Štěpán Barták: Náš prvňák vyfasoval učebnice. Jsou tak ošklivé, že se bojím o jeho vkus

Je to špatně úplně celé: od ilustrací přes typografii a barevné kombinace až po kompozici stránek. Někdo by mohl namítnout, že je to subjektivní pohled. Pravda, vyrostl jsem na knihách ze 70. a 80. let, které byly ilustrované mistry oboru, jako je Born, Šalamoun nebo Mrázková, proto mám laťku možná trochu jinde. Práci těchto autorů poznáte téměř okamžitě, kdežto hlavní problém současných učebnic je, že postrádají jakýkoli rozpoznatelný styl. 

Na obálkách je jakýsi globalizovaný, na počítači vybarvený unifikát, který zcela postrádá cit pro míru barevnosti. Je to plácání jedné barvy na druhou, nemá to žádný smysl a gradaci ve vztahu k odstínům a jejich kombinacím. Takhle to obvykle dopadá, když se někdo snaží ušetřit na ilustrátorech. Barevného balastu je strašně moc – přitom děti začnou ve škole také výtvarnou výchovou, co? 

Lepší to není ani tehdy, když cvičebnice otevřete – ilustrace, které k sobě neladí a vykrádají nepříliš zdařile kdeco z minulých dekád. Ze všeho čouhá snaha dostat toho na každou stránku co nejvíc, vzniká jeden velký grafický guláš. 

Někdo může argumentovat, že před rokem 1990 byly dětské knihy esteticky také výše než tehdejší učebnice. To asi ano, ale po revoluci tady byla jasná ambice dělat to líp, než jak to dělali komunisté. Tak po třiceti letech to lépe neděláme a je to ostuda. 

Mimochodem, jeden z nejznámějších slabikářů z období před rokem 1990 je ten s ABC na obálce. Ilustroval ho Ota Janeček, což bylo nějaké jméno. Nebo i ten proslavený Ferdův slabikář od Ondřeje Sekory – to je vlastně vyprávění komiksem a ten Sekora uměl, jakkoli napodoboval americké vzory od Disneyho. Ale i tak poznáte jeho styl na první pohled. 

V současných cvičebnicích je v tiráži uvedena spousta lektorů, odborných dozorů, recenzentů a grafiků. Vysokoškolských titulů nepočítaně. Copak je všem těmto odborníkům jedno, čím jsou děti „obohaceny“ při vstupu do školy? Nemá stát hlídat kvalitu všeho, co produkuje, zvlášť, když se jedná o děti, a oslovit pro tvorbu oficiálních učebnic opravdové odborníky? 

Už 30 let se stát vymlouvá, že na nic nemá peníze. Ač si o těchto řečech myslím svoje, na tohle by peníze najít měl. Zvlášť v zemi, která má letitou tradici skvělých ilustrátorů a ilustrátorek a vychovává si ročně mnoho desítek grafických designérů a designérek na státních fakultách. 

Škola by přece měla jít příkladem. A zaplatit pořádně upravené učebnice je součástí starosti o vzdělávací systém. 

Dále by samozřejmě mohla následovat debata třeba o nábytkovém zařízení škol. Jako designér bych za ni byl moc rád, ale pojďme nejdřív vyřešit ty učebnice.

Štěpán Barták vystudoval grafický design na Soukromé mistrovské škole uměleckého designu v Praze. Věnoval se grafickému designu, designu multimédií, nábytku i dalších předmětů. V roce 2018 inicioval založení Komise Rady hl. m. Prahy pro design a veřejný prostor, v níž od té doby působí. Věnuje se také designu městského mobiliáře, spolu se svou ženou se stará o uvedení designových vodních prvků do ulic Prahy.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.