív možná byly víc potichu, ale mnohé nenaplnily svůj potenciál. Takže vše bylo v pořádku jen zdánlivě. Tudíž, místo návratu tam, kde jsme byli, je třeba pochopit svět, který se za doby naší školní kariéry proměnil, a didaktiku mu přizpůsobit.

Po třeba 15 letech praxe je to ale těžké – jste v polovině profesní dráhy a najít sílu na to, abyste si přiznali, že změnit se musíte vy sami, to vyžaduje značnou dávku odvahy. Je jednodušší hledat důvody vnější – žáky, rodiče, to, že nemáme osnovy…

Pro mě je škola bez osnov škola, kde má učitel v práci s dětmi větší svobodu. Na dobré škole může učit tak zajímavě, že se mu o tom dřív ani nesnilo. Vždy je ale něco za něco, tuhle svobodu musím naplnit odpovědností, musím se vzdělávat, pracovat na sobě, přiznat si, kde dělám chyby. A stejný postoj přenášet i na své studenty. Nejen jim nalít do hlavy „trepky a měňavky“.

Místo osnov máme rámcový vzdělávací program, který si školy upravují do školního vzdělávacího programu. To je ekvivalent osnov, to slavné ŠVP. Proč je to takto lepší? Rámcový vzdělávací program, což je mimochodem dobře vymyšlený dokument, popisuje ne to, co by se děti měly učit, ale jaké dovednosti by na konci základky měly mít. To je dost podstatný rozdíl. V české národní koncepci vzdělávání už zakotvila představa, že je důležité děti nejen naučit letopočty a vzorce, ale i jak se učit, jak komunikovat, jak vytvářet tým...

A přesto to mnozí studenti, kteří přijdou do naší školy, vůbec neumějí. Přicházejí ze základních škol bez iniciativy a chuti do práce. U patnáctiletých lidí je to již dost těžké napravovat. Pedagogická, ale i široká veřejnost, která si myslí, že vzdělávání jde od deseti k pěti, vám na tohle řekne, že to je všemi možnými experimenty. Podle mě to je naopak dojezd starého pojetí školy, do které ale chodí už poněkud jiné děti.

Petra Mazancová vystudovala učitelství na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Učí na Vyšší odborné škole obalové techniky a střední školy ve Štětí. Má čtyři děti. Je předsedkyní Učitelské platformy.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.