přečtěte si novou knihu Chci se ti podívat do očí

Robert Čapek: Dávání špatných známek na vysvědčení je pedagogická levárna

03. únor 2018

Pololetní vysvědčení. Pro mnohé učitele stále se opakující rutina, pro mnohé žáky strašák. Snad nic jiného neukazuje tak dobře bídu českého vzdělávání jako právě hodnocení žáků a z něho vycházející klasifikace. Dávání špatných známek na vysvědčení je pedagogická levárna, kterou si čeští učitelé dokáží do aleluja racionalizovat jako správnou a spravedlivou.

Při tom je to známka jejich selhání. Jestliže ode mě jako učitele dostal žák čtyřku, je to moje chyba, ne jeho.  Evidentně jsem ho nedokázal získat pro svůj předmět, předložit mu takové úkoly, které jsou jeho dovednostem přiměřené, ukázat mu svůj obor jako užitečný a zábavný, ocenit a posílit jeho dobré stránky, vidět jeho práci optimisticky. Špatné známky jdou zkrátka za učitelem jako důkaz jeho didaktické a pedagogické nedostatečnosti.

Co je na známkování didakticky špatného? Známka na vysvědčení by se měla vztahovat k práci a vynaloženému úsilí žáka za dané období. Učitel ve třídě by měl pracovat tak, aby žák pokládal daný předmět za užitečný i poutavý a rozvíjel se v něm jak odborně, tak i lidsky. Předkládá žákům činnosti, které je zaujmou a motivují k práci. Každý žák ve třídě pak pracuje nejlépe, jak umí, což učitel posiluje zpětnou vazbou – a sem tedy patří i hodnocení. To je správná didaktika.  Kde v tomhle kontextu může najít místo třeba čtyřka, to mi řekněte. Dobrý učitel špatné známky nepotřebuje.

Dobrý učitel totiž dává žákům takové úkoly, na které stačí. Pokud je úkol obtížnější nebo nový, žák v něm chybuje – a právě tyto chyby učitel potřebuje! Z nich se žák sám výborně učí a ostatní ve třídě také. Jenomže aby žáci chyby vůbec dělali, nesmí je učitel trestat špatnou známkou! A proč by také měl? Vždyť chyba je nedílnou součástí učení. Dokonce může být zajímavější než přepokládaný správný výsledek. Ale tohle až příliš mnoho českých učitelů neumí. Mizernou didaktikou učí hromady nesmyslů, které si žáci musí vpravit do hlavy. Z toho se pak zkouší a píší testy – a často padají špatné známky.

Protože běžný český učitel dává jedničky jen za bezchybné, dokonalé výkony. Učí všechny všechno stejně, a tedy i zkouší všechno všechny stejně. Nevnímá, že každý test, bodovaná písemka nebo čtvrtletní práce popírá individuální přístup. Takový učitel neumí diferencovat obtížnost a zdánlivě spravedlivou klasifikací rozřazuje žáky do výkonnostních kategorií. Může vůbec dostat čtyřkař někdy jedničku? Nemůže, protože „na to nemá“. Takový učitel si není schopen uvědomit, že dobrá práce jednoho žáka je odlišná od dobré práce druhého. Hodnotí výkonově, srovnává žáky mezi sebou a vyžaduje bezchybné výkony. Kdo je nemá, dostane špatnou známku. Vítejte v české škole!

Robert Čapek vystudoval sociální pedagogiku na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a vychovatelství se zaměřením na tělesnou výchovu na pedagogické fakultě Ostravské univerzity.  Své pedagogické vzdělání dále rozvíjel na Univerzitě Palackého v Olomouci a na  Masarykově univerzitě v Brně.  Doktorské studium pedagogické psychologie ukončil na pedagogické fakultě UK v Praze.  Má dlouholeté zkušenosti jako učitel základní školy, pedagogicky působil i na střední a vysoké škole. Nyní pracuje jako školní psycholog na ZŠ Miroslav, ZŠ Morkovice a ZŠ Zruč nad Sázavou. Také lektoruje, mentoruje, bloguje a píše knihy pro učitele.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s