Rodiče se v dotazníku ochotně (a anonymně) svěřují s tím, jaké to bylo učit se s dětmi doma. Připojte se!

Uzavření škol představuje vynucený experiment s domácím vzděláváním. Vystavil rodiče, děti i učitele zcela nové situaci. Učitelé se museli prakticky vyrovnávat se zajišťováním výuky a učení dětí zcela jinak, než byli zvyklí. Rodiče byli nuceni do značné míry převzít organizaci učení na svá bedra, intenzivněji komunikovat s učiteli, a přitom zvládat chod domácnosti a další úkoly.

Je důležité zjistit, co si rodiče o vzdělávání v domácím prostředí v průběhu pandemie myslí, jak se s požadavky na výuku vypořádali a jak problémy s ní spojené konkrétně řešili či stále řeší.

Několik šetření s podobným zaměřením již proběhlo, žádné však nebylo tak podrobně zaměřeno na každodenní postupy rodičů a jejich komunikaci se školou. Tento dotazníkový výzkum navíc dovoluje mezinárodní srovnání.

První impulz k průzkumu vyšel od sociologů z Univerzity v Bordeaux Romaina Delèse a Filippa Pirone. Otázky zkoumající socioekonomický status rodin český tým doplnil o podrobnější pohled na to, jak jednotlivé školy uchopily vzdělávání na dálku a komunikaci s rodinami a na strategie uplatňované v rodinách.

Do přípravy dotazníku se dále zapojili němečtí i italští výzkumníci. Plán je oslovit rodiče těchto zemí: Francie, Německo, Itálie, Česká republika, Brazílie, Chile a Kanada.

U nás je dotazník rodičům doručován hlavně přes ředitele škol. Výsledky tedy nebudou odrážet reprezentativní vzorek rodin. Nicméně úvodní otázky dotazníku nám umožní dobře identifikovat rodiny, které odpověděly, podle socioekonomických ukazatelů.

Shromážděné zkušenosti, které budou výstupem, mohou školy i rodiny využít, pokud by se podobná situace v budoucnu opakovala. A některé závěry mohou produktivně vstoupit do komunikace rodiny a školy i v běžném stavu.

Máme již k dispozici některé zajímavé údaje z Francie a dalších zemí. Ve Francii proběhl sběr dat v dubnu. Během jednoho měsíce tam dotazník vyplnilo již třicet tisíc rodičů.

Ukázalo se mimo jiné, že rodiče ze sociálně znevýhodněného prostředí nerezignovali na snahu své děti ve vzdělávání podpořit. Čas, který denně sledování a kontrole učení svých dětí věnují, se téměř neliší od času, který svým dětem věnovali rodiče ze středních vrstev nebo rodiče, kteří jsou sami učitelé. Vždy šlo zhruba o tři hodiny denně. A to i přes významně horší vybavení domácnosti internetem nebo počítači, chytrými telefony či ipady.

Velké rozdíly mezi rodinami se však ukazují v typu intelektuálního podněcování dětí, v samotném učení, v postupech výuky, strategiích, jak skloubit požadavky školy a potřeby rodiny, způsobu motivace dětí apod. Tady už je variabilita značná.

Na výzkum pomocí dotazníkového šetření bychom rádi navázali rozhovory s těmi rodiči, kteří budou ochotni se do nich zapojit. A také s učiteli, kteří budou mít zájem poskytnout pohled “z druhé strany“.

Rodiče - čtenáři magazínu Rodiče vítáni - se do šetření mohou zapojit ZDE.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.