přečtěte si novou knihu Chci se ti podívat do očí

Rodina v síti: Já a mé virtuální já aneb Jak se starat o svou digitální identitu a nezbláznit se z toho

22. únor 2020

V digitalizované společnosti tvoří vystupování na internetu nedílnou součást naší identity. Krom reálné osobnosti máme ještě tu digitální. Na té je zrádné, že ji nevytváříme jen my sami a nemáme nad ní vždy kontrolu. Dokonce nám ji může někdo ukrást. Jak by měla naše digi-identita vypadat a jak si ji co nejlépe ochránit?

Všichni jsme tak trochu v digitální pubertě.Foto: "mirror glasses" by Oneras is licensed under CC BY-SA 2.0

Digitální identita je souhrn informací o naší osobě, které lze nalézt na internetu. Stejně jako máme každý svou osobnost v reálném prostředí – způsob chování, vlastnosti, dovednosti, interakce, práva a povinnosti nebo třeba náš vzhled – obdobně věci fungují i v prostoru digitálním. Svou digitální identitu si můžeme sami budovat, ale vytváří se i pasivně, bez ohledu na to, zda si to přejeme či nikoliv.

Ideálně by naše digitální identita neměla být příliš odlišná od skutečnosti. Uvádí se přitom, že 40 % lidí o sobě na internetu uvádí lživé informace. Do tohoto čísla přitom není zahrnuto celé spektrum lidí, kteří své virtuální Já pouze částečně přikrašlují.

Součástí naší digitální identity je veškerý náš projev v kyberprostoru: naše komentáře, lajky na sociálních sítích, články, které píšeme nebo aktivita, jíž vykazujeme. Třeba i naše ikona nebo fotografie na Facebooku je podstatnou součástí digitální identity. A ano, i ty opilecké fotky z vánočního večírku.

Zatímco dohledat minulost v reálném prostoru je docela těžké, v prostředí sociálních sítí je to mnohdy až směšně jednoduché.​ Sociální sítě jsou prvním zdrojem informací pro zaměstnavatele a „lovce hlav“ při náboru nových zaměstnanců, a to nejen ta „pracovní sociální síti“ LinkedIn. Stále populárnější formou sebeprezentace v digitálním prostoru je osobní webová stránka nebo blog.

Digitální stopy nemizí

A konečně existuje i pasivní forma digitální identity: stopy, které po sobě zanecháváme tím, jak používáme internet. Každý náš pohyb (a časem i pohled) v kyberprostoru je zaznamenán a hodnocen umělými inteligencemi. Naše digitální stopy nemizí. Na jejich bázi se algormitmy sociálních sítí rozhodují, jaké příspěvky a reklamy nám nabídnou. Svět, jaký potkáme na síti, se odvíjí od toho, kým jsme. Dřív jsme byli varováni, abychom na síti nesdíleli své osobní údaje jako je třeba rodné číslo. S nástupem éry dat takové doporučení ztrácí smysl. Výběr stránek, lajkování či komentování dodává zřizovatelům stránek podrobné informace o tom, kým jsme. Oproti tomu je zveřejnění rodného čísla detailem.

S tím, jak se stále výrazněji propojuje svět skutečný a ten digitální, důležitost digitální identity poroste. Už dnes je to dobře viditelné na celebritách a veřejně činných osobách: je to právě jejich digitální identita (budovaná často s pomocí celého marketingového týmu), co mnohdy v lidech utváří názor na jejich osobnost i v reálném prostředí.

S rostoucím rozšířením biometrického zabezpečení se ještě více propojí realita a digitální prostor: naše otisky prstů, skeny duhovky nebo žil v dlani budou nedílnou součástí naší digitální identity, která snadno poslouží k naší identifikaci uvnitř i vně světa internetu.

Péče o digitální identitu je vyčerpávající

Především během puberty je otázka identity velmi aktuální – je to období, kdy člověk hledá své místo ve společnosti. Pro dnešní teenagery jsou sociální sítě přirozeným veřejným prostorem, zde se hledají, poznávají. Z tohoto pohledu se nelze divit, že vytvoření správné selfie může trvat celé odpoledne. A pokud minutu po zveřejnění nemá dostatek lajků, znamená to, že jsem ošklivý/špatný/out/odsouzený. Hodnota sebe se odvíjí od reakcí druhých.

Na sociálních sítích se stáváme PR sebe sama. Neustálá starost o to, jak vypadám a jak působím, působí stres, produkuje strach, nejistotu a ztrátu sebevědomí.

Naše online identita nás reprezentuje v očích mnoha osob, více, než vlastně kdy může naše reálné já. Pečujme proto o ni poctivě a aktivně, ale s jistým nadhledem.

Doporučení pro rodiče:

  • Buďte všímaví, co vaše dítě na síti dělá a jak si buduje svou digitální identitu.
  • Pokuste se mu vysvětlit, že komunikace na sociální síti je něco jako komunikace s neznámým člověkem, nikoli blízkým přítelem. To je něco, na co často zapomínají i dospělí: z výzkumů vyplývá, že lidé na internetu často sdílejí informace ze svého života, které s přáteli z reálného života sdílet nechtějí nebo nemohou.
  • Filosofické okénko:

    Zkuste si odpovědět na tyto otázky, nebo si je pokládejte spolu s dítětem: Představte si svůj život bez technologií, obrazovek a strojů. Co vám zbyde? Jak souvisí vaše procházky internetem s tím, kdo jste? Vyjadřuje to, kdo jste, váš LinkedIn nebo váš facebookový profil?

  • Nesdílejte na internetu své osobní údaje a poučte o tom své dítě.

Několik tipů, které se mohou hodit i proti internetovým „predátorům“, o nichž se dnes tolik mluví:

  • Poučte děti, že je lepší nezveřejňovat na sociálních sítích svůj skutečný věk. Když zalžou, že jim je mezi dvaceti a třiceti, netroufnou si na ně ti, kdo si rádi troufají na děti.
  • To samé platí pro fotku – na veřejný profil je ideální neutrální fotka krajiny, psa nebo filmové postavy. Jasně, všichni chápeme, že na sítě patří slušivé selfie, ale ty už by ideálně měli vidět jen lidé, které má dítě v přátelích.
  • Není dobré zveřejňovat fotografie z místa bydliště, zamlčet by ideálně měli i město nebo obec, ve které bydlí. I když zrovna tahle informace je velmi snadno dohledatelná - většina dětí má nejvíc kamarádů ve městě, kde bydlí, takže predátorovi stačí projet pár přátel, a má jasno.

Více na této kartě, klikněte na ni:

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s