Stresu si ještě užijí až až aneb co přejí dětem učitelé a přátelé dobrého vzdělávání?

Co byste přáli dětem, aby zažily v novém roce ve škole?

Tomáš Feřtek, publicista, spoluzakladatel informačního centra o vzdělávání EDUin:

Úžas z toho, jak zajímavé a inspirativní místo je tenhle svět.

Jana Hrázská, ředitelka základní školy Na rovině v Chrudimi:

Aby zažívaly pocit bezpečí a podpory, aby měly možnost učit se různými cestami a svým tempem, aby poznaly uspokojení ze zdolávání překážek a aby se měly od koho naučit respektujícímu chování k ostatním.

Marek Herman, pedagog a lektor seberozvoje a předškolní výchovy:

Dvě věci: dobrou partu, kdy je ve třídě pohoda a sranda a člověk se těší, kdy už zase bude ve škole s ostatními. A také: velký úspěch a pocit, že je to zasloužené, že jsem si to poctivě odmakal.

Blanka Medová, učitelka zeměpisu a výtvarné výchovy na základní škole Krásovy domky v Pelhřimově:

Aby se ve škole cítily v pohodě, aby zažívaly pocit sounáležitosti a kamarádství ze strany vrstevníků a zároveň důvěru v dospělé, aby pocítily úspěch a věřily ve smysl a potřebnost vzdělání.

Jarmila Balážová, mluvčí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy:

Především, aby škola byla díky přístupu učitelů a atmosféře místem, kam žáci rádi chodí. Já měla to štěstí a dodnes vzpomínám na kantory, kteří ve mně svým způsobem výuky vzbudili hlubší zájem o daný předmět.

Jaroslav Jirásko, ředitel základní školy K. V. Raise v Lázních Bělohrad:

Aby se cítily úspěšné, prospěšné a důležité. A aby jim paní učitelka nebo pan učitel alespoň občas řekli: "Mám tě rád, vážím si tě, jsi pro mě důležitý...".

Miroslav Hřebecký, dlouholetý učitel, programový ředitel informačního centra o vzdělávání EDUin:

Bylo by krásné, kdyby opravdu každé dítě zažilo ve škole úspěch a dostalo na své konání pozitivní zpětnou vazbu od spolužáků, učitelů i rodičů. Podpůrná atmosféra posouvá člověka nezadržitelně kupředu a vzhůru.

Co byste si přáli, aby se ve školách změnilo?

Tomáš Feřtek:

Aby se učitelé nebáli rodičům navrhnout, že na prvním stupni zruší známkování.

Jana Hrázská:

Ve školách bych ráda viděla učitele, kteří dokážou to, co jsem uvedla v první odpovědi, a jsou v tom podporováni rodiči, zřizovateli i ministerstvem.

Blanka Medová:

Změnila bych rámcový vzdělávací program - v některých předmětech se děti musí učit zbytečně mnoho informací, které si stejně nemají šanci zapamatovat. A vždy bych preferovala přátelské prostředí, myslím si, že stresu si děti ještě užijí dost a dost.

Marek Herman:

Aby zmizeli zatavení a vnitřně zahořklí staří zbrojnoši a místo nich se objevili noví mladí nebo klidně i staří, ale vlídní učitelé, které to baví a umí. Kdy se těšíte, že dneska čtvrtou hodinu je „biola“ a že to bude zase zajímavé.

Jarmila Balážová:

Aby ve školách bylo co nejvíce motivujících a spravedlivých pedagogů, kteří rozpoznají v dětech talent a ukážou jim, jak jej rozvíjet. A dokážou posilovat dobré vztahy mezi žáky.

Jaroslav Jirásko:

Přál bych si, aby se ve škole neznámkovalo, aby ubylo to, co je povinné a přibyla možnost volby. Aby se skutečně dbalo na rozvoj individuality, aby škola pouze neudělovala příkazy a nezadávala úkoly, ale umožnila žákům přebrat na sebe to, na co se sami cítí a mají schopnosti a za co ale také převezmou odpovědnost. Přál bych si, aby škola opustila tradiční pohled na vzdělání dle principu "všichni všechno a povinně", protože ten vede obvykle k výsledku "nikdo nic a s odporem". Uvítal bych vytvářeni skupin nikoliv podle věku, ale podle zájmu, nahrazení předmětů bloky. Přál bych si aplikování kritického myšlení a týmovosti. A přál bych si osvícené, moderní, vzdělané a pořád se učící učitele.

Miroslav Hřebecký:

Aby byla škola každý den naplněna smysluplnou činností, která připraví děti na budoucnost. A aby vedle vzdělávání škola i vychovávala, ovšem ne ke slepé poslušnosti, nýbrž k vlastní zodpovědnosti a seberozvoji.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.